Kato z Prago Union, 1. díl: Chystám barevný experiment

Seděli jsme na zahrádce jedné pražské hospody schované mezi stromy a čekali více než hodinu na MC Kata z Prago Union. Někde v polovině druhého piva přišel chlápek v kšiltovce a v ruce svíral igelitku s půlkou melounu. Položil meloun na stůl a rozhovor mohl začít. První polovinu opravdu rozsáhlého interview si můžete přečíst právě zde.

Jaká byla tvoje poslední "Kata Strofa"?

To nebude dávno...Moje konstantní katastrofa je čas a projevuje se každej den. Třeba teď jsem přišel taky o hodinu později. A jinak… Nic vtipnýho mě nenapadá. Předminulej víkend jsme jeli z koncertu a v noci nám uprostřed dálnice došel benzín. Zapomněl jsem, že tam žádnej nebyl už cestou tam. Takže jsme šli pět kilometrů pěšky s kanystrem k benzínce.

Co posloucháš za hudbu?

Snažím se držet si přehled v hip hopu. Tím pádem mi nezbejvá aktivně poslouchat jiný styly, ale jsem jim otevřenej. A když se dostanu k něčemu zajímavýmu, většinou mi to někdo doporučí, rád si poslechnu prakticky cokoliv. Kromě hip hopu mám rád breakbeat, jazz... Musí to mít každopádně nějakej groove.

Nebrnká mi to na žádnou strunu. Rádio poslouchám minimálně, spíš jen teďka, abych si zkontroloval, jestli už nás hrajou. (směje se) Většinou totiž nemám dost času, abych si poslechl muziku, kterou si pořídím, natož abych poslouchal rádio, kde většinou nebejvá jedna pecka podle mýho gusta za druhou.

Když už říkáš, že sis kontroloval, jestli vás hrajou v rádiu, jak jsi spokojený se svou aktuální deskou? Je to sedmdesát minut, který ti daj kolik jen chceš času…

Osmdesát. Já sice v tracku říkám sedmdesát, ale je to 79 něco.

Čumim jak blázen. Nečekal jsem, že se bude Dezorient Express takhle prodávat. Tolik recenzí už dalo plnej počet, že se děsím, co budou dávat příště. Protože předpokládám, že když něco udělám, bude to lepší než věc předtím. Budou muset asi přečíslovat stupnice. (směje se)

Předem jsem neměl žádný očekávání, protože vím, jak to teď s prodejema je a bylo pro mě důležitější, aby si to lidi spíš poslechli, než aby si to nutně museli kupovat. Ale sami od sebe strhli nějakou vlnu, že kupujou originál. Jsem překvapenej a jsem rád. Nevím, jestli si mám myslet, že je to natolik dobrý, že chtějí mít doma originál, anebo jen mají soucit s mejma zubama. (směje se) Ale rád bych si samozřejmě myslel to první.

Proč ti vydání nové desky tak dlouho trvalo?

Bohužel už nejsem nejmaldší a nemyslí mi to tak rychle. Chvilku trvá nashromáždit dostatek materiálu, aby každý slovo mělo přesně svý místo. Po HDP jsem si dával voraz a pak tam byly nějaký zdravotní věci...

Nerad bych vydával věci jenom tak, abych něco vydal a plejtval časem svým i posluchačským. Takže vždycky čekám, až budu mít co říct. Že to tentokrát bylo pět let, vlastně čtyři a půl, mi ani nepřišlo. Ale snažím se udržet v tý tvořivý náladě a nedávat si voraz jako po HDP, aby to příště mohlo bejt dřív.

Když jsi byl mladší, psaly se ti texty líp?

Já to myslel spíš jako vtip. Ale z jistýho pohledu asi jo. Když jsem na začátku dostal tvůrčí průjem, byl jsem schopnej sednout, vzít si čistej papír, napsat na něj nadpis, dvakrát ho podtrhnout a pak text. Ten už jsem nepřepisoval, narapoval jsem ho tak, jak byl. Od začátku do konce byla písnička hotová asi za hodinu.

