Zahřívací den ostravských Barev rozburáceli Infected Mushroom

První kapelou spatřenou na letošních CoO pro mě byli Pub Animals. Hospodská zvířata odpálila festival v rytmu funky, ska a reggae, což přivítalo nadšeně zhruba tisíc posluchačů v dechberoucím sevření rezavých monumentů průmyslové éry Vítkovic. Právě zde, v areálu bývalého uhelného dolu sousedícím s již vyhaslými vysokými pecemi, se letos premiérově odehrávají všechny barvy Ostravy.

Hned po Pub Animals si navíc vedení festivalu snad objednalo duhu, aby každý viděl, co že se to vlastně děje.

Hlavní stage otevřel po osmé hodině kanadsko-americký zpěvák Rufus Wainwright se svou kapelou. New York Times o něm prohlásili, že hraje barokní pop, což se dá odkývat: pomalejší, rozvláčné melodie, kde vynikne Wainwrightův hlas, ale bohužel nepřichází žádný odvaz, rychlé tempo, nic. Prostě ukolébavky na dobrou noc, ale sakra kvalitní.

Zato Kronos Quartet s Kimmem Pohjonenem a Sammuli Kosminenem bych si před spaním pustil jen v případě, že nechci ani za nic usnout. Hudba, kterou vytvářel smyčcový kvartet spolu s akordeonistou Pohjonenem a expertem na elektronická hejblátka Kosminenem vytvářeli šílené variace na téma vážná hudba. Bylo to temnější než kafe od Maryši, strašidelnější než Noční můra z Elm Street a umělci byli ve svém oboru lepší než Arnold v dobách největší slávy. Boží.

Z druhé největší stage následoval přesun zpět před hlavní pódium, kde se to chystali rozbalit Mogwai. Prý nám měly krvácet uši. A taky že málem jo, protože pánové vypadali, že chtějí vysklít i poslední zbytky okenních tabulek v areálu. Jinak musím říct, že se opakovalo to, co u Rufuse Wainwrighta: dobře odvedená práce, ale nudná. Bohužel.

Poslední vystupující na vedlejší scéně, Infected Mushroom, dokázali rozpoutat opravdové ostravské peklo. Tito izraelští šílenci předvedli České republice poprvé, co to znamená, když někdo sní nakaženou houbu. Fakt nevím, co se těmto bláznům motá v palici, ale je to sakra dobré!

Úžasný kytarista Erez Netz s vizáží mexického desperáta vystřihl při úvodním sólu třeba hru ústy, což se jen tak nevidí, ale po chvíli dorazil elektronický nářez v podání mistra za klávesami Ereze Aizena a Amita Duvdevaniho za mikrofonem. Zezadu je držel brazilský bubeník Rogério Jardim, kterému se musely za tu hodinu zuřivého bubnování přehřát všechny obvody, protože nevěřím, že je to člověk a ne robot.

Perfektní kombinace psytrance, metalových a rockových riffů, dubstepu a šílených zvuků syntezátorů společně s uřvaným hlasem zpěváka nutila publikum předvádět neuvěřitelnou skákačku. A když se pustili do ďábelské předělávky songu The Pretender od Foo Fighters, myslel jsem si, že jsem konečně za všechny své dobré skutky odměněn a takhle vypadá nebe.

Základním poznávacím znakem letoších Colours jsou zatím vratné kelímky, takže v areálu není bordel, a všudypřítomný štěrkový povrch, který chodidlům obutým v tenkých teniskových podrážkách zrovna dvakrát nehoví. Uvidíme, čeho si všimneme další dny, těšte se spolu s námi!

KOMENTÁŘE