Aaaa, žiju si svůj Sadodiskopříběh....

1.5.2010

Stejně jako před rokem se žižkovský Palác Akropolis zahalil do kůže, latexu, třpytu a dunivých rytmů Sado Disco. Cocotte Minute tu po loňském pomyslném uvedení první části alba, vpravili na svět i slibovanou část druhou.

S tanečními rytmy v kombinaci s rockovou hudbou si ale nejprve pohrála předkapela Kofe-in ve vlastním a pro mě záhadném stylu. Některé však k pohybu vyburcovala. Jejich debutové album Osobní vesmír si svou premiéru odehrálo také loňského dubna a singlem z něj Sebe mi dej se kapela rozloučila.

Ihned s jejím odchodem se v sále rozezněly hlasy požadující nástup Cocotte Minute na scénu. Netrvalo dlouho a v přítmí sálu se konečně zjevili. Nejprve vsadili na klasiku svých trháků Svatej pokoj, Každej ten den, po kterých se dostalo na přivítání. Zostra se jelo i dál až k odhalení Zellera, který do té doby ukrýval svůj latexový poklad v mikině.

Věrnost a oddanost fanoušků se projevovala neustálým vynášením jména kapely do nebeských výšin. Naložený Zeller to komentoval slovy: „…ti přijdou až po desátý hodině. Já jsem Olympic, vole! Janda. Ale Dalibor!“ Po tomto předělu nebo hudební exkurze do osmdesátek, ve které došlo i na obávanou „Kličkovanou“, přišlo na novinky Čas, Travič vody, Rakve'n'roll a v rytmu Sado Disco jedničky se pokračovalo.

Fanoušci pak opět zareagovali jako skvělý předěl mezi novým a starým a svým pokřikem oznámili návrat ke starší protřené tvorbě. Na pódiu se dokonce objevilo i pár nesmělých stagediverů, kteří se vrhali do neukázněného běsnícího kotle pod. Celou sadodiskotékovou smršť korunovala závěrečná Kopem! a přídavky Bastard a Měl bych tě sejmout.

Jak se zdá z prvního poslechu novinek, Cocotte Minute opět kromě svých charakteristik vsadili na propracované texty. Tak raz, dva, tři vpřed na album, které oficiálně vychází 1. května.