Čím dál nadějnější Hope Astronaut křtili debut Songs For Mirrors

Prozatím ale zpátky na zem (a pryč od metafor). Místní Hope Astronaut jsou v Olomouci k vidění poměrně často. A tak jsem je ani já včera neviděla poprvé.

Už jsou to víc než tři roky, kdy Jamesi Harriesovi předskakoval sympatický obrýlený hošík s kytarou v ruce. Téměř celý koncert odehrál se zavřenýma očima. Asi aby v nich publikum nevidělo ten strach. Nervozita s interpretem cvičila natolik, že mu mnohdy dost razantně ujel hlas. Ten hošík se jmenoval Tomáš Krejčiřík.

Střih. Devatenáctého dubna 2011, do posledního místa obsazený Jazz Tibet Club. Na pódiu se kupí akustika, baskytara, bicí a violoncello. Díky své výšce a taky červené kárované košili nepřehlédnutelný Tomáš Krejčiřík, duše celých Hope Astronaut, naposledy kontroluje naladění kytarových strun.

A pak se dějí věci. Z tehdejší (nejspíš) premiéry mi v hlavě zůstane jenom hodně upozaděná nostalgická vzpomínka. Jako by za mikrofonem teď stál někdo úplně jiný. Ta osoba se dívá zpříma do řad posluchačů, usmívá se a vychutnává si každý tón a každé slovo. Nejsou to až tak okamžiky slávy, jako spíš chvíle spokojenosti, že se cosi povedlo. A to cosi není ledajaké „cosi“.

Po EP In Liverpool z roku 2009 se kapele Hope Astronaut podařilo nahrát debutové album s názvem Songs For Mirrors. Bookletové fotografie rozfoukaných travin a zrcadlící se hladiny jezera má na svědomí Ivi Rebová. Už jen kvůli tomu obalu se vyplatí mít desku v ruce. Album se pyšní doprovodnými vokály Zuzany Mimrové, zpěvačky olomoucké kapely Bujabéza. Svůj um předvedla také violoncellistka Kateřina Koutná. Obě dvě dámy doplnily klasickou sestavu kapely Hope Astronaut i na koncertě.

A že jim to všem spolu slušelo. Violoncello se sice místy mezi kytarami ztrácelo, ale vzhledem k tomu, že na desce hraje Kateřina Koutná jen ve dvou skladbách, pravděpodobně to byl částečný záměr. Ty písně, v nichždostala příležitost se vyřádit dost a dost, pak právem byly jedny z nejpovedenějších věcí večera. Zuzaniny vokály jednoznačně oživily skladby, zpočátku ale až příliš – zdálo se, že doprovodným zpěvákem je spíš Tomáš. Později se síly naštěstí vyrovnaly (anebo zvukař spravil to, co předtím zpackal).

Tomášův zpěv je obecně trochu mínus. Občas to ujede každému, to nepochybně. Navíc úterní koncert se obešel téměř bez chyby a dřívější nervozita je dávno pryč. Průšvih je spíš to, že na rozdíl od úspěšnějších muzikantů typu James Harries či Glen Hansard, je hlasový projev Tomáše Krejčiříka naprosto běžný, ničím nevybočující, a tím pádem ne zrovna zapamatovatelný. Ani texty písní situaci moc nezachrání, takových už bylo napsáno stovky.

Ale protože Anyone Can Shine, byla by škoda ho úplně odpískat. Hudba samotná je nakonec to hlavní, a hudba se Tomášovi daří precizně. Má cit pro jednoduché melodie, které svou krásu projeví až na několikátý poslech. To, co se neslo Jazz Tibet Clubem, znělo profesionálně a poslouchalo se tak příjemně, až to roztahovalo koutky. Za takové hudby se výborně sní a přemýšlí, a tak jsem chvílemi přestala překládat anglická slova a nechala tóny jen proplouvat skrz ušní bubínky. Ač Hope Astronaut zatím nemají na to, aby jezdili světová turné, „it’s always good they are here.“

Na co ale mají určitě, to je bez okázalých gest a strojených řečí vyčarovat nesmírně pohodovou atmosféru. Ten večer muselo být spokojení zajisté na obou stranách. A kdyby desky mohly mluvit, nepochybně by i slavnostně v šampusu vykoupaný debut pronesl několik děkovných slov.

Jak tak nad tím vším uvažuju…. Jo, teď s odstupem se mi to píše! Zpěvák běžný, texty ohrané… Ale když jsem hleděla na pódium, všechna ta údajná neoriginálnost a nezapamatovatelnost mi byla srdečně jedno. Bavila jsem se od první do poslední minuty.

O to víc mě pak mrzela studená sprcha, která přišla s následujícím vystoupením kapely Noble Note. Nějak mi narušili pozitivní vlny. Seskupení různých věkových kategorií a kombinace, jak se mi pozdávalo, nepříliš korespondujících skladeb. Asi jsem byla jinde. A chtělo se mi všeho nechat a letět s Astronauty do té zasněné krajiny z bookletu.

KOMENTÁŘE