Večer výtvarného umění, poezie a hlavně hudby

Chapeau Rouge, jehož prostory byly bohužel pro tuto akci opravdu nevhodné, se začal plnit prvními návštěvníky čtvrt hodiny před šestou večer. Hostů rychle přibývalo, až to vypadalo, že se do stísněného prostoru všichni nevejdou. Akce započala úvodním slovem Sandra Dragoje. Jeho zahájení se protáhlo na několik minut, za což mu děkuji, jelikož byl ještě čas na poslední cigaretu před první kapelou.

Na začátek něco lehčího

Hudební stránku večera odstartovali symfoničtí metalisté Tenebris. Tato mladá kapelka nastolila na začátek příjemnou atmosféru. Bylo vidět, že je hraní baví a svou příjemnou hudbou mne zaujali. Nicméně, i přes několik hezkých skladeb, není kapela podle mého názoru stoprocentně sehraná. V některých úsecích byla hudba až nepřehledná, jindy zase skvěle sladěná.

Menší slabinou byla pro mne i zpěvačka, u které bylo slyšet, že svůj hlas ještě nemá pod kontrolou tak, jak by jistě chtěla. Největším průserem pro mne bylo zařazení cover-verzí písní Bring me to life od Evanescence a Nymphetamine od Cradle of Filth. Zpěvákem jsem byl ale ujišten, že pracují na nových skladbách a tyto dva covery vyřadí. Takže se těším na příště, ovšem už bez bubeníka - tato akce byla pro něj poslední, kapelu opouští. 

Není tady světlo!

Na začátek se přiznám, že nu-metal, styl, který hraje kapela Eyes Cream v kombinaci s hardcorem,  naprosto nemusím, neposlouchám a nevyhledávám. Po jejich vystoupení si ale říkám, zda nedělám chybu. Tato banda, která vznikla teprve v roce 2010, totiž hned od začátku začala pěkně zostra, kdy po intru nasadila vysokou laťku skladbou Nevim. Na tak mladou kapelu byla jejich hudba až extrémně energická, propracovaná a chytlavá.

Zpěvák Jakub dával do svého výkonu ještě více energie než zbytek kapely, což bylo při jejich zápalu až obdivuhodné. Předposlední skladbou Světlo kapela naprosto vystihla situaci v klubu: při větě "Není tady světlo!" jistě museli všichni přítomní fotografové a kameramani souhlasně kývat hlavami.

Závěrečnou písní jejich velmi povedeného vystoupení asi kapela chtěla všem přítomným s ironií říci, co si o nich myslí. Jak jinak si vysvětlit situaci, kdy si zpěvák Jakub s až vražedným výrazem stoupnul blíž k publiku, ukázal na všechny přítomné a vykřikl "Funebráci!"? Asi to ale byl jen můj pocit, jelikož závěrečná písnička se tak jmenovala. Nicméně v tu chvíli jsem si jak pohřební zřízenec opravdu připadal.

Znudění géniové

Poslední kapela, undergroundoví Von Plastic Factory, pro mne byla největším překvapením večera. Skupina hrála bez playlistu, na netu je nenajdete, protože tam prostě nejsou (což se možná díky této akci změní), a nějaké oficiální logo je pro ně zbytečností. Navzdory těmto charakteristikám předvedli Von Plastic Factory svým psychedelickým rockem něco, co jsem doposud asi neslyšel.

Kapela až na zpěváka působila naprosto znuděně. Chvílemi se zdálo, že hudebníky zajímají přítomné cigarety, víno a pivo více než vlastní koncert. Předváděli však svou hudbou něco, co je pro mne velice těžké popsat. Přechody mezi pomalejšími a rychlými pasážemi byly naprosto čisté, nástroje skvěle sehrané a mé ušní bubínky musely asi prožívat orgasmus.

I přes kvalitu všech členů mne ale jeden článek kapely zaujal více než ostatní. Tím článkem byl skoro nenápadný kytarista, který na svůj nástroj hrál až neuvěřitelně. Nevím, kde předtím hrál, zda ho někdo učil nebo se naučil hrát sám, nicméně po skončení koncertu jsem pro něj nenašel jiné oslovení než Pan kytarista. Se svým uměním by se totiž nemusel stydět snad v žádné kapele. Navzdory kvalitě dvou kapel před nimi, musím Von Plastic Factory označit jako to nejlepší, co Infernalismus party přinesla, jelikož pro mne to tak bylo.

Mimo hudebních vystoupení bylo na Infernalismus party k vidění i výtvarné dílo vytvořené během celé akce dvěma členy Infernalismu. Nebo Rogovo a Arcanovo autorské čtení poezie, které probíhalo v přestávkách mezi jednotlivými kapelami. Mne osobně nijak neoslovilo, ale své publikum si jistě najde.

KOMENTÁŘE