No, ale taky to pak podle toho znělo... Řemeslně to nebylo nijak zvládnutý, nepočítal jsem s žádnou flow, ani obsah nemohl být zdaleka tak hustej. Teď dělám pytlíkovou metodu: schraňuju hlášky i sousloví, všechno, co mi zní zábavně, a pak losuju. Takhle je to rozhodně blíž mý představě, dřívější psaní na posezení bylo spíš z nevědomosti než z šikovnosti.

Jak vypadá pytlíková metoda v praxi?

Vždycky napíšu, co mě napadne. Třeba na ubrousek, tácek od piva, někdy i do bloku... Klidně i jenom nějaký zajímavý slovní spojení nebo pár rýmů... A tyhle svý zápisky se snažim schraňovat a když už jich je podezřele moc, začnu se tim probírat.

Na Dezorient Expressu jsem to dělal, když jsem byl pět týdnů v nemocnici. Měl jsem tam notebook a štosy papírů se zápiskama, prohraboval jsem se tím a přepisoval je do booku. Pak jsem si to vytisk, znova rozstříhal a podle nějakejch tematickejch okruhů jsem si to dal do pytlíků. A když mě napadla písnička, ať už název, téma, nebo refrén, zalovil jsem v pytlíku a co sedělo, to jsem zapojil. Z pytlíku vyjde asi třetina písničky, zbytek už dopíšu do beatu rovnou.

Patří k pytlíkové metodě i hlášky z filmu, které jsou na albu slyšet?

Ne, ty se dodávají hlavně při kompletování desky, když skládám pecky za sebe. S většinou přišel Maro, nahrává a shání samply mimo jiné i tak, že sedí u televize, přepíná kanály a nahrává zvuk. Nebo to samý u rádia. Prostě co mu tam uvízne, je nahraný. Takhle to bylo i s těma zubama, co jsou fuč.

Ve srovnání s minulým albem je současná deska vulgárnější, proč?

HDP bylo z mý strany víc konferenciérský, zábavný. Schválně jsem tam vulgarismy nesršel a opsal je nějak jinak. Tentokrát je všechno osobnější. Když jsem měl někde pocit, že je třeba něco říct jako normálně, tak jsem to nečistil. Protože jsem to tak cejtil. Myslím si, že tam není žádnej vulgarismus samoúčelně. Většinou tam jsou, aby na něco upozornily, zdůraznily.

Může změna ve vyjadřování souviset i se změnou tebe samého za uplynulých pět let?

Nevim, jak tohle konkrétně, ale jinak jasně, každej druhej den jseš trochu někdo jinej, než den předtim.

Nežiju svůj mediální obraz, žiju svůj život a snažim se bejt happy a pomáhat k tomu i lidem kolem mě, jako každej jinej. A u mě k tomu patří muzika. Ale že bych uvažoval, v jaký jsem teďka pozici? Vůbec neřeším. Samozřejmě platí, že pět let je dlouhá doba, člověk se vyvíjí.

Každá z těch desek je jiná, protože vznikala v jiným období, ale nikdy se nesnažím překonávat tu minulou. Protože co to vůbec znamená? Překonám se v něčem, co si myslím, že je důležitý. Ale někdo jinej si zase bude myslet, že je důležitý něco jinýho. Lidi jsou taky jiný, než byli před pěti lety. Nehledě na to, že vztahovat jednu desku k druhý je značně limitující počátek.

Co tě vedlo k napsání antináckovského Krajního prostředku?

O tyhle problémy jsem se otíral vždycky. Už v Chaozzu. Ale zatím šlo především o sem tam nějakou hláškou v textu, kterej byl obecnější. Poslední dobou se ale zdá, že náckové vystrkujou růžky zase víc než je zdrávo. Snažej se na to jít odjinud, zakládaj politický strany a tak... Prostě jsem měl potřebu se k tomu vyjádřit, protože mě takový lidi fakt udivujou. Nicméně mi šlo o to podpořit svoje slova argumenty. Už jen proto, že až nějakýho nácka potkám, argumenty budou asi to jediný, čím ho budu moct mlátit. (usmívá se)

Nemáš strach? Takhle to vypadá, jako bys byl proti Dělnické straně sám.

