Kterak jehňátka z Lamb vystrčila své triphopové růžky

Nedělní večer v anglickém stylu na Flédě nebyl o pití čaje, ale o hudbě, která byla rozmanitá jako pověstný anglický pudink. Před hvězdami večera, Lamb, totiž vystoupil nejdříve písničkář Jay Leighton a poté i indie schizofrenici z The Ramona Flowers.

Proč schizofrenici? Asi proto, že čtyři ze sedmi songů této bristolské party připomínaly spíše poklidnou tvorbu God Is An Astronaut (kdyby měli zpěváka), zatímco zbylá trojka nabízela kulervoucí indie hitovky Bass Will Find You či Control. Pokud vám název kapely nic neříká, nemusíte se stydět. Šlo totiž o jejich páté vystoupení, které mohli realizovat díky známostem s mozkem Lamb, Andym Barlowem.

O půl desáté tak měly předkapely hotovo a bylo třeba přestavět celé pódium. Způsob odnášení techniky vyžadoval, aby příchozí poodstoupili o pár metrů, které ochranka vymezila páskou, což v některých evokovalo vzpomínku na dvoumetrové mezery mezi publikem a pódiem na letních festivalech.

Klubová atmosféra ale zabita nebyla, po přípravě scény mohli fanoušci opět naklusat přímo pódium, aby si vychutnali své miláčky z Lamb hezky zblízka.

S úderem desáté se rozjela „jehněčí“ show. Fléda ztmavla, zářily jen modré reflektory nad pódiem, kolem se nahustila pára, z níž vystoupili Andy Barlow a basista Jon Thorne. Ten jako první pořádně hrábnul do strun, první řady prořízlo mocné dunění basy, spustila se projekce s mrakodrapy i elektronický podkres a na poslední chvíli vkročila na pódium sličná víla v podobě Lou Rhodes, aby zapěla první slova Another Language.

Barlow už v první písni ukázal, že nehodlá zůstat jen za svými klávesami a mixákem v jednom a poodběhl si do prostředku pódia protřepat čtyři činely a jeden buben. Jedinečnou atmosféru doplňoval i islandský basista Thorne, který byl po celou show naboso, a tak vypadal jako divoch, jenž byl polapen voodoo magií lambího triphopu.

Všechno nejlepší, Flédo! 

„Thank you! How are you doing, Brno?“ optala se Rhodes po prvním kousku a vysvětlila, že se o vystoupení bála, protože jí bylo od předchozího večera špatně a celý den proležela. Ani nevolnost však nezabránila manchesterské zpěvačce naučit se české díky a děkuji. Jelikož po zbytek koncertu popíjela čaj ze svého termohrnku, svou nevolnost na Flédu vážně nehrála.

Na řadu však přišel hlavně Barlow, který si jako pravý DJ rád ujížděl na drum'n'bassově ponuré Little Things, u Butterly Effect se zase rozhodl jít dopředu pódia trochu rozproudit dav. Což bylo trochu zbytečné, neboť po posledním zašumění motýlích křídel Flédu pročíslo snové: „I can flyyyyyyyyy,“ z úst půvabné Rhodes. V refrénu Gabriel dávali fanoušci ruce nahoru, jako by byli na vrcholku hudebního blaha. Čehož šikovně využila Rhodes a počkala si, až na konci songu všechna hudba i tleskuchtivé publikum ztichne, aby mohla vzdát poslední slovní hold andělovi smrti.

Lamb během večera nezapomněli ani na své hostitele z Flédy, a tak jim společně s fanoušky zazpívali krátké Happy Birthday k 10. výročí. Jak ten čas letí, si uvědomila Rhodes před trackem Alien. „Tato píseň byla napsána pro mé miminko, když bylo ještě v břichu. A dneska je mu už čtrnáct!“ dojímala se pyšná matka.

O chvíli později si Rhodes vzala do ruky elektrickou kytaru, Flédu zaplnila xylofonová smyčka a na projekci se rozjelo video se zpěvačkou oděnou v červených šatech. Na řadě byla hitovka Build A Fire z posledního alba 5. Poté změnil stanoviště i Barlow a poprvé využil přichystaný buben vepředu s paličkami upravenými pro vážnou hudbu, aby rozproudil dav před poslední písní Gorecki. Na jejím konci u Rhodes přistála kytice, s níž celá kapela odkráčela na menší oddech do backstage.

Odvrácená tvář manchesterských jehňátek

Jako první se vrátil Barlow, jenž si na mobil nahrával tleskající a téměř zaplněný hlavní sál Flédy. Po krátkých peripetiích, kdy si basák Thorne nebyl trochu jistý elektrickou kytarou, se rozjela přídavková What Sound. Při ní se konečně vysvětlila funkce osamoceného bubnu vepředu vedle Rhodes, na nějž si zpěvačka na chvíli s chutí zabouchala.

Na závěr přišla další přehlídka chameleonské tvorby Lamb. B-line si musely užít všechny extrémofilní organismy žijící v kyselém prostředí (acidofilové). A aby té chemie nebylo málo, nastoupila ještě Trans Fatty Acid.

Šlo o pořádný triphopový nářez, který musel hned ze začátku odpálit všechny epileptiky růžovými stroboskopy. Kdo zůstal při vědomí, málem umíral u zvuků, jež vyluzovala Rhodes ze své kytary a které hraničily téměř s kakofonií. V závěrečné show si však nejvíce liboval Barlow, kterému skoro upadla hlava, jak mocně jí kýval do rytmu.

Lamb tak fanouškům na Flédě předvedli, že nahrávky znějící doma poklidně jako nevinná jehňátka mohou mít i svou zdivočelou a odvrácenou tvář.

KOMENTÁŘE