Igor Timko (No Name), díl 1/2: Diář máme plný na rok a půl dopředu

MATES
10.3.2011

V úvodním dílu rozhovoru vzpomíná frontman kapely na začátky kariéry a srovnává je se současností, ale také například vypráví příběh o vzniku zatím posledního hitu Ná ná ná, který No Name vytvořili společně s českou skupinou Chinaski.

Igor Timko (No Name), díl 1/2: Diář máme plný na rok a půl dopředu

Co tě žene pořád vpřed? Co je tím motorem, díky kterému máš na pódiu tolik energie, i když už máte za sebou přes tisíc koncertů?

Ten jedinečný pocit z toho, že se nám to celé podařilo. Představ si, že si jednoho dne řekneš, že budeš mít slavnou kapelu, vaše písničky si budou lidi zpívat, budete vyprodávat kluby, někdo bude ochotný za vaši hudbu platit. A nám se to podařilo, šli jsme za tím cíleně a stále to funguje. Je ale pravdou, že na sobě neustále pracujeme. To je totiž jediná cesta, jak se dá všeobecně fungovat. To všechno nás žene a my se tomu rádi poddáváme. (usmívá se)

Jako kapela fungujete již skoro patnáct let, proto se nabízí podobná otázka i na celou kapelu: co vás drží pohromadě, jak se dá vydržet patnáct let spolu (nepočítám Dušana a Zoliho, kteří jsou v kapele kratší dobu, ale myslím tu zakladatelskou osu: ty, Ivan, Roman, Vilo)? Hraje podle tebe klíčovou roli fakt, že jste v jedné kapele čtyři bratři?

Jako bratři fungujeme mimo kapelu, to znamená ve sportu, když hrajeme jakékoliv týmové hry, případně když spolu soupeříme v tenise, tam se ukazují bratrské momenty a ohleduplné vztahy, kterým jsme naučení ještě z dětského pokoje. V kapele jsme tvrdí společníci, kolegové, individuality. Když jde o tvůřčí činnost, tam nejsou žádná pravidla - v hokeji jsou mantinely, na tenisu čáry, ale v muzice je všechno o pocitu a přesvědčení. V kapele jsme nejčastěji proti sobě právě bratři.

A co Zoli a Vilo, necítí se ve vaší "rodinné kapele" nějak nepatřičně?

To je třeba se zeptat Vila a Zoliho, ale podle toho, co vím, užívají si tento život se vším, co k tomu patří. Být součástí úspěšné kapely není důvodem pro konflikty. Problémy přijdou v momentu, kdy tomu tak nebude.

V roce 2000 vám vyšlo album "Počkám si na zázrak" a v Česku jste s ním zaznamenali první velký úspěch. Hitovky jako Ty a tvoja sestra nebo Žily zaznívají na vašich koncertech do dnešních dní, tedy i deset let po vydání desky. Jak vzpomínáš na tu dobu prvních úspěchů v ČR?

Co se týče začátků, to byl ještě jiný svět. Každé rádio fungovalo jako samostatný celek, takže žádné testy ani průzkumy - všechno to bylo postavené na intuici jednotlivých dramaturgů v rádiích. Dnes to mají těžké hlavně mladé kapely, které musí vynaložit enormní úsilí, aby se o nich vůbec někde něco napsalo. (přemýšlí) Netvrdím, že my jsme to měli lehčí, ale bylo to úplně jiné.

A přijetí v České republice, to byla paráda! (nadšeně) Začalo se nám dařit na všech frontách, v rádiích i na koncertech. Velmi nám pomohla kapela Elán, která nás vzala na turné po ČR. Samozřejmě "jádro" celkového úspěchu zůstává vždy na samotné kapele. V lednu 2002 jsme se posbírali, naložili jsme v Košicích Ávii aparátem a odjeli jsme na tři měsíce do ČR.

Tam jsme hráli ve všech možných klubech a kulturácích, a to čtyři- až pětkrát týdně. Velká města, malé dědiny, zkrátka všude tam, kde nám dovolili postavit aparát a hrát třeba i za cesťák. Dnes se mi dobře vzpomíná, ale teď si uvědomuji, že to byl jeden velký vabank. Chvála Bohu vyšel.

Myslíš si, že ses od té doby hodně změnil? Noví kamarádi mohou člověka také častokrát ovlivnit - stalo se tak i u tebe?

Lidi z branže bych nazval spíše kolegy, než kamarády. (odmlčí se) Přece jen je to branže a tam si každý hlídá sám sebe. Ani prostoru na vytváření přátelství není mnoho.

