Charlie Straight si podmanili natřískané Metro

Málokdy se v Brně stane, že česká kapela vyprodá některý z větších klubů. Třeba zhruba čtyřstovkové Metro. Navíc dva týdny dopředu. Třineckým Charlie Straight se to povedlo bez problému. Kdo si chtěl vydělat, nabídl v několikametrové řadě před klubem lístky o šest pětek navíc a stejně se po nich zaprášilo jako po rohlících v akci za korunu v hypermarketu.

Smůlu však neměli jen ti, kdo si zapomněli včas pořídit lístek. Hudebními pechvogly večera se stali i brněnští VOODOOYOUDO. Kvalitní indie banda, která však nebyla nikde avizovaná, tudíž si přízně davu fanoušků kolem Charlie Straight moc neužila. Hrála totiž před poloprázdným publikem, zatímco se druhá stovka po desítkách valila před pódium a postupně ucpávala nejbližší cesty k němu.

Třinecká čtyřka tak poprvé brnkla do strun až hodinu po začátku akce. Kapelu, tedy především frontmana Alberta Černého, ještě doprovázel pátý člen. A to obrovský jekot fanynek ve věku patnácti až třiceti let. Parta spustila temnější intro zvukově připomínající až americké country, což by odpovídalo i Albertově prďácké kožené bundě. Every womaaaaan, táhlo se Metrem a neznalý člověk se mohl ptát, zda ještě nejde o poslední zvukovku. Charlieci však tímto způsobem už pár měsíců začínají své koncerty.

Výjimkou nebyl ani tento, a tak po odhození černé bundy zapěl Albert neomylně první slova hitovky Platonic Johny. Na menším plátně vedle pódia běžel stejnojmenný a povedený klip a fanoušci začali zpívat slovo od slova. Místy tak bylo slyšet víc je než frontmana kapely. V refrénu se k tomu po menším náznaku tleskajícího Alberta vyšvihly desítky rukou nahoru a utvořily lidský metronom.

Rock'n'rollový koktejl z Třince chutná skvěle

Nejen, že Charlie Straight vyprodali klub, oni si ho podmanili hned od prvního songu! Česká kapela, která zpívá anglicky, dámy a pánové! Stále kolem sebe slyším, že tohle není možné. Že u nás se musí zpívat česky, jinak máte smůlu. Tak proč ji, sakra, Charlie Straight nemají?

Že by to bylo bezprostředním vystupováním frontmana, který při hraní vypadá jako v hudební extázi? Navíc ani chvilku nepostojí. Tu pohopsává do rytmu, tam si zase k ruce vezme obrovský činel a mlátí do něj paličkami či vystřelí do publika konfety. Nebo si při písni Love Factory rovnou vyjde opásaný kytarou na procházku do davu.

Jenže frontman nestačí. Za Albertem stojí vynikající hudebníci, kteří mají talent na prosté, ale chytlavé melodie i riffy. Vše je navíc okořeněno kapkou elektroniky a naoko jednoduchými, avšak chytrými texty. A skromnost! Na tu Třinečáci nezapomínají. "Díky, tohle jsme fakt ještě nezažili," děkuje Albert fanouškům za obrovskou podporu. Protřepat, nemíchat a je tu koktejl à la Charlie Straight, jenž nemůže nechat nikoho chladným. Ani zapřisáhlého metalistu.

Kapela totiž není tak popově sladká, jak je slyšet z nahrávky She's a Good Swimmer. Naživo se vybije mnohem víc, obleče rock'n'rollovější háv. Navíc přidá další tracky jako Seaside Girl, kde zazní i xylofon, nebo Institutions Of the World, Secret Room či Picking Blueberries.

I přesto nemůže jedinečné atmosféře, kdy publikum zpívá snad každé slovo, celá čtveřice uvěřit. "Dnes večer hrajou v Brně samý dobrý kapely: The Roads, The Ecstasy of Saint Theresa a další," kroutil hlavnou frontman a nemohl stále pochopit tak velkou návštěvnost. Sborově notovaný refrén We are free, yeah, you and me, v závěrečném Bathroom Songu tak málem brněnské Metro zbořil. Přesvědčit se můžete sami na videu.

Bylo jasné, že Charlie Straight z pódia jen tak neodejdou a přidávat budou muset nejméně nadvakrát. Což se taky stalo. "Já mám pocit, jako kdybychom vyhráli olympiádu," ocenil rozzářený Albert jekot fanoušků před přídavkem In the Morning. Při něm si frontman troufl i na menší crowdsurf. "Tak já skočím tady, můžu?" A přesvědčil přítomné, že he is a good swimmer. Parta ještě přidala Shall We Have A Baby a zmizela v backstage podruhé.

O to větší řev ji vytáhl zpět. "Co říkáte? Já vás neslyším!" rýpnul si ještě zpěvák do davu a po hlasité bouři spustila kapela poslední píseň Sometimes I Fall. 

KOMENTÁŘE