Imodium na vlnách

Loď s početnou posádkou se odpoutala od břehu chvíli po osmé. Podplula Palackého, Železniční most a chvíli nato už usedli na provizorní jeviště v přední části paluby s akustickými kytarami Adam Kořínek a Adam Piaf Vopička se vzpomínkou na svou nedávno rozpuštěnou kapelu Fake Tapes. Zeleň Císařské louky, před níž se na hladině Vltavy pohupovala dvojice bílých labutí a tklivé melodie s nakřáplým Vopičkovým hlasem přesně zapadaly do té hodiny mezi psem a vlkem, kdy na město padá soumrak.

Se setměním se osazenstvo předních řad nepatrně prostřídalo a zhoustlo. Jen co kolem proplula konkurenční jazzová loď, procpali se Imodium přeplněnou palubou ke svým místům. Ve vymezeném a omezeném prostoru předvedli ještě pár akrobatických kousků při usazování za nástroje a vrhli se do úvodní písně Dostanou nás.

Jejich obvyklou čtyřčlennou sestavu posílil pro tuto rockovou plavbu Tomáš Bréba Peterka, usazený bezpečně za klávesy. Zdaleka ale nebyl jediným hostem tohoto výjimečného akustického koncertu, v jehož rámci Imodium živě představili poklidnější polovinu svého dvojalba Polarity.

 Z alba zazněly písně Dýchej, Kluci nepláčou, Spojení nebo Balestrino, které si stejně jako na dubnovém křtu vystřihl i Honza Křížek. Dalším pozvaným pirátem na vlnách byl jeho radiový kolega Šimon Kalousek. Usedl za klávesy místo Bréby s písní Gaston. Z novinek se dále dostalo na Ruce se sejdou a Polarity, ve kterých se společně s Imodiem životem proletěl i Czenda z Post it.

Klidnou hladinu pod Barrandovskými terasami, rozčeřil výběr starších osvědčených hitů Sunday, Understand, Hlavou a Žiletko má lásko. Parník se pomalu začal otáčet na cestu zpět a se změnou směru se objevil poslední host této mimořádné plavby, Adam Kupera z UDG. Svým mosazným klenotem obohatil píseň Břehy.

O závěr koncertu se postaraly písně Deset životů a rozloučení Znám tě . Posádka byla víc než spokojena, přestože ještě požadovala Kamaráda z parku a nedvědovské Stánky. Kapelu odměnila nadšenými ovacemi, následovanými přídavkem Smutnohra ve světlech ozářených Žlutých lázní.

Unikátní plavba, u mnohých jistě korunovaná i náležitou námořnickou pitkou, byla opravdu silným zážitkem pro všechny přítomné plaváčky. Jistě by nelitovali ani ti, kteří ve frontě při nalodění hudrovali, že přišli na parník a ne poslouchat nějakou kapelu Ibalgin. 

KOMENTÁŘE