Colours podruhé: za málo deště hodně muziky!

První vystoupení pátečních Colours, o kterém zde bude řeč, je show norských divoženek jménem Katzenjammer. Tato energická čtveřice dokázala za zhruba pět až deset vteřin, že mýtus o odměřených a chladných obyvatelích Skandinávie je úplná blbost! Čistě dámská kapela si například dělala legraci z publika, když ho naučila zopakovat dvě norská slova, a následně s úsměvem prozradila: "Gratulujeme, nyní umíte norsky říct Oslí prdel!"

Zazněla také skladba I Will Dance, která má poměrně čerstvý videoklip i na youtube. Holky hrají trochu divočejší směs country a bluegrassu, stíhají u toho vypadat dost dobře a je s nimi zábava! Rozjezd na hlavní stage se tedy povedl.

Dále zde mělo být pár řádků o africké world music v podání Bassekou Kouyate & Ngoni Ba, ale bohužel jsem strávil více než polovinu koncertu čekáním v řadě na toi-toiku, která uvnitř smrděla jako ... no, prostě jako strašně moc naplněný záchod.

Tento "zážitek" mě natolik rozhodil, že jsem úplně zapomněl, co bych k výše zmíněnému uvedl. Omlouvám se. Ještě teď je mi zle při vzpomínce na tu přetékající plastovou kadibudku.

Pohlazení hlasem Dana Bárty

Mé další kroky směřovaly opět k hlavnímu pódiu, kde před osmnáctou hodinou začal zpívat a tradičně divoce šermovat rukama Dan Bárta s Illustratospherou. Když člověk zavře oči a zapomene na uměleckou performance horních končetin, Bártův hlas se poslouchá skvěle. Dokázal pohladit ušní bubínek tak, až jeho sourozencům - kovadlince a třmínku - vyskočil ruměnec na tváři, kterou nemají.

Vymýšlel bych i další metafory z říše ilustratosféry, ale bohužel jen tak stát a nechat se hladit Bártovým hlasem nebylo v dešti moc dlouho k vydržení.

Proto jsem se vrátil před hlavní pódium ve chvíli, kdy se blížil start koncertu hlavní hvězdy pátečního večera, Bobbyho McFerrina. Na toho jsem se těšil po zážitku z brněnského koncertu v hale, kde jsem byl nadšený z jeho úžasné spolupráce s publikem.

A těšili se i tihle tři fanoušci, kteří měli podobný účes jako McFerrin. Nutno říci, že všechny dready rostou pouze na hlavě usměvavého mladíka uprostřed.

Bohužel na festivalu Colours nemohl McFerrin vyvolat tak důvěrnou atmosféru jako tehdy v brněnské hale, nicméně se na to připravil předem: přivedl si k sobě na pomoc dva další hlasové kouzelníky a jednu kouzelnici, takže po většinu koncertu byl na pódiu vokální kvartet.

Bylo to docela zábavné, ale hlavní hvězdu pro odhadem 20 tisíc lidí před pódiem v nejlepší hrací čas dne bych nejspíše požádal o trochu "akčnější" vystoupení. Obrovské nadšení však vyvolal jeden kus, který si přišel s McFerrinem a jeho třemi kolegy vystřihnout dříve zmiňovaný Bárta. O tomto "překvapení", které bylo vidět i z uspořádání programu, se sice mluvilo už asi tři týdny, nicméně se krátké hostování povedlo a dokázalo koncert trochu oživit.

Na druhé největší scéně se následně objevili Lindigo, parta world-muzikantů z ostrova Reunion, který je stále ve francouzském držení, takže se jedná o nejvzdálenější místo Evropské unie.

Africké rytmy divokého hraní na djembe pak utichly a většina návštěvníků se přesunula zpět před hlavní stage, kde se už chystal filharmonický orchestr Leoše Janáčka, aby doprovodil těleso Anthony and the Johnsons.

Vážnou hudbu naživo mám rád, ale bohužel mě zpěv Antonyho Hegartyho příliš nezaujal. Zajímavá byla cover-verze písně Crazy in love od Beyoncé. V komorní podobě byla mnohem, mnohem poutavější. Ale chápu, že by na tuhle verzi ani nikdo nehopsal na diskotéce. Ani já ne.

Hlavní scénu uzavírali třicet minut po půlnoci psychedelici z The Flaming Lips. Ačkoliv jejich hudba nebyla nijak extra uchvacující, obrazová složka koncertu byla naopak zcela výjimečná. Skoro to vypadalo, že jen za vychytávky v úvodním intru museli zaplatit aspoň půlku honoráře.

Vzduchem létaly obří balony spolu s tisícovkami konfet, zpěvák se proběhl po publiku ve velké průhledné kouli, takže hned od začátku dokázala kapela diváka opravdu hodně nažhavit. A když poté zpívali za doprovodu šílené projekce na ploše připomínající hvězdnou bránu, byla radost to sledovat.

KOMENTÁŘE