Střípky z Kytary

Letos jsem do areálu festivalu dorazila kupodivu včas a zastihla tak poprvé i první soutěžní kapelu. Na hlavní stage rozjížděli ve svých svetříčcích klasickou rock'n'rollovou show novojičínští Johny Said the Number. Nastolenou uhlazenost se po nich snažili svým crossoverem dynamicky rozčísnout pražští Underside. Zpěvák Majk dokonce seskočil z pódia, aby přizval blíž alespoň hrstku zatím dorazivších.

Diváci však zůstávali na svých lavičkách jako přibití. Povolení hřebíků a drobné procitnutí přinesli až náchodští B-side. S projevy nadšení, zvláště pánské pevně usazené části publika, se díky své živelné zpěvačce Sany setkali pražští Pankix. Domácí broumovskou scénu nato zastoupili elektroničtí Masterpiece, které vystřídal klasický moravskokrumlovský rock kapely Sillage.

Jejich vystoupení jsem, přiznávám, využila k návštěvě čajovny a pozorování příprav na drum'n'rapové stage, kde se později odehrával souboj o to, kdo přiláká více lidí z hlavní scény. Přední příčka samozřejmě patřila místní špičce Pecovi. Škoda jen, že se hudební produkce obou scén v určitých momentech navzájem přebíjela.

Ze své meditace jsem se vytrhla a hbitě přesunula zpět pod hlavní scénu, kvůli prvnímu z hostů, brněnským Čankišou. World music jednonohého lidu bavila a přilákala na plac i některé smělé tanečníky. Soutěž pak pokračovala pražskými Evelynne, kteří našli obdiv především u mladší dívčí části broumovského publika. Srdečného přijetí se po nich dočkali také loňští vítězové divácké ceny, akusticky rockoví Goodfellas a tradiční hlasovací pětilitrovky se začaly pořádně plnit.

Po konečném sečtení hlasů se Jarda Špulák a spol. pustili do slosování hlasovacích lístků o knihy a vstupenky na vybrané české festivaly. Šťastní i neuvěřitelní výherci si převzali své výhry a mohlo se pokračovat oficiálním vyhlášením vítězů čtrnáctého ročníku festivalu.

Diváckou cenu za letošní rok a dodatečně i nepředanou diváckou cenu z loňského roku si už pro jistotu do vlastních rukou převzali Goodfellas. V pořadí druzí za nimi skončili B-side a třetí Evelynne. Porota pak nejvýše ocenila kapelu Johny Said the Number, druhé místo přisoudila Goodfellas, třetím pak potěšila skupinu Sillage. Protože nejvýše ocenění Johny Said the Number měli a mají už své místo na festivalu Rock for People jisté, přešla tato hlavní cena Broumovské kytary na v pořadí druhé a ten den nejvíce oceněné Goodfellas.

Jen co si hlavní pořadatel festivalu zklamaně povzdechl nad mizernou návštěvností, pokračovalo se v představování dalších hostů. Podle programu měl vystoupit Michal Hrůza s kapelou. Kapela už měla přichystané nástroje, ale frontman se ještě toulal někde v okolních lukách. Přednost tak dostali vždy připravení pankáči. Nejdříve rozverní mladíci Apple Juice, po nich punková legenda Plexis. Škoda jen časového pressu, protože punkový večírek se pomalu začal slibně rozjíždět i v prořídlých řadách pod pódiem. Se setměním pak půlnočního rebela vystřídal očekávaný kovboj Michal Hrůza.

Kurtizány z 25. Avenue nastoupili znaveni koncertem a dlouhou cestou až po půlnoci, což bylo znát především na Varťákově zpěvu, který slyšitelně pokulhával za výkonem zbytku kapely. Přestože mnozí opouštěli první řady už s úvodní písní, jiní si Masa, Pračky, Omylem užívali. Rozpačitý výstup výběru hitů byl poměrně brzy ukončen a návštěvníci se chladnou nocí začali rozcházet do svých domovů.

Kvůli svým slzavým očím mám letošní Kytaru složenu spíše z mozaiky barevných střípků. Možná by tedy bylo jednodušší vyjádřit své dojmy malbou než slovy: zlatavě žluté odlesky saxofonu Čankišou, oranžová aparatura Kurtizán, červená půlka hlavy Petra Hoška z Plexis, fialová světla doprovázená lasery drum'n'rapové stage, modré stánky lemující přístupovou cestu, tyrkysové tričko hlavního organizátora festivalu Pavla Frödeho, zelený travnatý areál dětského hřiště, hnědá kůrka chleba k vynikajícímu steaku, který na rozdíl od některých vystoupení nepostrádal patřičnou šťávu a samozřejmě bílá velryba Michala Hrůzy. Festival obsáhl široké barevné spektrum a do příštího patnáctého ročníku bych to tedy neviděla tak černě.

KOMENTÁŘE