Kato z Prago Union, 2. díl: Zubatá ode mě půjde bezzubá

V jednom tracku naznačuješ: "Pořád ještě nejsme za vodou." Nebyl jsi za vodou ani v době Chaozzu? Musely se tam točit velké prachy.

Točily, ale my jsme u toho nebyli. Nám zajišťovala smlouva každýmu jedno procento. Něco si vyděláš na koncertech, ale kdybys tu částku rozložil, rozhodně nedostaneš měsíčně víc než průměrnej plat. Navíc většina peněz padne ještě dřív, než se vrátíš domů - za panáky, bagety a tak.

Měli jsme tak postavený smlouvy a věděli jsme o tom. Chtěli jsme vydat desku a mysleli si, že si nás nikdo ani nevšimne. Najednou se stalo to, co se stalo, a nemělo cenu plakat nad blbou smlouvou. Užívali jsme si, dělali muziku, potkávali lidi a nefňukali. Snažili jsme se získávat zkušenosti a poznávat co nejvíc věcí.

Udělal bys něco jinak?

Je snad jasný, že jo! Jde o spoustu dílčích věcí... (V tuto chvíli ke stolu přichází mladík, gratuluje Katovi k úžasné desce a parádnímu obalu. Domlouvají se, že Kato po rozhovoru přijde pokecat k jeho stolu.) Kde jsme to skončili?

Jestli bys udělal něco jinak.

Že v šestnácti letech jsem věděl úplný hovno, je sice moc hezký, ale po bitvě je každej generál. Já jsem v klidu, protože jsem vždycky dělal svý maximum v daný chvíli podle svýho nejlepšího vědomí i svědomí.

A když se mě zeptáš, jestli bych něco udělal jinak - samozřejmě! To je logický a díky bohu, že se může člověk poučit. Ale je ztráta času se nad tím pozastavovat, protože takových věcí by byla ve finále z dnešního pohledu většina.

Je pro tebe lepší, když si teď vydáváš desku sám a nejsi pod velkým labelem?

Po tvůrčí stránce určitě, ale po finanční ne. Stejně se po dokončení alba domluvíš na distribuci s labelem, protože mají takovou distribuční síť, kterou ty nemáš. Já většinou dělám s vydavatelstvím trochu širší deal a na jednu desku, protože jsem se poučil.

Vztah je už úplně jinej, stejně jako procenta jsou jiný. Není možný, abychom se dělili 70:30 pro ně, když já dám půl milionu a oni dvě stě tisíc. Dnešní "průmysl" funguje úplně jinak, než tehdy za Chaozzu. A to z mnoha důvodů. Jedním z nich je třeba jiný systém propagace. Tehdy propagovali všechno podle stejnýho klíče. Ať už jsi byl Helena Vondráčková, Lunetic nebo Chaozz, byl jsi ve stejných médiích, nepřemejšleli o každým projektu zvlášť.

Možná jste ale díky tomuhle systému oslovili tehdy tak široké publikum.

Jo, ale přehánělo se to. Nám byly tyhle věci úplně fuk, protože jsme vůbec nevěděli, co a jak. Kdybych se mohl vrátit do doby Chaozzu, jak ses mě ptal před chvílí, tohle by vypadalo jinak. Asi by neproběhlo žádný "Bravíčko", rozhovory s nulovou výpovědní hodnotou a “krásnejma“ fotkama.

Nevadí ti, že někteří lidi si tě můžou pořád spojovat s Chaozzem, mainstreamem a hromadou prachů, které jste si podle jejich názoru vydělali?

Myslím si, že tohle už je za náma. Udělal jsem dostatek kvalitní práce, aby tyhle věci už nikdo neřešil. Tenkrát jsme možná vzbudili vlnu emocí, ale dneska už se snad všechno vyřešilo.

Dlouho jsem nepotkal člověka, kterej by na mě útočil s tématem Chaozz. A tak to má bejt, všechno jsme si vyjasnili, já jsem se poučil a lidi snad pochopili. Podle mě už tohle není aktuální téma.

Na nové desce máš jednu hlášku: "Doteď HDP splácím." Je to pravda?

Je. Sice to nemám přesně spočítaný, ale určitě. Některým lidem visím pořád docela velký peníze. Ale makám na tom, tak je snad všechno v klidu. Chodím do práce, abych měl na živobytí a abych mohl dělat muziku takovou, jakou chci. Všechno je "clear". Nemám nervy, že se mi do dneška nepodařilo HDP splatit, natož na tom vydělat, protože nemusím dělat muziku pro peníze.

A s novým albem Dezorient Express se ti daří líp než s HDP?

