Airfare zjišťovali v Akropoli oblíbenost svých exkrementů. Líbily se?

Start koncertu a křtu byl naplánován na půl osmou večer. Žižkovské kluby jsou, stejně jako ty neodzvučené v centru Prahy, limitovány přísným nočním klidem. Proto se už kolem osmé hodiny celým Palácem rozléhaly písně předkapely K2. Vlastně ne tak docela. Trojice pohledných dam se totiž snažila publikum zaujmout předělávkami slavných hitů od rockových velikánů, kteří už mají v hudební branži leccos za sebou. A občas se jim to i povedlo. Tedy, považujete-li za úspěch pár rukou ve vzduchu s občasným vytleskáváním základního rytmu písně. Ale o tom bude ještě řeč později. Zbývá dodat, že děvčata z K2 měla svůj extrovertní set připravena velmi dobře a sebevědomě předvedla to, co byste od nich na první pohled určitě neočekávali. Klasická dívčí skupina se totiž na podiu proměnila v tříčlenný soubor rockerek, pro které nejsou vzory Avril Lavigne nebo Ewa Farna, ale AC/DC, Guns 'N' Roses i další legendy. Což se nevidí každý den.

Po nadupané dámské jizdě přišla na řadu krátká technická pauza, věnovaná přípravě aparatury pro samotné Airfare. V jejím pruběhu se začal sál pomalu plnit, ale stejně byl i po příchodu kapely obsazen jen zčásti.

Talentovaná čtveřice zahájila svůj velký večer několika písněmi z nového alba, navlečena v pestrobarevných kombinézách. Na podium kluci vtrhli s až neuvěřitelným nasazením. Do hraní se opírali takovým způsobem, jako kdyby měli v úmyslu vyzkoušet, co všechno jsou jejich kytary, bubny a činely schopny zvládnout. Když to začalo vypadat, že lépe už Airfare hrát nemůžou, uzavřel frontman Thomas krátký otevírací set větou: „Počkejte tady, hned jsme zpátky.“ A kapela zmizela.

Chvíli bylo na podiu i v celém klubu rozpačité ticho, protože tahle situace není na žádných koncertech obvyklá. Pak to přišlo. Na stage přiběhl (nebo přitančil?) Elvis Presley v plné parádě a spustil na nechápající návštěvníky koncertu hitovku 'Hound Dog'. Imitace Elvise byla vskutku věrohodná, herec měl nacvičená všechna Presleyho typická gesta a pohyby. Svůj výstup dovedl k dokonalosti coververzí nesmrtelné písně 'Johnny B.Goode' od rock'n'rollového dědy Chucka Berryho. Na závěr pokřtil s převlečenými Airfare jejich čerstvý počin a pak už patřil večer znovu jenom jim.

Hoši pokračovali v hraní se stejnou vervou, s jakou před příchodem hosta skončili. Pokud by byla energie, kterou kapela lidem předávala, viditelná okem, pravděpodobně byste ten večer neviděli ani muzikanty samotné. Jediným problémem bylo, že ono nasazení bylo výrazně jednostranné.

Poloprázdný Palác Akropolis totiž pouze pasivně přihlížel dění na podiu bez jakékoliv živější reakce. Poskoky byly občasné, tleskání ojedinělé a o nějakém pogu tu vůbec nemohla být řeč. Přitom některé písně z repertoáru kapely přímo vybízely k tanci a vypadaly pro pogo prvoplánově zkonstruované. Chápu a respektuji, že ne každému je tento tanec sympatický, ale to, co se dělo pod podiem, připomínalo spíše koncert vážné hudby v Rudolfinu, odkud pořadatelé nedopatřením odvezli nepohodlná sedadla. Zkrátka a dobře dávala kapela do hraní všechno, co si s sebou na křest přinesla. Lidé si to od ní vzali a neměli potřebu odměnit kluky jinak, než zaplacením vstupenky na koncert. A to je veliká škoda.

K jednotvárnému pohybu Airfare přiměli fanoušky až při závěrečném rádiovém hitu 'Sorry Baby'. Vtíravé 'Uuuh, aha!' si prozpěvoval celý Palác a podpódiová, slabě akčnější část publika, se rozrostla dokonce i na nějakých patnáct členů. Jenomže bylo deset hodin, Praha chtěla spát a tak se i kapela musela přizpůsobit. Se slibem, že písně z nového alba budou hrát hlavně na podzimním turné, se kluci rozloučili a scénu po pár úklonách opustili. Večer ale teprve začínal, v předsálí a barech klubu totiž po desáté odstartovala afterparty. Ptáte se, jak dlouho Airfare a její další účastnící vydrželi? To asi nezjistí nikdo z nás. Ti, co na ni nešli, to neví, a ti, co na ni šli a vydrželi až do rána, si stejně nic pamatovat nebudou. :o)

KOMENTÁŘE