Wanastowky rozezpívaly Brno

Po čtvrtečním koncertě Wanastowek, který odehráli v rámci turné Letíme na Wenuši v brněnské hale Vodova, jsem potkal jednoho kamaráda. Začal se mě vyptávat na průběh koncertu.

„Zdarec, kámo.“ Pozdravil jsem ho.

„Ahoj, máš nějakej divnej hlas, ne?“ zeptal se.

„No, jdu z koncertu Wanastowek. Ty znáš, ne? Samý hit, člověk zpívá a zpívá, i když už vlastně nemůže.“

„Jo, Wanastowi Vjecy znám. To jsou ti dva, ne? Kodym a P.B.Ch.“

„P.B.Ch. už tam nehraje, ale Robert Kodym kolem sebe sehnal dost kvalitních hudebníků. Na kytaru mu hrál Tomáš Vartecký, na bubny hrál Štěpán Smetáček a na basu Radek Havlíček.“

„O nové sestavě jsem vlastně slyšel. A taky nahráli nové cédéčko, ne? Kritikům se prý moc nelíbilo...“

„Jejich nové album se jmenuje Letíme na Wenuši, stejně jako turné. Kritikům se sice moc nemuselo líbit, ale písně hráli dost energicky, takže i když lidi moc neznali texty, tak se bylo stále na co dívat.“

„Fakt? Tak to je dobře. A v publiku ses musel cítit jako mladík, ne? Vždyť tam muselo přijít spoustu starších lidí, kteří na nich vyrůstali.“

„Budeš se divit, ale není to pravda. Byla tam spousta hodně mladých návštěvníků. Zdá se, že nové album je docela přitáhlo, protože vypadali, že nové písničky znají lépe a na rozdíl od těch starších zpívali texty.“

„No máš pravdu, docela se divím. Ale počítám, že hráli i jiné hity, že jo?“

„Samozřejmě. Celá hala burácela, když začali hrát hity jako jsou Andělé, Sbírka zvadlejch růží a Kouzlo. Kvůli tomu tam vlastně většina přišla a bylo to poznat.“

„Takže nové písničky sice měly úspěch, ale těmhle starým válům stejně konkurovat nemohly, že?“

„Každopádně, ale jak jsem řekl, show byla výborná, takže to zas takový rozdíl nebyl.“

„Výborná, říkáš? Vždyť Wanastowi Vjecy byla vlastně punková kapela, ti nemají zrovna konkurenceschopné performance.“

„Ježiš, kde žiješ? Vždyť jako punková skupina jenom začínali. Teď jsou úplně někde jinde. Hele, celá zadní strana podia byla vytvořená z panelů, na které se promítala videoprojekce. Koncert začal tak, že příhodně pustili video se startem rakety a pak přišla kapela a zahrála úvodní píseň Letíme na Wenuši. Pak pokračovali dále a na každou písničku měli jinou videoprojekci. Byla tam ještě jedna zajímavá věc, které jsem si všiml, a to byla světla.“

„Počkej, počkej, světla? Vždyť co se dá udělat se světlama? Buď svítěj barevně, nebo blikaj. Co se s nima dá dělat?“

„Když jsem přišel do haly, byla tam spousta koncertního dýmu. Víš, který myslím, ne? Ten, co se pouští třeba i na diskotékách a tak. Každý si asi musel myslet, že to bylo kvůli zkoušce kapely a techniky, ale když začal koncert, hned mi došlo, že to mělo nějaký účel. Když svítíš do kouře, tak v něm vytvoříš pruh světla. A to bylo to jiné. Ta světla byla krásně v souhře s videoprojekcí a protínala celou halu. Samozřejmě se různě pohybovala a tak podobně. Jak říkám, světla nebyla jen na svícení, byla neoddělitelnou součástí show. Kromě světel a videoprojekce se tam občas objevily i pyrotechnické efekty, takže bylo občas ještě větší vedro než normálně.“

„To mohlo být zajímavý. Ale ještě mě zajímá jedna věc. Kodym přece hrál v Lucii, ne? Nehráli něco od nich?“

„Samozřejmě zazněly i písně Lucie, konkrétně Lucie, Panic a skladbou Dotknu se ohně dokonce ukončili koncert.“

„Určitě byli všichni nadšení, co? To je mi jasný. A kapela hrála dobře? Hýbali se nějak, nebo tam jen stáli, odehráli si to a šli pryč?“

„Samozřejmě, že tam jen nestáli a nekoukali do publika. Tomáš Vartecký pobíhal po podiu a bylo vidět, že kytaristou se nestal z donucení. Fakt ho to bavilo. Kodym se snažil o zpětnou vazbu, takže dost aktivně komunikoval a rozezpívával publikum, i když většinou to ani nebylo třeba. Bubeník Štěpán Smetáček si stříhnul pěkný sólo na bubny a při velmi známé písni Nahá si vzal jen velký buben a chodil s ním vepředu mezi ostatníma. Jen Radek Havlíček byl pasivnější, občas se sem tam prošel, ale hrál dobře, takže mu není co vyčítat.“

„No, jak poslouchám, asi jsem se měl přijít podívat. Bylo tam hodně lidí?“

„Rozhodně ses měl zastavit. Hala byla sice plná, ale ne vyprodaná. Hrála přece Kometa a spousta Brňáků tak dala přednost hokeji.“

„A nebylo tam něco, co by se ti nelíbilo?“

„Nevzpomínám si na nic zásadního, co bych mohl vytknout. Jen mě mrzí, že nezahráli nic z alba Torpédo, které považuji za hodně kvalitní. Bohužel, poslední dobou se stává, že spousta umělců zanevře na svá předposlední alba a hrají jen staré, časem prověřené hity a samozřejmě nové album. Pak se mi ještě nelíbila jedna věc, ale to je spíše osobní. Kodym dal jedné návštěvnici kytaru. Tu jsem chtěl samozřejmě já, ale co se dá dělat. Té holce to muselo udělat velkou radost.“

„Tak to abych šel navštívit další koncert a nějakou tu kytaru si ukořistil. Hele, já už musim, tak čau.“

„Měj se a pokud na ně půjdeš, snaž se stát uprosřed a přihlaš se o kytaru. Ahoj.“

Přidávám ještě koncertní setlist, který je zatím stále stejný:

KOMENTÁŘE