Prago Union (2/2): Nejhorších je deset minut před koncertem

Za rok jste stihli hromadu koncertů, přibrali jste s Marem živou kapelu, udělal jsi další desku – co je ten motor, který tě teď tak nakopl a žene tě dopředu?

Kato: Nemám pocit, že bych se někam hnal. Samozřejmě rychle udělaná deska byla částečně hec a částečně i výhoda uzavřenýho tématu. Protože jakmile máš uzavřený mantinely, který potřebuješ naplnit, je to omezení, který tě vlastně osvobodí – já coby věčnej pochybovač o sobě, hlavně co se rýmů týče, jsem mohl sebe nechat trošku stranou a naplňovat danej koncept.

Ženou tě kupředu i fanoušci, kteří jsou schopni se při poslechu hip hopu zamýšlet nad texty?

Kato: Je pravda, že díky Dezorientu bylo koncertování po vydání desky mnohem větší, takže jestli mě něco pohání, je to feedback od lidí, kterej jsem nečekal a kterej mě těší a zároveň zavazuje to neposrat, tak to teď zkouším. (usmívá se)

Překvapilo tě, kolik lidí koupením cédéčka vyjádřilo stejný postoj k českému hip hopu jako máš ty, jak jsme si mohli poslechnout na Dezorientu v peckách Hip hop a Rozcvička?

Kato: To jsou jenom machrovačky, kde mluvíš o nějakým imaginárním MC, hlavně vymýšlíš různý kličky pro pobavení posluchače. Fakt si o sobě nemyslím, že bych byl takovej machr, nemyslím si o sobě, že jsem nějakej super MC, nicméně... To mě nezastaví! (culí se o sto šest)

Jak se dá zvládat právě ten "jiný život" s častým koncertováním?

Kato: Nás to baví, vždyť koncerty jsou to nejlepší! Můžeš dát lidem tváří v tvář to, co jsi vytvořil ve studiu a vidíš, jak reagujou. Ačkoliv to místy bývá namáhavé trmácení, nikdy nenadávám.

Co vám přišlo za poslední rok, kdy jste měli fakt zápřah, nejnáročnější? Třeba přesuny?

Kato: Už jezdím leta letoucí od dob s Chaozzem, tyhle věci fakt nevnímám. Prostě si schrupneš, probudíš se a najednou je všechno mnohem kratší. Nejlepší je jezdit vlakem, kde můžeš chodit, ležet, dělat si, co chceš. Třeba kouřit na záchodě.

Maro: Pro mě bylo nejnáročnější skloubit dohromady právě ten "normální život" s koncertováním. Nedejbože kdybych měl vlastní rodinu, děti...

Kato: Ale jde to, však kolik je takových lidí! Nejhorších je asi deset minut před koncertem, kdy je člověk nejnervóznější a nejradši by utek, ale zároveň by tam už nejradši šel, aby nervozita spadla.

Objeli jste skoro celou republiku. Který koncert vás nemile překvapil?

Kato: Po roce ježdění jsme se těšili na letošní Hip Hop Kemp jako vyvrcholení, kde se to zvukově podělalo. První tři písničky úplně, zbytek už jsme vybírali a dopadlo to v pohodě. Ale rok se na něco těším a pak přijde takový zklamání. Pro lidi to, doufám, vyznělo nějak solidně. Vesmír nám takhle připomněl, že nejsme nejlepší kapela na světě a máme furt spoustu práce před sebou. Takže se těšíme zase na příští rok.

Co přesně se na Hip Hop Kempu stalo, špatná technika?

Kato: Především. Do Hradce jsme jeli v sobotu ráno, kluci vše vyzkoušeli a nazvučili. Potom se aparatura odpojila, protože jsme na hlavním pódiu byli ten den jediná živá kapela. Všechno se znovu zapojilo až večer před koncertem, jenže zvukaři byli úplně mimo a zapojili to špatně.

Jak to na koncertu vypadalo?

Kato: První tři písničky jsme na pódiu nic neslyšeli, všichni hráli po paměti. Lidi venku neslyšeli samply, jenom kapelu a koukali na nás. Musel jsem po třetí písničce říct do mikrofonu, jestli to kurva už přijde někdo na pódium vyřešit! A problém byl vyřešen. Že to nebyla naše chyba, je sice polehčující okolnost, ale lidi si ne vždy řeknou: Jo, to byla chyba zvukaře.

