Muse dokázali, že spojené síly Euroasie hudebně vítězí

Parta kolem zpěváka a kytaristy Matthewa Bellamyho včera v Hradci předvedla strhující koncert a dokázala, že kvalitní tvorbou lze zaujmout fanoušky všech hudebních žánrů. Muse na pódiu za necelou hodinu a tři čtvrtě zahráli kytarovou symfonii zaměřenou hlavně na poslední desku The Resistance.

Na první píseň si ale příznivci britské formace museli počkat skoro čtvrt hodinku navíc. Za tu dobu se ukázalo, že pořadatelé vhodně rozšířili prostor kolem T-music stage. Jako první se například začala zaplňovat část kopce nalevo od zvukařského stánku, která by ještě loni byla nepoužitelná. Nakonec se na plac pod největší pódium dostal každý. Úplně dopředu se s trochou odvahy dalo dostat i při koncertu.

Ten začal krátkým poplachovým intrem jako z Orwellova románu 1984, jímž se kapela při nedávné tvorbě inspirovala. Poté už se konečně strhlo múzoidní hudební povstání. Banda totiž otevřela plnohodnotný koncert peckou Uprising, při níž se ukázala efektivita projekce Muse. Ti si na festival dovezli šestiúhelníky připomínající elektronické hyperplástve, jež podporovaly vizuální složku vystoupení. A tak zatímco Bellamy notoval refrén, za ním problikovala daná slova a z celé do červena laděné show šel mráz po zádech.

Dobře rozjeté vystoupení Muse podpořili jednou z nejkytarovějších písní večera Supermassive Black Hole. Křepčícím fandům britské kapely bylo v tu chvíli jasné, že tohle bude opravdu jedinečný zážitek. Navíc podpořený tančícími bílými roboty z Hvězdných válek na projekci.

A to ani Muse nezapnuli laser show, kterou předvedli hned nato. Ne nadarmo má deska The Resistance na obalu barevné spektrum. Hyperplástve měnily barvy na jednotlivé písně, občas je podporovala i precizní, především zelená, lasershow. Ta oslňovala i publikum daleko od pódia.

Jedna píseň střídala druhou a publiku bylo jedno, že Bellamy a spol. jsou skoupí na slovo podobně jako před rokem Arctic Monkeys. Muse si to totiž mohli dovolit a půlminutovými kytarovými riffy přecházeli beze slov do dalších pecek, aby se show zbytečně nebrzdila.

Po pódiu tak občas proběhl někdo z týmu a tu připravil pro Bellamyho klavír do další písně, tam zase frontmanovi Muse přinesl blyštivou červenou kytaru a vyměnil tu současnou. Muse si totiž troufli zahrát naživo většinu posledního alba. A k němu klavír bezpochyby patří. Bellamy za něj ale usedl už při písni Citizen Erased, kterou formace zabrousila až o devět let zpátky k albu Origin of Symmetry. Na začátku písně měl Bellamy citlivě stažené veškeré vedlejší hudební efekty, a tak byly ztišené party i na koncertě opravdu potichu. Na obrazovkách po straně pódia z něj v těch chvílích vyzařovaly louče světel, aby bylo jasné, kdo že je to dnes večer nositelem a zprostředkovatelem hudební energie.

Poté byl čas na United States Of Euroasia, které samy o sobě připomínají tvorbu další nesmrtelné kapely Queen, a tak byl Hradec včera večer opravdu o trochu blíže hudebnímu nebi. Dojemnou chvilku ale rušil apel z hyperpláství, které v cuku letu načrtly trasy všech jaderných zbraní současné Euroasie a dodávaly tak pecce orwellovské poslání.

Po ní přišla chvíle na pár slov s publikem, které prohodil bubeník Dominic Howard, zatímco se pod ním odstraňoval z přední části pódia klavír a připravovaly menší bubny. Na ty zhruba po minutě začal vyťukávat rytmy Undisclosed Desires, kolem se rozjely zelené a oranžové lasery a publikum bylo po chvilce klidu opět ve varu. Následovala další novinka Resistance, kdy už na klavír doprovázel další člen týmu přímo na pódiu, protože Bellamy měl plné ruce a hrdlo práce.

V tu chvíli si Muse byli českými fanoušky natolik jistí, že jejich zpěvák nechal publikum zpívat refrény. A při hitovce Starlight dokonce i zbytek textu. Píseň byla totiž odzpívána spíše publikem, Bellamy byl pouze jakýmsi textovým metronomem a svou roli si očividně užíval. U toho také britská trojka skončila a fanoušky opustila více než o čtvrt hodiny dříve, než měla.

Po třech minutách se za sborového řvaní: „Muse, Muse, Muse!“ opět vrátila. Fandové tak napjali své hlasivky ještě více, aby odzpívali ještě starší hitovku Plug In Baby. Následně přišla chvíle i pro basáka Christophera Wolstenholma, který si vzal k ústům harmoniku a táhlým zvukem začal navozovat atmosféru divokého západu z westernových filmů. Všem bylo jasné, že se schyluje k pecce Knights Of Cydonia.

V ní mě Matthew Bellamy opravdu překvapil. Nikdy mě nenapadlo, že počáteční pazvuky či jekot na začátku vydává právě on a ne nějaká elektronická mašinka. S podobnými efekty sahala píseň opravdu k šesti minutám jako na albu. Na závěr navíc přišel gejzír páry, který se odrazil od stropu pódia a zahalil publikum do mlhy. V ní se Muse mohli vytratit jako padouchové z westernu. Zvolili si však opačnou roli, a tak jako poctiví kovbojové počkali, až se oblaka páry zpřetrhají, a řekli publiku poslední sbohem. „Thank you very much!“ rozhostilo se pod celou T-music stage a Muse zmizeli. Nadobro.

Dovolím si odhadovat, že z myslí fanoušků jen tak nezmizí. Povedená show se stala už včera pravděpodobným vrcholem festivalu. Tímto se omlouvám všem ostatním kapelám, které se do reportu ze včerejška nevešly. Hvězdný lesk Muse je nadobro zastínil.

KOMENTÁŘE