NEJ 2011 očima ženské části redakce

ANGELIKA

Album roku
V uplynulém roce toho vyšlo poměrně dost, co mému uchu lahodilo, takže je pro mě těžké vybírat. Níže uvedená alba patří k tomu nejlepšímu, co nyní poslouchám:
Foo Fighters - Wasting Light
Rise Against - Endgame
Red Hot Chili Peppers - I'm With You
Coldplay - Mylo Xyloto

Koncert roku
Opět je velice obtížné vybrat ty nejzajímavější koncerty, navštívila jsem jich opravdu hodně a většinou velmi vydařené:
Maceo Parker, 15.3.2011, Lucerna Music Bar, Praha - výborné výkony všech protagonistů, skvělá muzika a velká pohoda kolem.

One Republic, 19.4.2011, SaSaZu, Praha - tolik lidí jsem v tomto klubu ještě nezažila, úžasná atmosféra a velice blízký kontakt kapely s publikem.

Arrested Development, 6.6.2011, Lucerna Music Bar, Praha - strhující hudební vystoupení, užila jsem si to od začátku až do konce, nebylo slabé chvilky.

The Bloody Beetroots Death Crew 77, 8.9.2011, Lucerna Music Bar, Praha - neskutečný nářez! Vždy jsem si myslela, že největší kotel bývá u punkových akcí. Tihle chlapíci mě vyvedli z omylu, atmosféra se dala ždímat a to v plném smyslu toho slova.

Hurts, 8.10.2011, Lucerna-Velký sál, Praha - šla jsem spíš ze zvědavosti, protože mě zaujaly fotky z jejich koncertů a odcházela plná dojmů z emocemi nabitého představení.

Within Temptation, 21.10.2011, Incheba Arena, Praha - parádní show, jak po hudební stránce, tak po té vizuální.

Erasure, 15.11.2011, Incheba Arena, Praha - nostalgie a vzpomínky ve spojení se skvělým zpěvem Andyho Bella. Pohádková scéna zážitek z koncertu výtečně dotvrzovala.

Překvapení roku
Velice příjemným překvapením pro mě byl koncert kapely Mr. Big v pražském Retro Music Hall. Přestože skupina zahrála bez indisponovaného frontmana Erica Martina, tak se nenechali zbývající členové formace touto nepříjemnou skutečností nikterak zaskočit a předvedli Praze vskutku výbornou instrumentální show.

Zklamání roku
Rozhodně mě nejvíce zasáhla smrt Amy Winehouse. Považovala jsem ji za jednu z nejlepších světových zpěvaček současnosti, především díky nezaměnitelné barvě hlasu. Obrovská škoda takového talentu.

Na co se těším v roce 2012
Rok 2012 vypadá po hudební stránce již teď velice nadějně. Těším se na některé festivaly, zejména na Masters of Rock ve Vizovicích a Prague City Festival na pražském Výstavišti. A samostatné koncerty, to bude jedna lahůdka za druhou. Nenechám si určitě ujít Bruce Springsteena, Black Sabbath, Rise Against, Red Hot Chili Peppers nebo Coldplay. 

HEROINE

Album roku
Jednoznačně Helplessness Blues od seattleských Fleet Foxes. S touhle folkovou deskou v hlavě člověk touží vyrazit někam do hor. Putovat divočinou, u ohně tichounce brnkat na kytaru a pak se dívat na hvězdy. Pustit si Helplessness Blues znamená alespoň na chvíli uniknout od civilizace. Ale dobře se dá unikat taky za melodií z alba Jamese Harriese, Growing Pains. Letošek mám taky hluboce spojený s psychedelicky blues rockovými The Flying Eyes a jejich albem Done So Wrong (kdepak, ono je „done so well“). Z domácích alb rozhodně stojí za to novinka Kill The Dandies! (Those Who Hold The Flame) či debut českobudějovických rock’n’rollových Vees (Foe Dry).

