Nouvelle Vague předvedli v Praze to nejlepší ze svého repertoáru cover-verzí

Navzdory pošmournému počasí koncert přilákal nemalý počet lidí, který naprosto dostatečně zaplnil pražský sál. Ten dychtivě očekával, s čím se kapela vytáhne - nejen proto, že jejich současné turné nese název Best Of, ale také proto, že live koncerty v podaní jakéhokoliv dua zpěvaček působících v Nouvelle Vague jsou expresivnější a vášnivější než samotná hudba na deskách.

Kapela, jejíž jádro tvoří Marc Collin a Olivier Libaux, těží ze "zlatých šedesátých" let minulého století, tedy z generace nové filmové, ale především hudební vlny – anglicky new wave, francouzsky právě nouvelle vague. S Libauxem a Collinem předvádí zajímavé cover-verze známých písní "nové vlny" střídavě celá řada zpěvaček. Do Prahy dorazilo pěvecké duo Melanie Pain a Nadeah Miranda.

Zhruba po půlhodině od plánovaného začátku koncertu se pódium zahalilo do dýmu prosvětleného dvěma žlutými reflektory, což znamenalo jediné – start. Po počáteční pochmurné sólové písni Nadeah Mirandy a posléze o něco optimističtějším kousku Melanie Pain došla řada na hitovku Ever Fallen in Love z druhého alba. Ta vnesla do řad obecenstva příjemnou náladu a při čtvrtém songu již celé publikum pozorně sledovalo pokyny zpěvaček, které si celý sál rozluskávaly a dostávaly návštěvníky zcela pod svou kontrolu. Energie sršící z pódia byla oslnivá.

Cesta do publika a zpět

Hlavní podíl na výborné atmosféře měla bloďatá Australanka Nadeah Miranda, která předváděla neskutečné kousky. Zpěvačka se objevuje až na zatím posledním, třetím albu Late Night Tales, ale nabídnutou šanci od pánů Collina a Libauxe rozhodně nepromarňuje. Kromě nádherného hlasu, se kterým umí velice dobře pracovat, oplývá i neskutečným hereckým talentem. Její taneční kreace byly opravdu povedené, nemluvě o faktu, že se při jedné písni neváhala vrhnout do víru publika a zanedlouho skončila na druhém konci sálu.

Nebýt výzvy Melanie Pain, která začínala zpívat na podiu a žádala jí o návrat, nejspíše by ještě nějakou chvilku ráda zůstala v srdci rozdováděného publika.

Kdo z přítomných si myslel, že to bylo vše, co tento večer australská dračice předvedla, hrubě se mýlil. Hned při další písni na sebe vylila vodu z plastové lahve a další dvě flašky směřovaly do řad publika. Mohla tak začít skutečná show, která přivedla do varu všechny přítomné.

Jednoduchý refrén zpívali všichni

Velký mezník večera představovala píseň Too Drunk to Fuck, obě zpěvačky působily jako celek a během první minuty zvládly naučit obecenstvo ne zrovna težký refrén "Too drunk to fuck", jenž se za chvilí vinul sálem jako chorál. Při všech písních, které toto duo odzpívalo společně, byly zpěvačky dokonalé sehrané a připravené, což celkovému obrazu koncertu přidávalo na síle.

I když sexy blondýnka v úzkých černých šatech vypadala v průběhu večera dominantněji než její kolegyně Melanie Pain, nezůstávala Pain pozadu. Hlavní výhodou byl nejen její hlas s nádechem šansonu, ale také velmi dobré navázání kontaktu s publikem, které bylo zcela odlišné než u Mirandy, decentnější.

Odměnou jí pak byla píseň ohlášená jako poslední - (This Is Not A) Love Song. Její slova znal snad úplně každý účastník koncertu. Zpěvaččiny oči směřovaly dojatě do řad publika, které tento song skoro celé odzpívalo. Závěr vzbudil takové nadšení, že po odchodu účinkujících nebyl vytleskán jeden, ale rovnou dva přídavky.

Při prvním se na podiu představila Nedeah Miranda a při druhém opět Melanie Pain. Závěrečná děkovná slova z úst zpěvaček směřovala k organizátorům a samozřejmě také k publiku. To bylo oběma hlavními protagonistkami pozváno na autogramiádu po skončení koncertu.

Vystoupení plné emocí a francouzského šarmu bylo ideální směsí skvělé zábavy, ale také velice profesionální práce. Zkrátka vědí, co dělají a jak svou práci prezentovat. A k tomu všemu to dělají velmi dobře.

Foto z koncertu: Michal Hradecký

KOMENTÁŘE