Pohoda začala Pudingem, vrcholem prvního večera byl Lou Reed

Čest zahájit festival měl slovenský Puding Pani Elvisovej. Byť už je trochu po vysvědčení, dodatečně by to chtělo vyštrachat nějaký prázdný oficiální arch, protože Pudinci si zasloužili jedničku s hvězdičkou. Takovou tu velkou prvňáčkovskou.

Do fanoušků už na začátku PPE napálili pecku Mladí chemici, a tak se x-tisícový dav pod pódiem rozjel na první pokus. Atmosféru tak kazilo leda příšerné vedro, které se v obrovském šapitó Dome stage drželo ještě více než venku. A to už odbila osmá večerní.

O hic se samozřejmě postarali i příznivci Pudinků, které ani showman a klávesák kapely Pino nemusel žádat, aby dali do refrénu Smažek ruce nahoru a smažili ostošest. Udělali to automaticky. A nejen skalní příznivci, ale i návštěvníci na druhém konci stanu.

Pohoda navíc ukázala svůj plus zhruba ve třetině vystoupení. Tím je festivalový komfort. Přestože jsme stáli asi pětadvacet metrů od pódia, přišla k nám crowd asistentka a nabídla perlivou vodu. Full servis dostal i bubeník PPE Milo, který tentokrát neslavil díky známému songu „meniny“, ale přímo narozeniny. Dav mu tak zapěl Happy birthday, Miloš! a Pino předal i s gratulací šampaňské, o nějž se později podělili i fanoušci pod pódiem.

Po Pinově zvolání: „Tento song je o ďalšiom rodákovi z Košíc, z ulice Južná trieda! Majkl Džeksn!“ se dav rozběsnil snad nejvíc, jak mohl, a tak se pod stage rozjelo pořádné a nefalšované pudinkovské buly.

Jedinou vadou na kráse byl zpěv zpěvačky Slivky, která určité pasáže jednoduše nedávala. Že by jí na albu pomohly nějaké počítačové programy? Vokální projev ovšem skvěle nahradila gestikulace. Košická banda si totiž na pódium přizvala i tlumočnici do znakové řeči, a tak se zahájením festivalu museli být spokojeni naprosto všichni, i ti, kdo nic neslyšeli. Stačilo se jen dívat na text a vrtět se podle pařících lidí kolem sebe.

Kde jinde můžete na pódiu vidět stařešinu zarostlého jak Metuzalém?

Jedinečným zážitkem byl i koncert Plastic People of the Universe. Zhudebněné myšlenky a texty členů kapely žijí svou vlastní poezií, to však na mysli nemám. Poslední dobou lze na pódiu vidět stále častěji starší interpety dědečkovského věku, kteří dbají na svůj vzhled a snaží se vystupovat jako ostřílení štramáci.

U Plastiků tomu bylo přesně naopak. Hlavně u saxofonisty a zpěváka-recitátora Vratislava Brabence, šedými vousy a dlouhými vlasy obrostlého děduly. A to nemyslím špatně! Pohoda tím skvěle demonstrovala své alternativní ladění, za což jsem rád.

Po půlce vystoupení Plastiků se však ozvalo počasí. Začínalo pršet čím dál víc, a tak jsem se musel odebrat do stanu pro pláštěnku, již jsem si bohužel s sebou nevzal. Po návratu na stage už se na Pohodu valila slušná bouřka jak zleva, tak zprava. Past vedle pasti! A tak jsem se radši běžel schovat do press centra pro informace o počasí, protože The Asteroids Galaxy Tour hráli v podobném stanu, který kdysi spadl.

Po desáté se přihnala rychlá bouře, která sice pokosila pár altánků a stanů ve stanovém městečku, ale jinak za dobu svého patnáctiminutového působení větší paseku nenatropila. Na Asteroidy jsem se tak dostal až po půl jedenácté a přestože hráli skvěle, rozhodl jsem se jejich vystoupení oželet. Dostal jsem totiž sms od MatZe, že stojí přímo před zvukařem a čeká na Lou Reeda, a tak jsem se k němu přidal.

A chyba to rozhodně nebyla. Zvukařská místa totiž kromě parádního zvuku slibují i slušný výhled, a tak jsem si mohl Reedovo představení užívat plnými doušky.

Dotkněte se koncertní dokonalosti! Lou Reed je jing, vy jste jang

Americký rocker dokázal, že není žádná hudební primadona. Na Bažant stage se totiž dostavil skoro na čas, zpozdil se jen o dvě minuty. Společně s doprovodnou sedmihlavou kapelou spustil Reed Brandenburg Gate a publikum si mohlo začít užívat parádní old school rock, jemuž dominovaly dva akordy Reedovy kytary.

A hlavně jedinečnou scenérii a krásu, kterou mají večerní koncerty hlavní stage na Pohodě. V případě pomalejší hudby z nich dýchá úžasný klid, jako by byl celý vesmír v danou chvíli v naprosté rovnováze a vy jste si ten moment mohli naplno užívat. Nejen ušima, ale i očima. Z povzdálí, kde vás přímo neosvětluje pódium, vidíte jen černou tmu a uprostřed skvěle osvětlené hudebníky žlutým či červeným barevným spektrem. Moment, kdy musíte upřednostnit festival před sebelepším koncertem v klubu.

Venkovní vystoupení ale mají i své mouchy. Třeba ty zvukařské. Přestože jsem byl přímo před zvukařem, ze začátku byla slyšet hlavně kytara a bicí. Ke smůle houslisty či saxofonistky, kteří se mohli snažit sebelíp, ale navenek jimi vyluzované zvuky prostě slyšet nebyly. Tedy alespoň prvních třicet minut, kdy se zahrály pouze dva velké opusy. Lou Reed totiž buď dané songy natahoval jak kluci své praky v klučičí válce, anebo skládal jednotlivé songy dohromady jako leporelo.

Na konci druhého opusu však zvukař vše doladil, a tak mohl houslista vyzbrojený smyčcem s koňskými žíněmi ukázat svou závěrečnou uširvoucí gradaci. Na Reedovo vystoupení se asi chtěla podívat i nedaleká bouřka, která prozatím řádila jen na trenčínském „Jižáku“, sídlišti Juh.

Začalo zlověstně foukat, a tak byl čas zvednout kotvy a vrátit se zpátky do stanu, odkud se dala aspoň trochu vychutnat pecka Walk On The Wild Side zakončující po hodině a půl set legendárního rockera.

Jít do stanu byla škoda, protože bouřka nakonec nedorazila. Naopak. Ráno návštěvníkům opět vlepilo facku nechutné vedro, které zajistilo brzký budíček kolem osmé a pokud jste neměli vlastní venkovní stín v podobě altánku, už jste nezabrali.

Nemilým ranním překvapením číslo dva byly chybějící umývárny ve stanovém městečku a nekonečná řada na sprchu i na pitnou vodu. Což srazilo festivalový komfort o stupeň dolů, za čtyři roky Pohody se mi podobný kiks ještě nestal.

Počasí si navíc s Pohodou tento rok asi bude zahrávat a nevypadá to nijak dobře. Na zbylé dva dny jsou k večeru pravděpodobné bouře, které mají v místní kotlině zaprvé slušnou razanci a zadruhé mají tendence se vracet. Ale hlavně jsou schopné zastavit večerní program plný hvězd namísto toho, aby vás zchladily ráno či kolem poledne, kdy vám to je ještě buřt.

Kéž by se se Mišovi Kaščákovi povedlo uplatit matičku přírodu. Žádné bouřky výměnou za megahorko, s nímž už letití návštěvníci Pohody počítají.

KOMENTÁŘE