Říkám, co si myslím, čemu věřím a za čím si stojím. Čistě pragmaticky, neútočim. Mám kamarády bejvalý nácky, slyšeli to a spíš to vzbudilo diskuzi než negativní emoce.

Neohlížíš se teda přes rameno kvůli tomuhle tracku?

Já nevím. Měl bych? To bych se bál podívat sám na sebe do zrcadla. Nemyslim, že by to bylo tak horký. Ale rád si s nima promluvim, když na to přijde. Ha ha. Ono to kdyžtak vždycky nějak dopadne, tak se uvidí.

Dobře, nácky jsme probrali…

Já bych neřek, že jsou probraný. Ještě bude chvíli trvat, než se snad proberou. (usmívá se)

Máš na desce konfrontační styl v Hip hopu a Rozcvičce...

Rozcvička je takovej battle text. Jako Verbální Atentát, i když ten měl ucelenější téma, něco mezi těmahle dvouma. V battle textu jde především o zábavný hlášky, než o nějakou konfrontaci. Battle rým stál na počátku rapu - chlapíci stáli na rohu a prudili do sebe, ale v dobrým. Sucker emsí je takovej imaginární fackovací panák. Ale jestli se v tom někdo uslyší, jedině dobře.

Cílem je podle mýho vymyslet co nejvtipnější metafory a "utěrky", aniž by se tam vzpouzela agrese vůči někomu druhýmu. Což si myslím, že na naší freestyleový scéně bylo hodně dlouho nepochopený. Hip hop taky není konfrontační, říkám, co vidím.

Čekáš od někoho reakci? Od lidí, kterých by se to mohlo dotknout?

Reakce bude doufám ta, že přestanou kecat a začnou něco dělat. Když už všichni vědí, jak to má bejt, tak ať to ukážou a pak se uvidí. Poslání je spíš vyburcovat než někoho seřvat. To umí každej. Má to mít motivační efekt.

Samozřejmě nemám nic proti začínajícím rapperům - když si poslechnu dneska moje první věci, taky bych se posral. Chápu, že každej potřebuje čas, aby někam došel. Ale je potřeba, aby někam vyšel. A ne mluvil a dělal chytrýho. Měli by se sebrat a ukázat to stejně nám, jako sobě, jak to funguje v praxi ta jejich teorie.

A ozval se někdo, že se poznal a docvaklo mu to?

Ne, to by asi bylo spíš v americkým filmu, nehledě na fakt, že je brzo po vydání desky. Doufám, že zaseju semínko ne v konkrétních lidech, ale spíše v celý scéně. Fakt si nemyslím, že se někdo zvedne a na čelo si přilepí velký L jako loser. Mám spoustu reakcí a většinou kladných. Prostě jsem řek, jak to tady asi je a jak by to mohlo bejt o něco zábavnější.

Myslím si, že se v tom ale někteří museli najít.

Dobře, když jsem poslouchal první Phatovu sólovku, Frekvence P. H. A. T., narazil jsem na místo, kdy jsem cejtil, že mohlo jít klidně o mě. Ale moje reakce nebyla: "To je čurák, co to vykládá?!" Řek jsem si: „OK, příjemný to není, ale nedělám něco blbě?“ A o tom to je. Nemá cenu brát Hip hop a Rozcvičku jako nějakou konfrontaci.

A jestli se bude někdo vztekat, ať se vzteká. Klidně mu to rád vysvětlím. Anebo ať se dál vzteká, to je jeho věc. Bylo by supr, kdyby stejně zafungoval i Krajní prostředek. Aspoň by se nějaká část těchhle lidí zamyslela a přiznala si některý z těch zjevnejch věcí, o kterých mluvím. Ale to je bohužel naprostá utopie..

Na desce máš i věci o ženských. Třeba Apropó a Etc. Jsou o stejné slečně?

