Josef Feliciano

Jose Feliciano se narodil v roce 1945 v Portoriku jako nevidomý. V jeho pěti letech celá rodina emigrovala z Portorika do New Yorku. Mladý Jose se začal věnovat hře na kytaru v šesti letech a učil se ji podle odposlechů několika gramofonových nahrávek, které vlastnil. O dva roky později už začíná hrát na veřejnosti. Nejprve sice jen pro své spolužáky, ale poté i v divadle v Bronxu pro velký sál. Stále mu však byly jedinou učební pomůckou jeho desky a samozřejmě ustavičné cvičení, kterému věnoval i 14 hodin denně.
V 50. letech se nechal inspirovat érou rock´n´rollu a přidal ke svému hraní také zpěv.

V 17 letech prožíval společně s rodiči a bratry krušné časy. Otec nepracoval a Jose byl nepřímo nucen přivydělávat si hraním po kavárnách. V témže roce hraje své první profesionální angažmá v Detroitu, které vzbudí u kritiků velmi kladné ohlasy. O Josem referují jako o desetiprstém mágovi, který svých šest strun kočíruje s bravurní noblesou.
Joseho první průlom do hudebního průmyslu nastal po ohromujícím představení na festivalu Mar del Plata ve Španělsku v roce 1966. Nabídka od nahrávací společnosti RCA tak na sebe nenechala dlouho čekat a Jose vydal první album se španělskou hudbou. Sám ve svých vzpomínkách rekapituluje, že tak trochu nevěděli, co si s ním mají ve studiu počít. A tak sám navrhl nahrát několik starších bolero skladeb, které znal už z dětství. Jeho interpretace byla přímo revoluční. První singl Poquita Fe zabral okamžitě a nahrávka Usted se stala dokonce ještě větším hitem.

Z Joseho se stal nový idol, který strhl hotovou mánii. Na letišti bylo těžké prodrat se davem a opustit hotel bylo kvůli fanouškům snad ještě komplikovanější. Jeho popularita v tu dobu sahala napříč Spojenými státy až po Mexiko a karibskou oblast.
Ve svých 23 letech si odnesl za album Feliciano 2 sošky Grammy a celkem pět nominací.
Pro jeho kariéru byly zlomové tři skladby: vlastní interpretace Light My Fire od The Doors, Che Sara a vánoční skladba Feliz Navidad, která se stala tradiční písní v době svátků skoro po celém světě.
Z historického hlediska byl Feliciano prvním umělcem, který s vlastní interpretací národní hymny prorazil do TOP 40. Navíc jeho verze se dostala do širokého povědomí a zastínila i striktně tradiční hudební pojetí.
V roce 1997 vydal Polygram Joseho nejdůležitější album za poslední léta vůbec - Seňor Bolero. Publikum přijalo tuto desku s ohromným nadšením a první singl Seňor Bolero byl katapultován rovnou na první příčky a za méně než šest týdnů se stalo celé album platinové (v U.S. a Portoriko.).

Není tedy divu, že Jose vstoupil do nového milénia s oceněním Umělec století a obdržel cenu Alma za celoživotní dílo. A samozřejmě do něj vstoupil i s novými nápady a plány, mezi které patří projekt s názvem Jose Feliciano y Amigos, který je kolekcí starších i nových písní v podání s umělci, které si sám Jose vybral. Na albu tam najdeme jména jako Christian Castro, Luis Fonsi, Marc Anthony, Luciano Pereyra, Lupillo Rivera, Raúl Di Blasio a další.

Posledního velkého úspěchu se Feliciano dočkal v roce 2008, kdy obdržel dvě ceny Grammy. Ani to však nenechalo tohoto výjimečného a ambiciózního umělce usnout na vavřínech. Během roku zcestoval opět velký kus planety – od Indie po Brazílii a od Austrálii po Německo. Za celou kariéru navštívil více než osmdesát zemí! A ne jinak tomu bude i v roce 2009, kdy se dočkáme jeho prvního vystoupení u nás, 20.10. v pražském klubu SaSaZu.