Kdy zas blíž? UDG v Retro Music Hall

12.11.2009

Jako se pachatelé vracejí na místo činu, tak se i ústečtí lvi salónů UDG po 11 měsících vrátili na prkna pražské Retro Music Hall. V návratu je, stejně jako na dalších zastávkách právě probíhajícího turné k desce Autoportrét, podpořilo karlovarské uskupení Liwid.

Velký zájem o UDG byl opět patrný již při příchodu k Retru. Blok domů směrem k náměstí zde znovu přátelsky obtáčela dlouhá fronta natěšených fanoušků. Mnohé fanynky mezitím už stačily zabrat strategická místa prvních řad. Taková místa se prostě po celou dobu koncertu neopouštějí a zkus se sem vetřít! Zamířila jsem tedy na balkón.

Zhruba o půl deváté nastoupili na značky Liwid. Při pohledu na frontmana v bílé košili a zelené vestičce se první řady rázem probudily. Pop-rockové kousky, které si v některých případech jednoduše nic nezadaly se středním proudem, a neustálé ujišťování, „Praho, ste tady?“ mě osobně příliš nezaujaly. Nepomohlo ani rebelské odhození pletené vestičky do davu a následné převlečení do trička se znakem supermana. Z jiného, snad dívčího, pohledu se ale Liwid mohli postarat o uvedení svých opatrovníků poměrně dobře.

Po přípravě pódia, které slečny houfně využily na toaletách k boji o zrcadlo a nezbytným úpravám zevnějšku, zahalil sál mlžný opar. Jen co se poprvé zachvěly struny kytar, fanoušci spustili. V půl desáté se UDG konečně opřeli do první písně, Kdy, zas, blíž.

Během koncertu prostřídali všechna svá alba. Hlavní důraz samozřejmě kladli na poslední - Autoportrét. Novinky se tak prolínaly se staršími věcmi, Nečitelný policejní román vystřídala Duše slečny Mai, Amélii zase Beduín.

Titulní písní druhého alba Buď a nebe uvedl bubeník Jugi hosty Martina Zellera (Cocotte Minute) a Tomáše Frödeho (Imodium). Pánové si píseň vybrali údajně sami a doprovodili tak zpěvem Petra Vrzáka. Svou trošku do mlýna přihodili i diváci, a to nejen sborovým zpěvem, ale i potleskem, který korunovalo zvolání „ Zachraňte Pomeranč!“, kterým kapela připomněla svůj postoj ke zrušení televizního pořadu Pětka v pomeranči.

Po oranžovém výstupu následovaly Cowboy hip-hop a Chimér a Kiss. Další dvojice hostů, zpěvačka Jana Lota a klávesák Petr Tichý (No Heroes), pak obohatila živou premiéru písně Hrdina.

Protože jsem přišla o to své strategické místo, vypravila jsem se do spodní části sálu, abych se na koncert nedívala pouze svrchu. Na chvíli jsem se přidala k jednomu pankáčovi, který mě překvapil svým hudebním vkusem. Z jiné pozice, už ne tak strategické, jsem si vyslechla písně Laura, Hestia a Vůně, při níž se na pódiu zjevil i maskovaný dvojník bubeníka Jugiho. Hudební seanci pak uzavíraly písně Nad Letnou, Ostrovy, Mary-Ann, Motýl a Zpěvy deště/Ruská raketa.

Přídavky Piloti a Hvězdář samozřejmě nestačily. Následovalo vyvolávání „,údégé, údégé…“ . ÚDÉGÉ tedy ještě přihodili Kurtizánu a aktuální klipovku Éterickou. Tou se jejich poslední pražský koncert roku 2009 rozplynul. V očích mnohých fanynek tedy zbyla už jen otázka: Kdy zas blíž?