Tyhle věci se těžko vyčíslujou. Jenom když si vezmeš ty dva roky, kdy jsem byl zavřenej ve studiu, když jsem nebyl v práci... nebo na fotbálku (usmívá se), jak to spočítáš? Dva roky života? První nespočitatelná položka. A můžeš pokračovat: elektrika, jointy, cigára, jídlo... Proto ti nejsem schopnej říct: "A teď je deska zaplacená."

Že se Dezorient dobře prodává je sice super, překvapivý, ale ani kdyby se jí prodalo pět tisíc kusů, nepokrylo by to zdaleka náklady. Až se za tři roky dojezděj všechny koncerty a akce, možná dám dohromady peníze, který budou ekvivalentní energii, kterou jsem do Dezorientu vložil. Ale půjde maximálně o odměnu, nepočítám dopředu s výdělkem - pro ten si chodím do práce.

Děláš v reklamní agentuře. Jsou věci, které by mohli znát lidi z televize nebo z novin?

Jsou, ale říkat to nebudu, protože podle smlouvy možná ani nemůžu. Jde o velký klienty, kterým realizujeme reklamu od rádia přes plakáty až po televizi. Cokoliv od firmy, kterou jsem měl na starosti, bylo vidět nebo slyšet, jsem dělal já. Minimálně po textový stránce nebo nápadem.

A nemáš problém s vymýšlením sloganů například na prací prášky?

Ne, i když jsem nad tím dost přemejšlel. Každej nadává, jak jsou reklamy hrozný. Třeba můžu udělat něco pro to, aby tak hrozný nebyly. Snažím se i v práci dělat věci jako v muzice - abych se nemusel stydět, když už něco vypustím ven.

Jde o řemeslo, pracuju s jazykem a kreativitou, protože jsem zjistil, že na tyhle věci mám vlohy. Každej by měl dělat práci, která ho baví. Jedině tak může bejt dobrej a může něčemu přispět.

Máš skvělý cit pro jazyk. Čím to je? Čteš hodně knížek, píšeš básně?

Na internetu psali, že sklon ke slovním hříčkám je počátkem psychické choroby. Nevím, jestli s nima můžu souhlasit, protože jsem tu chorobu podle nich už asi třikrát přechodil. (usmívá se) Ale ne, číslo tři je tam jen z legrace.

Metaforicky říkám, že něco promlouvá skrz mě. Jsem jenom hlásná trouba. Do jistý míry "to" dokážu tvarovat, ale nevím, odkud "to" pochází. Už na základce jsem měl vždycky ze slohu jedničku, na rozdíl od mluvnice. Když slyším někoho něco povídat, zároveň mi vyskakujou okýnka se všemi dvojsmysly. Třeba jako když jsme "probírali" ty nácky. A je to čím dál horší.

Nebo lepší, asi jde o otázku pohledu.

Jo jo, pravda. Mě to baví, já si nestěžuju. Jsem rád, že tomu tak je.

Přichází ty nejlepší nápady s čistou hlavou, nebo potřebuješ špeka k inspiraci?

Rozhodně nepotřebuju. V každou chvíli mě ovlivňuje spousta faktorů, jako je nálada, počasí, současná práce... Rozhodně nejde o to se ožrat, dát si brko nebo cokoliv jinýho. Spíš bych řekl, že jakýkoliv pozměněný stavy vědomí jsou spíš na škodu - čím víc jsi mimo, tím horší věci z tebe padaj. Pak seš rád, když ti ze čtyř stránek vypadne jeden rým.

Zkoušel jsi někdy psát básně?

Jo, ale ne cíleně. Jenom kratší věci, bez ambic vydávat knížky. Spoustu z nich jsem pak použil i do svých textů. Víc se cejtím jako MC než jako básník. Myslím si, že rapování a básně jsou v podstatě to samý, akorát zpracování slov je jiný a v rapu je k tomu muzika.

Nikdy jsem nebyl vášnivej čtenář poezie, vždycky jsem byl vášnivej posluchač hip-hopu. Dělám rap, protože mě baví muzika.

Co pro tebe osobně znamená hip-hop?

Hip-hop je pro mě forma vyjádření a vzniká ze stejnýho puzení jako malíř maluje, kytarista hraje na kytaru a tak. Je z Bronxu a myslím si, že nemůžeme cejtit, co přesně znamenal hip-hop pro ně. Hip-hop je pro mě velkou částí života a činí můj pobyt na týhle planetě snesitelným.

Když se mrkneš na děcka s rovným kšiltem a XXL triky, je to hip-hop?

Neřeším show, natož abych posuzoval lidi podle jejich kšiltovky. Taky jsem krad tátovi džíny, když se ve čtyřiadevadesátým rozjížděly první mejdany. Na tátovi byly normální a já je měl ve svých třinácti široký, protože k hip-hopu patří a široký džíny bych tehdy nesehnal.

