Šílenost českých fanoušků? Pro britské Subways jasných 10 bodů!

Pro fanoušky rockové hudby bylo toto pondělí svátkem. Do pražského Lucerna Music Baru totiž zavítala ostrovní kapela The Subways, která se umí postarat o pekelnou atmosféru.

Není nad to poslechnout si před rockovým nářezem trochu té hudební kakofonie. V pondělí večer se o ní, v dobrém slova smyslu, postarala kapela Sunflower Caravan. Ač jsou hipisáckého názvu, mír ke svým nástrojům tahle trojice určitě nechovala. Šila to do nich s pořádnou vervou, jako by jim dal frontman Subways Billy Lunn před vystoupením instrukce: „Go crazy!“ Bubny a kytara dostávaly co proto stejně jako klávesové nástroje virtuózně ovládané mozkem kapely Andym.

Ten subwaysáckou šíleností v backstage evidentně načichl, protože se sebou hlavně koncem koncertu házel a škubal jako na elektrošocích. A že mu při tom spalujícím hraní bylo horko, sundal si ze sebe i mikinu s kapucí. Rockovější publikum ovšem „karavany“ až tolik nedocenilo. „Dáme poslední věc, a pak už sem pozveme ty týpky,“ řekl Andy a snažil se to rozjet, jak mohl. Místo rockového rozbití drahého hammondu či klavíru na závěr ale raději poeticky shodil prstem kovovou židličku.

Jenže ani židlička, ani většina aparatury do koncertu „týpků“ na pódiu nezůstala. Před fanoušky totiž bleskově naklusala čtveřice techniků, kteří na místě nechali jen bubny a přidali dva mikrofony. Hudební jeviště se v cuku letu změnilo rychlostí, jakou by mohl Kaplického blob závidět. Naopak na čas si daly hvězdy večera, britští Subways.

Čekalo se na ně přes dvacet minut, což mnohé fanoušky pěkně naštvalo. Zvlášť ty přímo pod pódiem, kde se najednou nedalo hnout. Lucerna se potom z ničeho nic zahalila do modré barvy, z repráků se rozjel elektro podkres a před příznivce konečně vběhl kytarista a zpěvák Billy Lunn, basistka Charlotte Cooperová a bubeník Josh Morgan.

A aby se dav pod nimi začal hýbat a určil si své místo, uvedli se obvyklou vypalovačkou Kalifornia. V kotli se rozpoutalo na české klubové poměry dost slušné pogo a najednou jsem začal litovat, že jsem si nevzal místo brýlí raději čočky. Ruce kolem mě létaly, ale já si stejně jako ostatní užíval ten spektakulární rockový nářez, který se jen tak nevidí.

O jedinečný zážitek se mi postarali nejen Subways, ale mladík na pravoboku, respektive nečekaný švih jeho ruky, kvůli kterému jsem náhle začal vidět rozmazaně. Zrakový smysl, který registroval skákající dav kolem mě, signalizoval, že jsem pěkně v háji. Naštěstí mně ale zachránil hmat, protože jsem ucítil, že pod levou botou něco mám. Ano, byly to mé brýle. A ku podivu naprosto v pořádku!

Rozhodl jsem se tedy vytrvat a blbnout s ostatními v pogu. Za chvíli už kolem mě byly dvě věže, tedy dvoumetroví mladíci, jejichž výška rukou se mým dvěma očím navíc poněkud nezamlouvala. A tak jsem s těžkým srdcem zařadil zpátečku a posunul se o pár řad dál a dodíval se na zbytek koncertu.

Vskutku nezapomenutelnou se stala píseň Oh Yeah, kdy překvapený Billy Lunn nechal publikum zazpívat celý refrén. Fanoušci ještě svým idolům podobně pomohli při tracku With You. Jedinou možností, jak vědět, že vokály zpíval Billy nebo Charlotte, bylo podívat se přímo na ně. Zbytek osazenstva pěl totiž jedno slovo za druhým, jako by se nechumelilo a Subways nebyli kapelou, již zná v České republice málokdo.

Poprvé sem totiž zavítali teprve vloni na trutnovský festival, kde podle frontmana nebylo o co stát: „To jsme tehdy hráli úplně ožralým lidem!“ Tentokrát si zdejší publikum pověst vylepšilo. „Kdyby se mě někdo zeptal, jak moc je české publikum šílené, bylo by to asi číslo 9, nebo 10,“ oznámil zlepšení. „Myslím, že to je zasranejch deset!“ přitakala Charlotte a rozjel se další song z nadupaného setu. Ten obsahoval všechny známé hity z první i druhé desky. Kromě výše zmíněných třeba Alright, Obssesion, Shake Shake, This Is The Club.

Vymakanou atmosféru dokreslovalo nejen běsnění davu, ale i samotní vystupující. Billy se několikrát točil s kytarou kolem dokola rychlostí světla a při každé příležitosti se dral na bubny, ze kterých následně s pořádnou roznožkou skočil dolů. Na pódium se drali i fanoušci, kteří se rozhodli vyzkoušet stage diving. Prvnímu se to moc nepovedlo, ale zbylí slavili úspěch a dav se o jejich měkké přistání vždy vzorně postaral. Největší „dajvingový“ zážitek měl asi dvanáctiletý rocker, kterého si při plutí nad rukama ostatních vyžádal Billy zpět na plac. „A teď běž támhle k bubnům, pořádně se rozeběhni a skoč!“ podporoval chlapcův zážitek zpěvák.

„Díky za nejlepší publikum široko daleko!“ smekl na začátku přídavku naprosto zpocený Billy a věnoval fanouškům táborákovější záležitost Strawberry Blond. Potom už zbyl čas jen na poslední píseň večera, při níž proběhla typická soutěž publika ve řvaní. A překvapivě byla lepší opět levá strana, tedy ta druhá. Při společném řevu se už Lucerna otřásala v základech a síly okamžiku využil i frontman, který se také rozhodl pro skok do publika. Nejdřív doprava, potom doprostřed a nakonec i doleva.

Poté si ještě chvíli užíval dirigování nadšeného davu, který řval a utichl na hudebníkův pokyn snad stokrát. „Thank you Praha, ha ha!“ rozloučil se nadšený Brit a vylil na fanoušky všechnu zbylou vodu, aby vystřízlivěli a vrátili se z transu do nemilosrdné reality českých hudebních vod.

KOMENTÁŘE