No Name ukázali přecpanému Stounu, čím to je

Přiznám se, že nejsem "skalní" fanoušek No Name. Takřka všechny songy jsou o vztazích mezi mužem a ženou, zpěvák promlouvá do duše imaginárním láskám a všechno je tak nějak příliš stereotypní. Nicméně kapela již potřetí získala ocenění v tradiční (a pořádně konzervativní) české anketě Zlatý slavík v kategorii Slavík bez hranic, kde za sebou nechává legendy slovenské populární hudby, kapely Elán a Team. Je tedy vidět, že v České republice je tahle parta z Košic velmi populární.

Proto jsem se tlačil mezi zhruba čtyřsethlavým publikem na sobotním koncertě No Name ve Frýdku-Místku. Zajímalo mě, "čím to je". A právě vystoupení v bývalém protiatomovém krytu mi mělo odpovědět.

Koťata v prvních řadách

Když se člověk rozhlédl kolem sebe, věkový průměr publika se držel kolem třicítky, pomineme-li "koťata v prvních řadách", jak nazval mladší fanynky dobře naladěný frontman Igor Timko. Většinu publika tvořily dámy odrostlé pubertálnímu věku, zbytek doplňovali jejich více či méně nadšení partneři.

A co mohlo tuto věkovou kategorii nalákat? Dle mého názoru je to v prvé řadě právě o textech: písně o lásce přitáhnou hlavně ženy, v tom není třeba hledat nějaká složitá vysvětlení. Přes některé ostřejší pasáže čas s No Name plynul tak nějak pohodově a navíc jsou v playlistu zařazeny ty největší hity, takže většina publika podupávala nohou do rytmu a k tomu si pobrukovala notoricky známé verše.

Nečekejte znuděné obličeje muzikantů, kapela i po necelých patnácti letech existence vypadá, že ji hraní baví. A to je velmi sympatické, uvědomíme-li si, že v klubu právě hrají chlápci, kteří jsou zvyklí vystupovat před několika tisíci fanoušků ve velkých sportovních halách. Navíc občas přichází i chvilky pro milovníky tvrdší hudby, například zajímavá sóla elektrické kytary v podání Romana Timka, nebo podařené vystoupení Ivana Timka, který předvedl naplno své bubenické umění ve zhruba minutové pasáži. Netřeba dodávat, že následoval zasloužený potlesk.

No Name místo Jamese Bonda

Hlavní roli hraje pochopitelně frontman Igor Timko - hned v prvním songu Lekná drze naznačoval tleskáním nad hlavou, že by se mu líbila nějaká odezva z publika. Avšak dámy nelenily a okamžitě plnily zpěvákovo přání. Ten se jim za jejich přízeň odměňoval pomrkáváním, vtípky a různými tanečky. To vše doplňoval neustálými úsměvy, a navíc mu tahle nálada vydržela více než hodinu a půl, tedy po celou dobu koncertu.

Vše vypadalo nenuceně, nezaznamenal jsem žádné strojené křečovité úsměvy, žádné nafoukané manýry celebrit, které občas u takto známých kapel mohou probleskovat. Jednoduše řečeno: i když jsou v Česku dost známí na to, aby si mohli vyskakovat, No Name se chovají skromně a uvolněně. To dokládá i jedna z mnoha průpovídek zpěváka: "Děkujeme vám, že jste dali přednost našemu koncertu před Jamesem Bondem, který je právě v televizi!"

Navíc nejde jen o masku pro fanoušky během koncertu. Hodinu po vystoupení jsem potkal v zákulisí baskytaristu Vila, kývnul jsem na něj a řekl: "Dobrý koncert!" A jeho reakce? Skromný úsměv a k němu upřímné "Díky." Dlouhé minuty se pak kapela fotila s fanynkami, nechyběly podpisy na dekolt a osobní věnování na plakáty. To vše o půl jedné v noci. S lídrem kapely Igorem Timkem jsme se také domluvili na rozhovoru, který vám naše redakce přinese již za několik dní. A zpěvák slibuje, že odpovědi budou pořádně šťavnaté!

Foto: Iva Marešová

KOMENTÁŘE