Dneska je to více mainstream a zároveň taky více móda. Někteří si jedou právě spíš v módě než v muzice, ale já jim nic neříkám, mně to vůbec nevadí. Akorát já bych si rovnou kšiltovku nevzal, protože v ní vypadám jak debil. Taky sice ctím hip-hopovej "look", ale primárně proto, že je mi v těch věcech pohodlně. Samozřejmě by se mi blbě pohybovalo v dresu po kolena, ale ať si každej nosí, co chce.

Používáš pohodové beaty, znějící jako "old-school". Proč?

Zjednodušeně řečeno: dělám takovou muziku, kterou bych sám chtěl poslouchat. Mám rád určitý pocit, určitou náladu. A tyhle věci jsou zakořeněný v roce 93, plus mínus dva roky. Ale poslouchám i současný věci, který mi dávaj podobnej druh pocitu. Proto mám rád třeba Fatboye Slima, Amy Winehouse a další.

Spousta lidí říká, že dělám old-school, ale pro mě to old-school není. Prostě mám rád tuhle muziku, nesnažím se programově bejt progresivní, protože mě ty synťákový věci nebaví. To bych moh' rovnou dělat třeba techno, protože výpovědní hodnota by byla asi stejná.

Takže těmhle lidem bys nasadil "rovnátka na nevkus"?

Vůbec ne, protože nevkus jde napříč styly. Ale pokud chce někdo poslouchat new-school, musí si poslechnout něco jinýho. Snažím se jít dál, třeba Krajní prostředek je pro mě něco hodně novýho. Ale pořád to mám rád tlustý, nařachlý s velkejma basama, s tím nic neudělám. Nebudu dělat žádný cingrlátka.

Na hip-hopovém CD dělá featuring Dara Rolins - co na to říkáš?

Propojování hudebních stylů? Nemám vůbec nic proti. Já bych si Daru Rolins na cédéčko nepozval, protože si nedokážu představit důvod, proč bych to dělal. Ale třeba někdo jinej ten důvod měl. Protože půjde o lepší písničku, nebo si více lidí koupí desku, když uvidí na obale napsanou Daru Rolins? Záleží na motivech dotyčnýho, ale ani tak nesoudím.

Takže hostům se nebráníš?

Vůbec ne, na HDP featuring byl. I na Dezorient Expressu jsem měl nápady, ale vždycky se snažím řídit písničkou. Nebudu mít hosta jenom proto, že tam bude nějaký známý jméno. Musí to k něčemu bejt. Výsledkem jsou teď osobnější písničky, kde místo pro hosty nebylo. Přesto tam hraje na kytaru Yarda Helešic, kterej hip-hop vůbec nedělá.

Nedá se tedy čekat, že by u tebe na příštím CD hostovala populární zpěvačka typu Dary Rolins?

Já proti Daře Rolins nemám vůbec nic, úspěch jí přeju, ale nedokážu si představit paralelu mezi tím, jak to má ona a jak to mám já. Ale nikdy neříkej nikdy, nechci vynášet soudy.

Dělal jsi například s BPM. Jsou to mladí kluci, poznáváš v nich sám sebe, jaký jsi byl dřív?

Určitě. Mění se kulisy, ale principy zůstávaj stejný - proto se tam trochu vidím, ale nevyvolává to ve mně žádný nostalgický pocity. Na rozdíl ode mě mají teď kluci mnohem víc informací o muzice, takže jsou mnohem dál, než jsem byl já v jejich věku. A mám radost, že díky tomu nemusí opakovat chyby, který už někdo udělal.

Myslím si, že se od nich dokonce můžu i něco učit. Nezáleží na věku člověka, aby ses měl od něj co učit. Záleží na úplně jinejch věcech.

Track se jmenoval Doba je jenom jedna. V čem je pro tebe tahle doba "jenom jedna"?

Z takovýho rozmáchlýho filozofickýho pohledu jsem to nikdy neřešil. Doba je jenom jedna, zbytek je jen výzdoba - jinak řečeno stejný hovno, jinej záchod. Tahle doba je jedinečná, protože stejná nebyla a ani nebude. Ale to jde říct o každý době.

Žiješ teda přítomností, budoucností, nebo minulostí?

Žít minulostí je nesmysl, nejsem nekrofil. (usmívá se) Když chci jít dál, nemůžu pořád jenom kopat jámy a pohřbívat minulost. Minulost je mrtvá a budoucnost se ještě nenarodila. Snažím se žít jenom současností. Nevíš, jaká bude budoucnost. Můžeš akorát dělat všechno tak, abys moh jít dál se vztyčenou hlavou.

