Nový zvuk 100°C rozpumpoval fanouškům krev

100°C se při posledním koncertě na Flédě prezentovali úplně novým zvukem, který byl doslova kulervoucí. Jasně, furt to byly ty samé žestě, basovka, elektrická kytara, perkuse, bubny, klávesy a mixáky, ale zněly úplně nově. A slušelo jim to.

S kapelou 100°C se muselo něco stát. Ten tam byl dekadentní styl, který prezentovala šestičlenná formace z Mariánských Lázní v minulém roce. Na Flédě měl ve čtvrtek přes obličej lehce namalovaný kříž jen DJ At Work, zbytek kapely si vystačil s očními stíny. Nejvíce se tedy vyjímaly gangsterské kloboučky na hlavách DJe a basáka Ondřeje „Mojjo“ Urbance.

Co ale nešlo přeslechnout, bylo úplně nové zvukové pojetí a celkový feeling vystoupení. Dřívější dekadentní styl mohl působit na fanoušky trochu odtažitě, zatímco teď stála na pódiu snad úplně jiná banda, která jančila jak blázen a byla plná radosti.

Nový hudební háv zastihl nejeden song. Nejen, že Stupně zase začali hrát staré dobré fláky, ale okořenili i ty nové. Hlavně elektronicky. Frontman Jakub „Joshua“ Johánek si třeba v tracku Smoking The Killa vystřihl nefalšované rastamaní sólo v češtině, ve skladbě Who I Am kapela skoro úplně potlačila typickou kytarovou linku a získala tím jedinečný zvuk, který roztančil lidi pod pódiem stejně jako originál.

„A teď notoricky známá Azataki!“ představil Joshua stručně pecku, která celou kapelu před šesti lety katapultovala na nejvyšší úroveň české hudební scény. A opět byl slyšet nový prvek, tentokrát se za mixákem mohl víc vyřádit At Work.

Spektakulárním zážitkem ovšem byly dva remixy, kterými mariánští gangsteři fanoušky určitě nezklamali. Ponuře elektronicky upípaná One In A Million a jednička předposledního alba On The Wave. Fléda místy připomínala spíše nu rave party, než koncert 100°C třeba z loňského roku.  

Hotový kotel se rozpoutal se starým zvukem linoucím se z repráků: „Is anybody out there…“ Zasvěcenějším bylo jasné, že je na řadě další kousek z debutovky Evergreen, a to Under The Lamp. Dynamika songu strhla každého, a tak fanoušci tančili jak zběsilí a pódium se otřásalo v základech, reprobedna skákala centimetr sem, centimetr tam. Jeden fanoušek dokonce zkoušel „pod lampou“ vypěstovat svou přítelkyni a pokusil se ji vyzvednout nad hlavu, leč marně.

A protože v nejlepším je ideální přestat, oznámila kapela poslední píseň – další reggae záležitost s výstižným názvem – Africa. Respekt od Joshuova týmu se dostal nejen ke všem fanouškům, kteří byli chváleni po celý koncert, ale i k fotoaparátu fanynky z první řady. Ta si právě natáčela děkovačku, když k ní přišel trumpetista Martin „Špalda“ Špalek a pořídil jí vše pořádně, z centra dění o půl metru výše.

Po stovkách Newtonů vražených do bubnů bubeníkem Filipem „Fíďou“ Johánkem a stejném počtu našlapaných a naskákaných kilometrů po pódiu jeho starším bratrem Jakubem se hudebníci odebrali do zákulisí.

Ovšem už ve chvíli, kdy poslední člen kapely opouštěl pódium, byly decibely z rukou a úst fanoušků tak velké, že bylo jasné, že musí přijít i sedmý člen kapely, přídavek. A taky že se ten večer na Flédě objevil. Jmenoval se Jagger´s Not Dead, při němž se zpěvák nízko položeným „koulezpěvem“ vyčerpal pravděpodobně natolik, že refrén nechal raději na příchozích. A upřímně, v tu chvíli mi byl ten nejšumivější šumák, jestli je v tu chvíli Jagger mrtvý a smaží se v pekle, nebo kam to má vlastně po smrti namířeno.     

KOMENTÁŘE