Kokain je špatný, ale Cockain je výtečný!

Upřímně se přiznám, že příliš nepočítám s tím, že by tuhle kapelu většina z vás znala. Já už jí ale registruji od února 2004, což není o moc kratší doba, než doba samotné existence kapely a hned na první pohled a poslech jsem si uvědomil, o jak zajímavou a do jisté míry i raritní záležitost zde běží.

Začněme nejprve samotným hudebním stylem, který kapela hraje, protože už to samotné je docela oříšek. Vy, kterým něco říká slovo rockabilly, jste doma. Kapela sama tento styl popisuje jako „turbo rock´n´roll“ a dodává, že „se zde mísí punková hravost a hard-corová údernost. Obojí je pak zahaleno do rock’n’rollového hávu.“ Výstižněji to popsat už snad ani nejde. Na české scéně působí pár kapel, hrajících podobnou hudbu (Gangnails, Eastern Star, Badtones, Green Monster, Esqmeq atd.), jenže jde o klubové kapely působící na undergroundové úrovni, kde tahle hudba vznikla a snaží se tam i zůstat.

Bylo by nesprávné brát rockabilly jako nějaký nový žánr… Již v 80. letech hrály tento styl v zahraničí kapely jako Misfits nebo Turbonegro, tehdy se mu však říkalo psychobilly. Tato hudba navíc svým způsobem vychází z klasického rocku 60. a 70. let., takže skutečně nejde o žádnou novinku. Chlapci z Flaming Cocks si dali možná za cíl stát se "vyslanci" tohoto stylu v českých zemích a nemůžu to komentovat jinak, než že se svého úkolu zhostili výtečně.

Kapela Flaming Cocks vznikla v roce 2003, kdy se dalo dohromady pět hudebníků, kteří hráli (nebo ještě zároveň kromě FC hrají) v pěti jiných pražských kapelách, hrajících pět více či méně odlišných žánrů (od ska přes punk až po HC). V roce 2004 FC nahráli první demo a jenom v roce 2006 odehráli téměř 80 koncertů. Deska Cockain byla nahrána v dubnu 2006 a je to jejich debutové album.

Hned na začátek na posluchače vypálí úvodní pecku Pull the trigger, jejíž nástup může při vyšší hlasitosti reproduktorů vyvolat leknutí, při poslechu v autě možná i vyjetí do protisměru. Jako úvodní je tato skladba vybrána naprosto správně, protože bez jakýchkoli pochybností přesně nastíní, co že můžeme v dalších 40 minutách od této desky očekávat. Hodně rychlý a naprosto přesně zahraný nářez, ovšem nářez v tom nejlepším slova smyslu. Ale pořádně našláplé bicí a raketové kytary ještě nejsou tím, co v hudbě Flaming Cocks jasně vyčnívá – tím je naprosto nezaměnitelný klasický kontrabas, který kapela používá místo obvyklé baskytary. Jeho pleskavý zvuk se nedá přeslechnout a právě v úvodní písni a v páté Shut the Fuck up je mu dopřáno dokonce sólo. Měl-li někdo obavy, zda se hard-corové vlivy nepodepíšou na zpěvu, může být bez obav. Onen pro HC typický chraplák se zde nevyskytuje, naopak zpěv je krásně melodický a čistý a do hudby naprosto přesně zapadá. Celkově není výraznější než hudba, což je určitě dobře, protože díky tomu každá skladba získává celistvost a nikdo jí nebude hodnotit zvlášť po hudební a zvlášť po zpěvové stránce.

Bez zbytečných prostojů následuje po první písni další flák Dead Cities, který nezasvěcencům jasně prozradí, o čem že psychobilly je. Právě tahle skladba mi přijde z celého alba nejvíc v tomto stylu – trochu strašidelná melodie, mírně hororový text a k tomu obrovská rychlost, to vše je neklamným znakem tohoto žánru. Čtvrtá pecka Red Lights je podle mě nejlepší na cédéčku a nevím proč, ale při jejím poslechu jsem zavzpomínal na Deep Purple v 70. letech…

To již zmíněná pátá píseň Shut the fuck up nás přenese prozměnu do časů Elvise, kdy určitě nejeden z vás bude mít při jejím poslechu nutkání jít si načesat řádnou patku.
Dunivá píseň Motherfuckers uber alles, šestá v pořadí, je ze všech na této desce nejpomalejší, ovšem to ani náhodou neznamená, že by se měla při přehrávání alba přeskakovat. Naopak, naprosto jí můžu doporučit k potrestání sousedů za to, že vás ráno nepozdravili. Máloco tak krásně rozvibruje strop :o) (zde je ale podmínkou opět zvýšená hlasitost…).

Klasické psychobilly opět uslyšíme v sedmé písni God is on His Way, ovšem další skladby už se jedna druhé příliš podobají, s výjimkou další výtečné pecky Goodbye (10.) a písně Crossroads (11.), ve které zaslechneme dokonce ska.

Co ovšem musím vyzdvihnout, je precizní zvuková kvalita alba. Díky ní jsou všechna četná pozitiva kapely ještě umocněna. Album vyšlo na malém nezávislém vydavatelství Cecek records (www.cecek.com, zaměřuje se především na punk, HC a ska) a osobně nevím o žádném lepším albu, které by v české hudební džungli vyšlo v roce 2006. Nepřeháním.

www.flamingcocks.zewl.com

KOMENTÁŘE