Jsem sám zvědavej, jak všechno bude. Těším se na každej novej den, kdy tady ještě budu. Nežiju svůj mediální obraz, žiju svůj život. A ten je hlavní, až potom je muzika. Dokud mě hudba bude bavit, do tý doby ji dělat budu. Můžu proto slíbit, že nebudu vykrádat sám sebe a nebudu dělat nic proti svýmu přesvědčení.

Když říkáš, že minulost neřešíš, otravují tě dotazy na Chaozz?

Myslím si, že už bylo všechno řečeno. Ale dotazy mě neotravujou, akorát už nemám k tématu nic novýho.Samozřejmě mám jiný náhled, zaplaťpánbůh! Jinak bych byl mentálně zaostalej, kdybych měl pořád mozek šestnáctiletýho kluka.

Víme, co jsme kdo mohli udělat jinak - a nebyl jsem to jenom já. Doufejme, že jsme se z toho všichni poučili. Ale nemyslím si, že bychom se v tom měli pořád dloubat, už na nic novýho nepřijdeme. Spíš se můžeme dloubat ve vesmíru. (směje se)

Řekl jsi, že máš radost z každého dne, kdy tady ještě jsi. Máš strach, že jednou tady už nebudeš?

Nemám. Jednou se to stane a kdoví, co bude potom. Myslím si, že až to přijde, budu velmi zvědavě analyzovat pocity, který přijdou a budu si po všech těch letech užívat. Ale Rigor Mortis už mám za sebou, nic mě k tomuhle tématu netáhne. Proč bych měl ten čas, který tady ještě chvilku mám, promarnit přemejšlením, co bude? Navíc jde o tak hluboký a neprobádaný téma, že nemá cenu nad tím dumat.

Měl jsi už někdy pocit, že za minutu bude po všem?

(přemýšlí) Jo, měl. Když jsem poslouchal Evropu 2. (směje se) Bál jsem se, že ani nedosáhnu na tlačítko, abych to vypnul. Ale vážně: měl jsem pár okamžiků, kdy jsem měl namále, ať už šlo o mou vlastní blbost, třeba na horách.

Ale před dvěma lety mi doktoři řekli, že bez operace vydržím maximálně do konce roku. Dneska by mi stačilo nevzít si prášek, kterej musím brát každý ráno, a za chvíli by bylo po mně. Myslím si, že jsme se smrtí na sebe jakž takž připravení. Taky to pro ni nebude žádnej med. Když si pro mě přijde zubatá a odejde bezzubá. (usmívá se)

Kdy sis tyhle věci uvědomil?

Nejvíce asi po smrti DJ Aliho. Díky tomu, že mi byl dost blízký a protože jsem byl spolu s jeho přítelkyní vlastně poslední, kdo ho viděl... Donutilo mě to revidovat nějaký věci v sobě. Výsledkem je, že jsem přestal zahazovat šance.

Bylo mi dost bezprostředně připomenuto, že tady nebudu věčně. Člověk by měl dělat to, co cítí. Protože před kým dělá haura? Sám před sebou? Proč? Před ostatníma? Těm je to úplně jedno. Jde o tvůj život a měl bys jít po věcech, který chceš.

Ačkoliv jsem dlouho tvrdil, že se tak chovám, musím přiznat, že to nebyla úplně pravda. Začal jsem a přestože jsem hodně neobratný, snažím se. Protože je to tak správně.

Máš nějakou věc, kterou jsi neudělal a tahle událost tě donutila ji udělat?

Rozhodně jsem napsal svý ženě dopis, o kterým jsme mluvili. Dřív bych "neměl koule" to udělat. A udělal jsem dobře, protože i díky tomu dopisu mám teď skvělou ženu. Neříkám, že dělám všechno správně , ale snažím se.

Když si večer sedneš na pohovku, řekneš si: "Jo, teďka je to dobrý"?

Nene. V ten moment bych totiž asi umřel, protože bych neviděl žádný prostor, jak jít dál. Když mi věci jdou, hejbou se dopředu podle mých představ, jsem samozřejmě rád. Ale že bych si řek: "Teď jsem šťastnej," takhle ani neuvažuju.

Rozhodně nejsem nešťastnej, ale právě kvůli neustálýmu pohybu věcí a vývoji. Snažím se žít tak, aby mě to bavilo a abych byl platnej sobě i okolí. Nejsem negativista ani přehnanej optimista. Vlastně je jedna chvíle, kdy jsem šťastnej. Když držím v náručí svoji ženu.

Na rozhovoru se podílel Ann Drew a tímto mu děkuji.

Úvodní foto: Saša Dobrovodský

KOMENTÁŘE