Co je podle tebe tím specifickým znakem, který No Name proslavil v Česku a samozřejmě i doma na Slovensku? 

Všechno. Osobní zanícení každého z kapely, určitě i vytrvalost, dobré vztahy s organizátory, profi management, zvukař, který to s námi táhne už patnáctým rokem, spolehlivý šofér, který najezdí ročne přes 80 000 kilometrů. Ale taky štěstí, výchova, rodinné zázemí, víra v Boha, ve vlastní práci, v dobro... Prostě všechno.

Kde se vám lépe hraje? Na Slovensku, nebo v Česku? V zákulisí sis pochvaloval moravské koncerty, protože pro podpis chodily samé prsaté dámy...

Každé město je jiné, specifické. I když pravdou je, že Morava je u nás velmi oblíbená - vínečko a tak dále.

V roce 2009 jste vydali dvojalbum The Best Of No Name. Už jste cítili čas na rekapitulování?

S tímto momentem jsme čekali na vhodný okamžik právě kvůli nějakému výročí, respektive možnosti zrekapitulovat první dekádu našeho fungování. Deset let v profi branži se nám zdálo jako dobrý důvod, tak jsme to shrnuli, vyskládali a vydali. Třešničkou na dortě byl duet s Chinaski Ná ná ná. Celá "bestofka" zaznamenala velký úspěch - navzdory celkově klesajícim prodejům se jí prodalo deset tisíc kusů.

A co bude dál? Chystáte nové album? Pokud ano, představíte třeba na koncertech ještě před vydáním alba aspoň jeden nový kousek z desky?

Na podzim chystáme nové autorské album, které vzápětí představíme na listopadovém turné, konkrétně v Ostravě, Brně, Praze, Bratislavě a Košicích.

Proč vlastně ta pauza mezi řadovou deskou "V rovnováhe" a novým albem? Letos to budou tři roky...

Tím, že máme i český trh, je po naší kapele poptávka z obou zemí. Kalendář máme rozvrhnutý na rok a půl dopředu. Organizátoři vědí, že pokud chtějí No Name, je potřeba zarezervovat si termín vystoupení dostatečně včas. Je úplně běžné, že máme dvě nebo tři nabídky na jeden den víkendového hraní. Právě včera jsme si závazně určili termín dovolených na léto 2012. Manager to jednoduše potřebuje vědět, aby nedomlouval festivaly, které jsou v daném období.

Jak jste se k sobě dostali s kapelou Chinaski? A čí to byl nápad, udělat píseň oslavující rozdělení federace?

Už v roce 2002 jsme se s Chinaski hecovali, že jednou něco společně uděláme. Tehdy jsme to považovali za přátelskou záležitost, protože nám Chinaski pomohli u vás a my na oplátku jim v naší zemi. Tehdejší společné koncertování a všechno s tím spojené tomu logicky nasvědčovalo, jednoduše jsme se spřátelili.

Po letech přišel s představou projektu dnes už zesnulý bubeník Pavel Grohman. Měl nápad, jehož součástí měla být i spolupráce s No Name. Přistoupili jsme na to a relativně rychle jsme napsali Ná ná ná. Osud však Pavlovi zkřížil plány a necelý měsíc po telefonátu, kde jsem mu popsal myšlenku samotné písně, Pavel tragicky zahynul.

Všechno se zastavilo a kolegové z Chinaski měli před sebou velmi náročné období. Nakonec chvála Bohu nabrali nový dech, a tak jsem je kontaktoval, že teda mám píseň a otázka byla jasná: Co s ní?

Pozvali nás do Prahy, skladbu jsme jim pustili (autoři jsme Dušan a já) a reakce kluků byla výborná. Opětovali nám návštěvu a přesně jak se zpívá v písni, vlakem dorazili do Košíc. Ve studiu Klakson jsme jim pustili už nahranou píseň, a hostovské party, tedy ságo, trumpety, nějaké synťáky a vokály jsme v přátelské atmosféře zakomponovali do tohoto společného projektu. Zpívané pasáže jsme jeli s Michalem proti sobě a na jednu stopu, přesne jako přátelský dialog. Výsledek už znáte. (usmívá se)

Foto: Iva Marešová

Facebook MySpace Linkuj.cz Jagg.cz Google

KOMENTÁŘE


POSLEDNÍ FOTOREPORTY

Extempore
26.09.2013

Extempore

Nomfusi
18.09.2013

Nomfusi
ARCHIV

DOPORUČUJEME

CHRIS REA
30.10.

CHRIS REA

JACK WHITE
13.11.

JACK WHITE

ZAZ
01.12.

ZAZ