Koncert roku
Neopakovatelnou koncertní atmosférou mě letos znovu nadchl James Harries. Zjistila jsem, že Please The Trees zní v klubu úplně jinak než na desce, mnohem psychedeličtěji. Kill The Dandies! mě svým vystoupením rozcupovali na kousky (a to prosím i přes to, že na nejmenovaném festivalu během jejich koncertu stihl dvakrát vypadnout proud). Ale úplně nejhlubší zážitek, jaký asi ještě dlouho jen tak něco nepřekoná, jsem si odvezla z berlínského klubu White Trash Fast Food, kde v dubnu odehráli koncert The Flying Eyes. Těm by to tak slušelo na Woodstocku…

Překvapení roku
„Zrní? Co to je? Co hrajou? Ne, neznám.“ Během festivalu na Košumberku jsem rychle pochopila, že jsem dosud chodila po světě slepá a hluchá.

Zklamání roku
Těžko nazvat smrt Amy Winehouse zklamáním, a ještě to titulovat dokonce „zklamáním roku“, jako by se v téhle kategorii o něco soutěžilo. A těžko cítit zklamání v případě Psích Vojáků, kteří se po mnoha a mnoha letech hraní rozhodli, že už by to mohlo stačit. Jsem ráda, že jsem je ještě letos v květnu, poprvé a naposled, stihla vidět a slyšet.

Na co se těším v roce 2012
Těším se na nové Muse. Těším se, že se třeba britská scéna trochu posune od dream popu a synthpopu k něčemu poslouchatelnějšímu, a že se mi tudíž nebudou slívat kapely jedna v druhou. Těším se, až se konečně hecnu a nastuduju si všechny důležité hudební skladatele a budu konečně znát i něco historičtějšího, než je Seržant Pepř. A nejvíc se těším na to, až mi zase nějaké mé spřízněné ucho ukáže kapelu, kolem níž už dlouho chodím, ale dosud ji neznám. To se pak hrozně, ale opravdu hrozně zastydím. A o to víc se mi ta hudba vryje pod kůži.

KATKA PCHE

Album roku
Jasně, spousta lidí bude namítat, ale má oblíbená Vypsaná fixa a Detaily. Taktéž bych ráda zmínila Hugha Laurieho a jeho album Let them talk, které bych mohla zařadit i do kategorie Překvapení roku. To cédéčko je vážně výborný. A pak třeba ještě jednou z naší rodné hroudy – Tata bojs s Ležatou osmičkou.

Koncert roku
Jelikož můj letošní hudební rok nebyl tak plodný jak bych si přála, bylo velmi těžké vybírat z toho mála, které jsem navštívila. Nicméně dva koncerty mě absolutně nadchly. Prvním byl komornější počin v Divadle Bolka Polívky a to koncert zpěvačky Szidi Tobias. Druhým pak o něco větší v hale Vodová Bobbyho McFerrina. Podkategorii by si zasloužili i Animé a to nejen proto, že hráli na mé narozeniny:-)

Překvapení roku
Já bývám překvapena velmi často, co se hudby týče - stačí si jen poslechnout „hity“, které právě letí. Popřípadě vyznání (či doznání?)některých našich „umělců“. Ale co se týče příjemného překvapení, tím byl pro mě koncert skupiny Die Happy v Melodce. Šla jsem na něj se značnou skepsí, ale odcházela spokojena. Bohužel opačně jsem se cítila po Kosheen ve Flédě.

Zklamání roku
Nebudu se opakovat se všemi těmi slavnými úmrtími, rozpady dlouhohrajících kapel či jiných nešvarů, které nás letos potkaly. Tak jako i léta minulá mě opět zklamala dramaturgie našich rádií. Čest výjimkám, ale moc jich není.

Na co se těším v roce 2012
Těším se na každou notu, která bude lahoditi mému sluchu a učiní mě alespoň na chvíli šťastnou. A je jedno, zda bude zníti česky či svahilsky. A taky samozřejmě na ty RHCP do Prahy:-)

KOMENTÁŘE