Po roce jsme šli do Alterny opět za dveře

Přestože od poslední návštěvy "zádveřáků" na jihu Moravy uplynulo něco přes jedenáct měsíců, publikum si určitě na minulé vystoupení vzpomnělo - tedy pokud na něm bylo. Kapela totiž přijela s podobným repertoárem jako loni, přesto se však objevilo dost překvapení i pro "pamětníky" koncertu z roku 2008.

Mezi největší změny patřily nové tváře mezi muzikanty. Hostujícího basáka Jiřího Teleckého tentokrát nahradil stálý člen skupiny, Lukáš Čunta. Střídání proběhlo také na židli za klávesami - Radek Hub přepustil místo Adamu Zbrankovi. Vysvětlení přinesl kytarista Radim Přidal: "Radek je dnes bohužel pracovně v Praze, takže s námi hraje Adam. Ale není to nic neobvyklého, střídají se běžně podle toho, kdo má zrovna čas."

A novinkou také začal celý koncert. Skladba se jmenuje Galerie hvězd a jde o počin z vlastní tvorby kapely. Následoval oblíbený Chameleon přejatý od jazzové legendy Herbieho Hancocka a další věci z loni vydané debutové desky Dej si Gispirín!.

Publikum rozesmál v pauze mezi písničkami flétnista a hlavní mluvčí skupiny, Láďa Muroň. "Někteří členové kapely mají z několika hodin po našem minulém koncertě v Alterně výpadky paměti. A to v důsledku až příliš úzkostlivého dodržování pitného režimu," připomněl s dávkou ironie v hlase a dočkal se bouřlivého potlesku.

Během koncertu se však žádné výpadky nekonaly, a tak mohla přijít na řadu další novinka, pomalejší bosanova s názvem Balada o měsíčním svitu. To, co následovalo, však muselo ze židlí zvednout i ty největší romantiky. Threadin the Needle, původně od kapely Liquid Soul, byla tím pravým místem pro exhibici saxofonisty Ondřeje Klímka. Jeho výkon mohl přivést některé citlivější jedince na pokraj hudebního orgasmu, všem ostatním aspoň pořádně zatlačil na ta správná místa ušních bubínků.

Musela zákonitě přijít pomalejší věc, a tak se objevil další autorský počin kapely, Kyjev. Následovala přestávka na doplnění tekutin a šestice vysmátých jazzmanů mohla pokračovat.

Došlo na sérii skladeb z prvního alba, prokládanou novými věcmi jako například Barokní rumbou. Takový "bordel" se jen tak nevidí - flétnista v takřka milisekundových intervalech stíhá obsluhovat svůj hudební nástroj a ještě pokřikovat do mikrofonu, kytarista pořádně naložil na struny a bubeník se také nedal zahanbit. Výsledkem byla pasáž plná neskutečných kombinací, které dohromady vytvářely parádní dojem.

Ale to, co přišlo potom, čekal málokdo. Flétna a saxofon dostaly na chvíli volno a v hlavní roli se objevil basák Lukáš Čunta za tichého doprovodu rytmické sekce kapely. Jeho několikaminutové sólo bylo dechberoucí, nostalgické a tak nějak hřejivé. Čas jako by se najednou zastavil a nastaly chvíle jako stvořené pro hluboké pohledy do očí a všeříkající mlčení...

Za svůj výkon si také oprávněně zasloužil největší potlesk od více než stovky páru rukou, dokonce uznale zatleskali i muzikanští kolegové na pódiu. Ale to už se vše chystalo na "světovou premiéru" skladby Rainbow. Ačkoliv Láďa Muroň deklaroval velkou složitost skladby a obavy o správné zahrání, bylo vidět, že "bíhájndi" jsou i přes svůj relativně nízký věk dost zkušení. Kytarista s klávesistou si tak mohli v klidu dovolit rozesmáté obličeje a různé grimasy, přičemž se stále pečlivě drželi původního plánu.

Skvělou atmosféru na konci téměř dvouhodinové show asi nejlépe vyjádřily tři fanynky, které si přiběhly ke kytaristovi Radimu Přidalovi pro podpis přímo ... ano, přímo na dekolt. Sám kytarista byl z toho natolik rozhozený, že po jejich odchodu jen nevěřícně kroutil hlavou a s vykulenýma očima odešel do zákulisí.

Naštěstí se však vzpamatoval přesně ve chvíli, kdy se spolu s kapelou vracel na pódium přidat ještě dva kousky z repertoáru. Odměnou byla samozřejmě další porce potlesku a nadšeného hvízdání. A nutno dodat, že šlo o odměnu zaslouženou.

KOMENTÁŘE