Nadějní Dolls In The Factory: Nechť lidé pogují!

Se zpěvákem a kytaristou Miraiem a s bubeníkem Honzou z Dolls In The Factory jsme se bavili na VIP akci, kterou pořádalo české zastoupení automobilky Mercedes-Benz. To je mimochodem jeden ze sponzorů soutěže RGM Livespace, v níž jsou "panenky" už v semifinále. Pokud se chcete dozvědět něco o této partě, kterou mezi tři favority soutěže zařadil i Milan Cais z Tata Bojs, jeden z porotců, čtěte dál!

Jak jste se dali dohromady?
Mirai: Tady s Honzou jsme na sebe zbyli po rozpadu naší minulé kapely Cornflakes...

Honza: Tak dlouho jsme se hledali, až jsme na sebe zbyli.

Mirai: Dobře, budeme chvilku mluvit vážně. V koncích kapely Cornflakes, kdy jsme cítili, že budoucnost je nejistá, jsem se rozhodl, že založím kapelu novou. A protože jsem neznal lepšího bubeníka, než je Honza – tím chci říct, že je to nejlepší bubeník na světě –, oslovil jsem právě jeho.

To byl druhý člen kapely. Pak jsem chvíli hrál s jednou z nejznámějších českých grungeových kapel 90. let, s kapelou Coin...

Honza: ...s kapelou Coin z Žabně u Frýdku-Místku...
(salva smíchu)

Mirai: ...přesně tak! A tam jsem potkal Včelu. A protože neznám lepšího basáka – tím chci říct, že je to nejlepší basák na světě –, chtěl jsem, aby byl také členem naší nově vznikající kapely.

A s Ondrou, posledním členem, jsem seděl šest let v jedné školní lavici. A celou dobu jsem ho přesvědčoval, ať spolu začneme hrát. On to má doma trochu složitější, takže pořád nevěděl, jestli to s náma zvládne, ale nakonec se mi podařilo ho přesvědčit.

 

Za jak dlouho jste vylezli ze zkušebny mezi lidi?
Mirai: Za dva týdny! (směje se)

Honza: Dávali jsme se ale dohromady asi půl roku...

Mirai: To je pravda. Proces vzniku kapely, který jsem ti popsal, netrval týden, ale zhruba půl roku, jak říká Honza. Právě spolu jsme chodili hrávat, jen bicí a kytara, jednou týdně do nízkoprahového klubu Prostor ve Frýdku-Místku. A to bylo strašně málo, jednou týdně na hodinu a půl. Navíc jsme občas nehráli, protože se někomu nechtělo nám otevírat klub třeba ve státní svátek, takže to bylo dost na hovno.

 

A kdy se vám podařilo udělat první song?
Honza: Asi za tři minuty! (opět smích)

Mirai: Jo, začali jsme hrát konečně všichni spolu, strašně jsme se tomu smáli a po třech minutách vylezla první písnička. Sice jsem do toho žvatlal svahilštinou, pořádný text se vypiloval později, ale ten pocit, že jsme byli schopní hned něco začít dělat, byl super.

Honza: Ale moc se ta písnička nechytla, hráli jsme ji jenom na dvou koncertech a pak ji vyřadili. (smějí se)

 

Dobře, tak jak se jmenuje první pecka, kterou jste udělali a hrajete ji?
Honza: Jmenuje se Dolls in the factory, tedy stejně jako kapela.

 

A na název jste přišli jak?
Honza: Líbila se nám ta představa panenek jedoucích po pásu v továrně.

Mirai: Původně jsme se chtěli jmenovat Eat more biscuits...

 

Takže po Cornflakes opět potraviny?
Mirai: No, asi jsme na ten potravinový průmysl nějak zatížení. (směje se)

Možná jste doufali v nějaké sponzory, ne?
Mirai: S minulou kapelou jsme si před koncertem řekli o pět kilo kukuřičných lupínků a vždycky jsme je dostali. Sice jsme je pak v průběhu koncertu rozházeli mezi lidi, ale bylo to super. Tak třeba bychom dostávali i sušenky.

 

A panenky jste ještě nerozhazovali?
Honza: Ty už jsou trochu dražší než pytel cornflakeů.

Mirai: Přesně. Takže zatím bohužel ne, asi budeme muset vyhlásit nějakou charitativní sbírku na bárbíny nebo tak.