Když už jsme u chyb, hádáte se u věcí, které je třeba na deskách vypustit?

Kato: Rozhodně ne, Maro je takovej: tichá voda břehy mele. Funguje na mě jako uklidňovač a zároveň zrcadlo. Když řekne, že se mu něco nelíbí, neberu to jako útok. Jsme v kapele, protože si myslíme, že to cejtíme podobně. (Maro se začne potutelně usmívat)

Tak to bych chtěl vědět, co ti právě proletělo hlavou!

Maro (s cukajícími koutky): Ne, teď jsem čekal, že řekne, že si o sobě navzájem myslíme, že jsme kokoti.

Kato: Se mnou je potíž, když se mi něco řekne konfrontačním tónem nebo bez vysvětlení, mám tendence se bránit a ještě víc si stát za svým. Samozřejmě druhej den přinesu verzi, kde je danej problém opravenej.

Jak dlouho se vlastně spolu znáte?

Maro: Známe se devět let. Možná, že skoro deset.

Jak jste se dali dohromady?

Kato: Maro chodil se svojí tehdejší kapelou do Strojovny sem tam na nějaký lekce. Ale ne, že by se nám podařilo něco nahrát.

Maro: Chodil jsem k tobě jako začínající producent, pouštěl jsem ti věci…

Kato: A já se snažil, aby se Maro naučil všechno dělat sám doma na počítači, ne aby za mnou musel chodit konzultovat. Když odpad Skupla, začali jsme se setkávat častěji, párkrát jsme spolu hráli i na mejdanech na gramcích. Takže fungovala i lidská stránka, ale hlavně dává Maro super scratche. Přesný. Ale to mu neříkejte, by si o sobě moc myslel. (mrkne okem)

Tejden potom, co jsem řekl Skuplovi, že na to serem, jsem na Hip Hop Kempu vystoupil z auta a vidím Mara. Aniž bych si to rozmyslel, zeptal jsem se ho, jestli půjde dělat DJe do Prago.

Maro: Jo, po zbytek Kempu už jsem měl jen takovej úsměv na rtech. Ale hodně si sedneme i po lidský stránce, nejen po tý hudební.

Jasně, však ses přizpůsobil i s těma zubama…

Kato: Jsem říkal, že to jsou frčky. Třeba kluci z Livě bandu ještě maj všechny zuby. Ale to nebude trvat dlouho!

Maro: Za zásluhy třeba o nějaký přijdou.

Jak jsi na tom teď se zubama ty, Kato? Na Facebook jsi postoval fotku "Najdi 32 rozdílů".

Kato: Už jsem od doktora dostal nasazovací klapačky jako mezistupeň. Nicméně je toho akorát tak plná huba, což je jenom jinej druh deformace. Nehledě na to, že trvá pár měsíců, než se s tím člověk naučí mluvit. Bylo měsíc a půl do termínu, kterej jsme si dali do vydání Barev, takže jsem je nechal „v lázních“. Denisa (Adamova přítelkyně, pozn. red.) jim pravidelně vyměňuje vodu. Ale měl jsem je na sobě jenom ten den, kdy jsem si je přines.

Jak teda vznikla zmiňovaná fotka?

Kato: Vyfotil jsem se a poslal jsem zprávu ze srandy pár kamarádům. Samozřejmě, že Affro fotku musel vzít a dát na web, takže to byla taková dezinformace. Ve skutečnosti zuby ještě nemám, jenom ty klapací. Zatím nebyl čas se s nima učit mluvit. Jestli to má vůbec cenu.

Takže klapačky mají smůlu?

Kato: Jak se znám, sotva bych se naučil s klapačkama a už bych měl v puse něco jinýho. Spousta lidí nám během roku začala říkat, že bych si měl nechat vyndavací, abych si zuby na koncert vyndal. Tuhle hlášku chápu, ale zuby bych chtěl mít. Takže v tomhle stavu už zůstat nechci, ačkoliv jsem se bez zubů už naučil jakžtakž mluvit.

KOMENTÁŘE