Marilyn Manson se vrátil jako Born Villain

Je škoda přistupovat k albu, tak jako to dělá většina fanoušků. Nač srovnávat nové album se staršími? Ještě k tomu u kapely jako je právě Marilyn Manson, která je známá mimo jiné i tím, že s každým albem mění jak styl, tak žánr. Není proto na škodu na chvíli zapomenout na to, že nějaký Marilyn Manson existuje, že vydal alba, jako jsou Antichrist Superstar, Mechanical Animals a Holy Wood.

Album Born Villain, které v naší malé kotlině vyjde 30. dubna,  je jako každé předchozí album krok stranou. Nebudu hodnotit každou píseň zvlášť. Už proto, že jsem četl spoustu různých názorů, čemu se písně podobají, jak se líbí a podobně. Každý ať si udělá názor sám. Co bych však chtěl podotknout je to, že Marilyn Manson vydal kvalitní koncepční album.

Předtím, než si album pustíte, bych rád připomněl, že Marilyn Manson není metalová kapela, jak někteří opakovaně prohlašují, a proto neočekávejte přemíru kytarových riffů a bubny, které by mohly svou kadencí konkurovat samopalu. Co ale můžete očekávat je rafinovaná hra se zvuky pouze doplněná a doprovázená kytarou a bubny.

Při zaposlouchání se do textu jsem měl pocit, jako by hrála jedna píseň. Nenarážím tím však na to, že písně jsou stejné, to vůbec ne. Jsou velmi rozmanité, dočkáte se jak rychlých a tvrdých rockových nářezů, jako například Murderers are getting prettier every day, tak pomalých balad jako je Breaking the same old ground. Avšak po obsahové stránce člověku musí připadat Born Villain jako jeden dlouhý příběh. Například při pročítání textu a poslechu zmíněného Breaking the same old ground mi naskakovala husí kůže.

Neurčitý druh emoce

Skladby při poslechu vyvolávají neurčitý druh emoce, ani negativní, ani pozitivní. Po zmáčknutí tlačítka Play se posluchač stává součástí hry, kterou Marilyn Manson vymyslel. Kromě toho, že album posloucháte a útočí na vaše smyslové vjemy, nutí vás i přemýšlet. A nejenom nad texty, nutí vás přemýšlet o věcech možných i nemožných. Dobrým příkladem je píseň Born Villain, která vás vrhne do oceánu vašich myšlenkových pochodů, a vy se v nich plavíte a cítíte každou větší, či menší vlnku.

Jak jste jistě poznali, album bude velmi útočit na vaše vnímání a náladu. Nebude to jen jedna píseň, která vás bude kolébat na vlnách pochybností, bude jich mnohem víc. Několik písní vás pomalu zpracovává a nechává uvěřit, že vás nemůže ničím překvapit. Ale ke konci nastane zlom a dosavadní průběh skladby rozbije dokonale propracované intermezzo, které od základu změní vnímání celé písně.

Toto album je důkazem transformace Mansonovy osobnosti. Od kritika společenských konvencí se dostal do nových sfér a ukázal temnou stránku duše dekadentního umělce.

Je mi jasné, že spousta z vás očekává řadu kontroverzních názorů a perverzních myšlenek, vyskytujících se v celé tvorbě tohoto extravagantního umělce. I toho se posluchač samozřejmě dočká, hlavně ve velmi zajímavě pojaté skladbě Gardener, kde Manson sloky nezpívá, ale spíš rytmicky recituje. Ta perverze ale není prvoplánová, jak by mnozí očekávali. K zmíněnému „zahradníkovi“ bych zařadil ještě další originálně pojatou píseň jménem Pistol Whipped.

Bonus s Johnnym Deppem

Album obsahuje 13 skladeb tvořící již zmíněný koncept a k tomu jako bonus cover písně od Carly Simons You´re so vain, kterou Marilyn Manson nahrál společně se světoznámým hercem Johnnym Deppem, jenž obsadil post kytaristy. Kromě Marilyna Mansona a Johnnyho Deppa, který se připojil k nahrávání jen u bonusového materiálu, se na tvorbě podílel baskytarista/kytarista Twiggy Ramirez, multiinstrumentalista Chris Vrenna (který už kapelu opustil, avšak je veden jako producent alba) a na jedné z písní i nově příchozí Fred Sablan.

Ještě bych rád dodal k písni You´re so vain, že sám Marilyn Manson se nechal slyšet, že tato píseň není nikomu určená. Avšak stejně jako není jednoznačná píseň, myslím si, že i Mansonovo prohlášení o této písni není jednoznačné, ostatně stejně jako většina prohlášení co vydal. Myslím si, že po přečtení textu i posluchačům musí být jasné, že to nebylo vybráno čistě náhodně.

Zpět k celému albu. Podle umělcových slov můžeme toto album zařadit do žánru suicide-rock. Co to znamená? Nejvíc vám napoví právě poslech desky, protože jen slovy se popsat nedá. Jak jsem již zmínil, deska je krok stranou, ale stále se nedá srovnat s žádnou jinou kapelou ani žádným předchozím albem. Je sice pravda, že jsem slyšel spoustu srovnání, z nichž asi nejchybnější mi připadá srovnání s Linkin Park. Kromě těchto amatérských srovnání se dopustil chybné interpretace i Twiggy Ramirez, který album popisuje jako punkovější Mechanical Animals. Proč chybné? Protože jakmile někdo s takovým vlivem jako je právě kytarista kapely vypustí do světa takovouto informaci, ihned se začnou oči a uši všech čekajících upírat na zmíněné album a potom jsou zklamaní po poslechu alba.

Wanna fight?

Jak hodnotím album sám za sebe? Jako album, které rozhodně nezůstane zaprášené v šuplíku, album, které bude velmi často přehráváno a hlavně album, které budu poslouchat s vědomím, že žádné jiné album tohoto, či jiného interpreta mi nedá to, co tohle album.

Na závěr vám přidávám malou citaci z písně Lay down your goddamn arms, která charakterizuje album. Takže, jestli stále váháte, jestli si nové album pořídit…

PS: Za velkou pomoc s touto recenzí srdečně děkuji mé drahé Tině von Decadent, bez jejíž pomoci bych vám Born Villain nedokázal dostatečně popsat. 

KOMENTÁŘE