 

Jenom opravdové od Matella, jak bylo v reklamách?
Mirai: Jo! A pamatuju si na jednu reklamu, kde byla Barbie i s vrtulníkem! (směje se)

 

Pojďme ke koncertům. Máte jich za sebou sice jen několik desítek, ale zkuste vybrat, který byl nejlepší.
Mirai: Asi ten dnešní, protože jsme dostali dost zaplaceno! (směje se)

 

Takže aspoň cesťák?
Mirai: Předělali jsme si auto na plyn, snažíme se šetřit... Takže jo, plyn nám to zaplatí. (směje se)

Honza: Hráli jsme zatím asi třicet koncertů, ale super atmosféra byla třeba v Českých Budějovicích v klubu Velbloud.

Mirai: Jo, tam to bylo bomba. Sice mi tam zlomili kytaru, ale jinak super! (směje se)

 

Co se stalo? Někdo skočil na pódium a prostě ti ji zlomil?
Mirai: Ale ne, šel jsem asi na půl hodiny po koncertě pryč z pódia, pak jsem přišel zpátky a chtěl jsem si ji uložit do pouzdra. Jenže byla úplně na sračky. Ale zavezl jsem ji jednomu pánovi, který mi ji opravil, slepil silikonem a kytara hraje dál! Děkuju!

 

To mi připomínáš Márdiho, který má svou kytaru Jolanu, kterou nechává pořád opravovat.
Mirai: Taky si tu kytaru nechám, ale bude nejspíš jen záložní. Bude to moje Jolanka.

 

Co chystáte na léto? Budete něco dělat, nebo jenom zevlovat?
Honza: Máme v plánu dát dokupy co nejvíce songů, pak si zahrajeme na Sázavafestu, kam jsme se dostali přes jednu soutěž, a ještě nás čeká jeden megafestival ve Frýdlantu nad Ostravicí. (smích)

Mirai: Já budu kromě toho pracovat v jedné advokátní kanceláři a snad si vydělám na novou kytaru. (směje se)

 

Nové songy znamenají příchod desky?
Honza: Jo, chtěli bychom přes léto právě udělat co nejvíce nových věcí, abychom pak mohli na podzim nahrávat.

 

A bude tam stejný styl, jako jsme mohli slyšet dneska, tedy rychlejší indie-rock, nebo něco jiného?
Honza: To je v jednání. (usmívá se) Už v době vzniku kapely jsme uvažovali, že součástí kapely bude DJ, který nám bude míchat elektronickou hudbu, jenže to neklaplo.

Mirai: Protože ti idioti ze Stodolní neumí nic jiného, než pustit nějakou hotovou věc a do toho dělat scratche. Nic vlastního.

Honza: Jak říká Mirai, prostě jsme nenašli nikoho podle našich představ. Nakonec různé samply a vychytávky vymýšlí kytarista Ondra a pak to pouštíme na koncertě ze záznamu.

Mirai: Takže jsme vlastně taková playbacková kapela. (smích)

 

Chcete zůstat pořád v takovém rychlejším tempu, nebo zpomalíte? Například se to stalo Charlie Straigth na druhé desce...
Mirai: Nová deska Charlie Straight má hodně specifický zvuk, nemusí to lidem sednout na první poslech, ale myslím si, že je dobrá. Člověk se k tomu musí proposlouchat. Ale věřím, že my nezpomalíme, chceme hrát pořád to svoje, akorát, jak naznačil Honza, možná zapojíme více elektronickou hudbu.

Honza: Baví nás pořád takový veselý rock.

Mirai: I na zkouškách to vypadá, že se neměníme, hlídám to. A kdyby náhodou někdo začal zpomalovat, tak ho seknu katanou, vždyť jsem Japonec! (směje se)

 

Takže deska bude ve svižném tempu?
Mirai: Přesně tak. Nechť lidé pogují!

 

Dostali jste se do semifinále soutěže RGM Live Space. Myslíte si, že ji vyhrajete?
Mirai: Tak určitě!

Honza: Tak určitěéééé.... Přijeli jsme si pro zlatou! (výbuch smíchu)

Mirai: Jak říkám, je tam s náma dalších devět týmů a vyhrát chce každý, ale může to být jenom jeden, tak my se o to porvem, jak říkám... Chceme zlato! Tak určitě! (opět smích)

KOMENTÁŘE