Ještě je tam Skládací... Ale ne, nejsou. Apropó není o žádný určitý ženě, ale o určitym druhu žen. To, že tam mluvím jakoby k jedný konkrétní je jen forma, sdělení je však univerzální.

A zažil jsi někdy něco takového?

Naštěstí mám ještě dost mozkovejch buněk. Díky bohu nejsem jouda, abych začal chodit s někým, kdo je takovejhle a neviděl to. Ale takovejch holek je bohužel dost, žijou Spyem a podobně... Jde o jejich přístup k životu a věcem, partnerskej vztah už je věc z toho vyplívající. Ať si samozřejmě dělá každej, co chce, jen mi to občas přijde legrační a potencionálně smutný a potkal jsem spoustu takovejch případů.

Asi máš na mysli Zakázaný ovoce. Jak se dostala na internet?

Nechal jsem ji schválně v rádiu na CD, ať se potom dostane na net. Byla málo konkrétní a moc víceznačná. Myslím, že jsem rozhodl správně. Etc. jsem pustil lidem a sám jsem měl pocit, že by tam být měla. Ačkoliv je schovaná. Právě proto, že to není písnička, ale dopis.

V jednom rozhovoru jsi slíbil, že přerapuješ desku, až si necháš opravit zuby. Přidáš k tomu ještě nějaké bonusy nebo nové věci?

Jestli to udělám, jakože to klidně udělám, pokud budou lidi chtít, tak ty písničky jen nahraju, rychle smíchám a dám na web. Nebudu asi přidávat nic, protože budu rozhodně chtít pokračovat v něčem novým. Spíš to pojmu jako tejdenní soustředění. Akorát to nebude mít až tak vychytanej zvuk, protože bych musel znova utrácet za mastering a tak...

Ale osobně si myslím, že to, jak zní můj hlas, patří k těm písničkám. Reprezentujou určitý časový období a k tomu období patřily ty moje zuby jako cokoli jinýho. Navíc, tak hrozný to snad není... Pokud budou mít ale lidi opačnej pocit, rád to udělám.

Nebojíš se, že s novými zuby se budeš muset stejně nějakou dobu učit správnou výslovnost?

Jasný, a to je jeden z důvodů, proč jsem vydal Dezorient Express takhle. Trvalo to čtyři a půl roku a mohl jsem album vydat teď s tím, že ty zuby budou slyšet a bude to aktuální a živý. Anebo vydat CD za rok, což bude zhruba trvat, než mi vyrobí nový zuby a naučím se s nima mluvit. V hlavě už by všechno bylo jinak.

Máš už teď, dva měsíce po vydání desky, nějaký nový nápad, který určitě bude na další desce?

Chtě nechtě žiju aktuálním albem. Budou koncerty, musím se pořádně naučit texty, naposlouchat je, dělám i rozhovory a celej kolotoč kolem. Ale nemyslím na nic dalšího, nemám žádný připravený písničky.

Nepíšeš teda do šuplíku?

Píšu. Ale spíš úryvky a nápady. Než se z nich stane písnička, jde o docela dlouhej proces. Snažím se ho dělat efektivně natolik, aby na konci bylo minimum písniček, který nikam nevedou.

Máš už něco rozpracovaného?

Beaty zatím nový nemám, ale samozřejmě kousky textů mám.

Máš i jiné nápady než čistě další CD?

Právě přemejšlím o koncepčním albu, ale spíš o něčem menším, ne přímo o další desce. Bylo by to spíš něco mezi, protože to je hodně tematicky sevřený. Takovej nápad, ale chtěl bych ho zkusit.

A o čem tvůj nápad bude?

Nevím, jestli to chci prozrazovat… Ale co... Napadlo mě udělat desku, kde každá písnička bude barva. Bude mít beat, kterej bude evokovat tu barvu a text, kterej připomíná danou barvu, aniž by ji vyslovil. Modrá, bílá, červená, hnědá. Takhle celý album. Strašně by mě zajímalo, jestli se to dá udělat.

Co bude nejtěžší?

