Broumovská kytara 2009 - v zajetí drobných radostí

Letošní 13. ročník Broumovské kytary představil tento soutěžní festival ve zcela novém hávu. Z betonového dvora olivětínského pivovaru se akce přesunula do travnatého areálu dětského hřiště téměř v centru Broumova a další drobné radosti následovaly...

V sobotním odpoledni si na barokním broumovském nebi pohrávala bílá oblaka s blankytem, a tak se nabízela ošemetná otázka: „Že by letos počasí konečně vyšlo?“ Chvíli rozpaků jsem zatím zažehnávala na zahrádce nedaleké hospůdky, takže první kapelu, moravské zábavové bigbíťáky Street 69, jsem slyšela jen zpovzdálí mezi záhadnými projevy tří neodolatelných štamgastů, kteří mě častovali svými poznámkami.

Když jsem si dostatečně vyslechla, vše co jsem musela, vypravila jsem se přes ulici do areálu dětského hřiště, kde bylo v tu chvíli rozdrobeno pár lidí, kteří většinou poposedávali na lavičkách. Zatím to tu vypadalo, že každý z pořadatelů má na starosti svého vlastního návštěvníka. Kdo asi byl tím mým? Tato otázka se brzy vyřešila a já po chvíli seděla spokojeně v obklopení dvou osob v reflexních vestách a přede mnou na pódiu byla nastoupená v pořadí druhá kapela Neosound. I když tito Pražáci vyhrávají se svým crossoverem mnohé soutěže, na Broumovské kytaře příliš neoslnili, jak bylo vidět na přítomném publiku. Stačí si dopřát té drobné radosti a občas se otočit a pozorovat tváře diváků.

O něco lépe na tom byli skromní skautíci z Klatov Head Down, kteří několik málo diváků konečně probudili.Svým grunge rockem doplněným akustickou kytarou předznamenali přechod k akustickým kytarám pražsko-karlovarských Goodfellas, kteří už konečně dostatečně návštěvníky festivalu svým power až metal folkem zaujali. Královéhradečtí Enter se po nich nejdříve utkali s menším výpadkem elektrického proudu. Nastoupili však řádně vyzbrojeni megafonem a ihned chtěli vědět, že nic není, jak se zdá, a já s nimi.

Zatímco si pak moderátor festivalu Jarda Špulák z celého srdce přál, aby přítomné dámy využívaly tři zelená WC v sektoru B5 na Frödeho modelu festivalového areálu, připravil se na pódiu účinkující, známý svým působením v řadě hudebních těles české scény (John Dovanni, Kreyson, Precedens atd.), rockový kytarista Petr Henych a G-bod, a tak se sobotní podvečer naplnily přilehlé broumovské ulice i instrumentální hudbou.

Využila jsem toho k podrobnějšímu prozkoumání areálu a plnění dalších drobných radostí. Letošní ročník totiž se změnou místa nabízel i druhou drum'n'rapovou stage a další festivalové atrakce, ať už to byl dětský koutek, čajovna Bílý drak nebo stánek s grilovaným masem. A tak jsem v podvečerním sluníčku vychutnávala sílu zeleného čaje a sledovala dění kolem druhé stage, na které to úderem páté hodiny rozjížděli podle programu MC Maměn & MC De.Pres, MC Peca, DJ Winyl, DJ Bomb Da Base, DJ Alah, DJ HVL.

Brzy jsem se však navrátila k hlavní stage, protože mě více lákal hc metalový „folklórní“ soubor ze Strážnice Live and Steel se svým dravým vystoupením. Místo pražských mladíků Evelynne, jejichž kytarista si zranil ruku, pak vystoupila téměř místní, batikovaná trojka Aroma Lososa, kteráshrnula své vystoupení nezapomenutelnými slovy: „Vlhkost vzduchu stoupá a nálada také. Úsměvy převažují nad mraky. A je to!“

Po zaskakujících svérázích z Hronova nastala chvíle pro vyhlášení vítězů a předání cen Broumovské kytary 2009. První, diváckou cenu získali Goodfellas, kteří však už na vyhlášení nečekali.Cenu jim tak symbolicky společně s Jardou Špulákem předal organizátor broumovské kytary Pavel Fröde do rukou svého syna. Za nimi v uších a možná i očích diváků zůstali na druhém místě Enter a třetí místo patřilo G-Bodu Petra Henycha. Ceny poroty si pak podělily opět tyto tři kapely s tím rozdílem, že se jejich pořadí převrátilo. Cenu za první místo, a tedy i účast na festivalu Rock for People, převzal od hejtmana Královehradeckého kraje Lubomíra France Petr Henych a G-Bod, druhé místo patřilo opět partě Enter a třetí tentokrát skončili Goodfellas.

Prvními hosty festivalu, kteří podpořili soutěžící kapely, byli pardubičtí pankáči Volant. S pankově rozladěnými kytarami zahráli Hogo Pogo pro všechny přítomné slečny a věnovali jim snad každou z písní, pokud tedy zrovna nevyzývali k dámské volence. A pak proč jim všechny ty slečny píší, že prý je mají rády? To už diváci konečně pořádně zaplnili prostor pod pódiem, jakoby uposlechli rozkazu: „Točte se pankáčové!" V krasojízdě při západu slunce pokračovali rozmanití pražští Fast Food Orchestra sesvým ska-reggae obohaceném o řadu dalších prvků. A to se už netočili jen pankáčové.

S prvními hvězdami na obloze vyšli na pódium i hvězdy večera Cocotte Minute. Po dalším drobném problému s elektrickým proudem, kterého rozverný Zeller využil v přítmí k vyzkoušení moonwalku, se zjevili v kráse latexu a v rytmu Sado Disco. Nejdříve ale udeřili do svých starých dobrých kusů. Znovu jsem si udělala tu radost, otočila se a chvíli pozorovala rozzářené tváře diváků, kterých překvapivě bylo víc než dost.

Rozloučení s festivalem se vrátilo do osvědčených zajetých punkových kolejí hronovských Heebie Jeebies. Možná měli zpočátku obavy, že To se tam nevejde (do vymezeného času), ale Tomáš Bréba Peterka diváky o své převleky a ska, punk a rock'n'rollový a kdo ví co ještě cirkus rozhodně nepřipravil. Se závěrem jejich vystoupení areál výrazně prořídl. Vždyť už byl také konec a nemohlo následovat nic jiného než skrytá touha a rozervané emoce. Usedla jsem jak smutný pierot do mokré trávy, sledovala ruch končícího představení a v davu směřujícím k východu se opět věnovala pozorování tváří. Lidé odcházeli spokojeni, i když si řada z nich vystála předlouhé fronty na pivo, na zážitku jim to rozhodně neubralo. Nakonec jsem zůstala osamocená v poli prázdných kelímků, a tak jsem raději také namířila své kroky k opuštění areálu, s koleny od bahna a úsměvem na rtech.

V mnoha kulturách bývá číslo třináct považováno za nešťastné, přinášející smůlu. Pořadatelé Broumovské kytary však ukázali, že triskaidekafobií rozhodně netrpí. Naopak, třináctka se pro ně stala číslem šťastným, snad i zlomovým, které přispěje k dalšímu vývoji.

KOMENTÁŘE