Pulp sucks, Florrie rocks!

Zatímco na hlavní stage většina návštěvníků sleduje Pulp!, jen o pár set metrů dále se odehrává naprosto jedinečný koncert britské zpěvačky Florrie. A dokonce soukromý. Stan Európa je totiž zajímavě koncipovaný na šířku. Před pódiem je místo na stání a zvukařský pult, za kterým vybíhají lavice na sezení, a tak je kapacita omezená. A v cirkusu Florrie bylo vyprodáno.

Hlavním principálem Pohody pro mě byla od 22 do 23 hodin jasně Florrie. Nechyběl jí ani komunikační um, ředitelům cirkusu tak blízký. Fráze jako ďakujem či ahoj se naučí snad i cvičená opice. Zato vysypat ze sebe větu: „Je to super, byť tu na Slovensku,“ už stojí za plusové body pro umělce. A rozhodně se jedná o originální způsob, jak uvést song Panic Attack.

Stovky šťastlivců, kteří se nakonec do kapacitně omezeného stanu vešli, však Florrie nadchla především svým zpěvem. Zpěvačka nebyla na pódiu sama, do Trenčína si s sebou přivezla rovnou celou kapelu: bubeníka, dva kytaristy a klávesačku, ačkoliv sama by na bubny i na elektrickou kytaru zahrát dokázala. Florriina sehranost s ostatními hudebníky mi však vyrazila dech. Myslel jsem si, že jsou normální kapela...

Florrie jsem totiž před koncertem neznal, před Pohodou jsem si jen tak pouštěl songy a poznačil si, že Florrie bych mohl vyzkoušet. I když se kryla s Pulp. A sázka na divkou kartu vyšla.

Florence Arnold, jak zní občanské jméno této zpívající Angličanky, rozpálila celý stan svým povedeným mixem elektropopu a dance music. Jednou šlo o elektropop připomínající osmdesátkové disko, podruhé se zase kytaristi pořádně opřeli svých nástrojů a bylo to jak na rockovém koncertě: skákající a pulzující dav se vztyčenýma rukama.

Díky jedinečné atmosféře tak nastala neočekávaná věc, kdy se fanoušci mohli na letním festivalu cítit jako na koncertu v klubu. Rozvášněný dav tvořil skvělý kotel, povedená světelná show protínala jinak uzavřený tmavý stan. A jako na každém pořádně koncertě bylo vyprodáno. Securiťáci už od půlky koncertu odmítali do stanu pustit další hudební nadšence, protože vepředu, na stojáka, vážně nebylo k hnutí.

O to zajímavější bylo sledovat vystoupení z laviček, sedíce přímo před pódiem. Ani při sezení však někteří nadšenci (včetně mě), nezaháleli. Florrie je prostě svým hudebním lektvarem očarovala: buď si jen tak podupovali do rytmu nohou, až se chvěla celá spodní příčka, anebo se kroutili v rytmu kapely.

Proto není divu, že se při poslední písni celá banda dočkala i ovací vestoje od některých, kteří ještě před chvílí seděli a s nechápavým výrazem si užívali tu senzaci odehrávající se před nimi. Za to, co Florrie s kapelou předvedla, by se ovšem slušelo, aby se postavili úplně všichni.

A co je na tom všem nejlepší? Zpěvačka nabízí fanouškům své písně úplně zadarmo na svém webu: http://florrie.com/free-music-downloads/

Foto: Katarína Acélová

KOMENTÁŘE