Broumovská kytara na prahu dospělosti

Svým tradičním pozdním příchodem jsem se vrátila do starých dobrých kolejí minulých ročníků. Oficiální start festivalu jsem příliš nezvládla. Pražským Curlies se tedy omlouvám. Jejich vystoupení jsem trávila výstupem. Levá, pravá ve svižném tempu punk rockových kousků jsem postupovala pěkně do kopečka směr Dětské hřiště.

Druhou soutěžní kapelu The Coolers jsem si užila už na správném místě a pěkně festivalově se vším, co k tomu patří. Papírový tácek s jídlem v jedné ruce, ve druhé plastový kelímek piva, k tomu jsem se mezi sousty zvládla, zatím jen tak lehce na lavičce, i zavlnit. Hradečáci bojovali s klasickým počátečním odstupem přítomných statečně. To samé pak platilo i o jejich krajanech Memphis, kteří také usilovně vábili diváky do předních řad. Ani vhozený bublifuk jim k tomu ale moc nepomohl a docílili jen nejistého fouknutí pár bublin, které stejně obratem zamířily po větru pryč od pódia.

Do konce soutěžní části festivalu zbývaly ještě dvě brněnské kapely. Poklidnými pohodovými písněmi akustických Model Bazaar se roztančily alespoň mraky na obloze. Druhé brněnské zastoupení muselo ještě vydržet. Do areálu začaly proudit další a další shluky návštěvníků a v hledišti se začaly míhat osoby a děti v tričkách s nápisem Turbo. Bylo jasno. Třicet let stará legenda přilákala své fanoušky do předních řad a nezklamala je. Nemohly nezaznít hity jako např. Chtěl jsem mít nebo Hráč. S konečně probuzeným publikem pak měli o něco jednodušší pozici poslední soutěžící The Rest, kteří u hrstky již zahřátých turbo fanoušků zabodovali svým ostrým tempem a českými texty.

U příležitosti patnáctin nadešla chvíle i pro nezbytné gratulace a poděkování hlavnímu organizátorovi festivalu Pavlu Frödemu, Jardovi Špulákovi nebo sponzorům a dalším zúčastněným. Festival obdržel ze záznamu několik telefonických zdravic známých osob české hudební scény a Pavel Fröde si převzal narozeninový labutí dort tvaru loga festivalu. Po pár dojatých slovech uvedl dalšího z hostů, kapelu Pumpa. Živý poctivý hospodský hard rock zapadl přesně do mé festivalové skládanky a zaujal i další řádku přítomných, především těch dříve narozených.

Mladší ročníky pak promísily přední řady s nástupem posledních tří účinkujících a střežily si svá místa téměř až do závěru večera. Na hřiště nejdříve nastoupili domácí Imodium, což mě samozřejmě vytrhlo z nesmělého podupávání nohou, které bylo do té doby v mé pohybové škále maximem. Vydechnout mě nenechali ani Skyline a nástup kapely Sto Zvířat už pro mě představoval téměř vrcholový sportovní výkon na hranici fyzických možností.

A co letošní vítězové, na které bych pro svou pohybovou aktivitu téměř zapomněla? Cenu poroty a tedy i účast na festivalu Rock for People získali The Rest. V závěsu za nimi se umístili The Coolers a po nich Curlies. Diváci viděli a slyšeli první místo stejně, druhé přisoudili kapele Memphis a u třetího místa zůstali na vážkách mezi The Coolers a Model Bazaar.

Oproti mě, což není předmětem těchto řádků, se Broumovská kytara na svých patnáctinách ukázala v daleko lepším světle. Rozličnou přehlídkou hudebních stylů předvedla svůj široký rozhled a mnohostrannou vyzrálost. Obsazení hlavního pódia bylo zkrátka natolik pestré, že jsem se od něj ani na chvíli neodtrhla. Vůbec jsem tedy letos nevyužila druhé drum'n'rapové stage, na níž se zhruba od pěti hodin střídali např. DJ Detroit, Peca, WAB Project nebo DJane Snookey. Co jsem ale oproti loňskému ročníku trochu postrádala, byla čajovna, i když kdo ví, jestli bych se do ní díky nabitému programu, který nakonec ocenili svou účastí v kotli i diváci, vůbec vypravila.

KOMENTÁŘE