Těžký bude nastudovat pozadí tématu. Teď jsem náhodou narazil v knihkupectví na knížku, která se jmenuje Barvy. Je tam přesně popsaný, jak fungujou, proč je vnímáme tak a tak, co která barva znamenala v danejch dobách, co reprezentuje... Od fyzickejch věcí jako frekvence až po filozofický vyjádření co která barva znamená. Vím, že je to hodně subjektivní. Ale odjakživa, když slyším zvuk, vidím barvy a naopak, tak to snad není nemožný.

Já z písní spíš cítím emoce než barvy…

Emoce, to je jasný, tam je primární poslání muziky. Říká se, že barvy hrajou a tóny barvěj. Některý lidi jsou k tomu citliví víc a některý míň. Stejně tak mám různě barevný dny v tejdnu. Pondělí je žlutý, úterý je červený, středa modrá, čtvrtek zelenej, pátek černej, sobota bílá, neděle… růžová. Nevím proč, ale mám to tak.

Co si třeba představíš, když řeknu hnědá?

Chatu s krbem, jelen na stěně… Je spousta věcí, který si představíš v momentě, když slyšíš jméno barvy. Chtěl bych právě všechno zachytit tak, aby písně nepodléhaly subjektivitě našeho chápání. Vzít to za takovej konec, aby do toho subjektivita příliš nezasahovala.

Na jakou z barev se těšíš nejvíc?

To ne. Je to koncepční album, jedna písnička nemá smysl, musí to bejt celý.

Kolik plánuješ barev, jen ty základní?

Spíš se budu řídit barevným spektrem. Rozhodně tam nebude béžová, nebo bordó… (naráží na vnímavější ženské protějšky). Ani metalízy. (usmívá se)

Když už jsme u těch exprimetů. Co říkáš na kapelu WWW?

Respekt. Jsem rád za každou další kapelu, která tady dělá muziku po svým. Protože takových je tu málo. Docela mě to i baví. I když jsou teda hodně dark, okrajově pojatý, ale kvalitní. Takovýhle styl nevyhledávám, ale baví mě, když to slyším.

Venku je klip na Myšlenkovej pochod. Chystáš další, třeba podobný klipu, jako byl na Zvyřátka? Vypadal vysokonákladově, přitom říkáš, že nechceš do natáčení vrážet moc peněz.

Zvyřátka taky tak moc nestály. Půjčovali jsme si světla od kamarádů a podobně. Ale vypadá dobře především díky tomu, že to všichni zúčastnění dělat chtěli.

Vybral sis Zvyřátka ty sám?

Dal jsem cédéčko Romeovi (Michalu Dvořákovi) a zeptal se ho, jestli by chtěl zkusit něco natočit. Říkal, že jo. Ale neřek jsem, že naše preference byly Zvyřátka. On přišel s tím, že by chtěl točit právě tuhle skladbu, takže se to krásně sešlo. Výsledek je hodně jinej než ostatní Romeova tvorba. Čímž nechci ani v nejmenším říct, že jeho ostatní tvorba za nic nestojí, to naopak. Ale mám pocit, že možná i díky tomu, že si to sám vybral, dal do klipu víc sebe a pojmul ho i jako trochu pro sebe. Dokonce s ním vyhrál i nějakej festival ve Švýcarsku.

Jak se ti líbil výsledek?

Moc. Nepochyboval jsem, že to bude dobrý. Romeo je prostě pašák.

Kterou pecku z Dezorient Expressu bys chtěl teď jako klip?

Pravděpodobně bude vznikat ještě jeden animovanej. Ozval se nám kluk, kterej dělal nějaký večerníčky a mohl by udělat něco na track 1/4 na prd. Bude vypadat samozřejmě úplně jinak než ty poslední dva klipy. Ale pokud by šlo o normální natáčení na kameru, rád bych viděl třeba Procházku parkem. Nebo Krajní prostředek. Se uvidí.

 

Na rozhovoru spolupracoval Ann Drew a tímto mu děkuji.

Úvodní foto: Saša Dobrovodský

KOMENTÁŘE