Martina Tůmová: Měla jsem husí kůži, když jsem viděla ten dav

Manažer kapely. Člověk, který není skoro vidět a přitom má na úspěšném fungování kapely samotné velký podíl. Martina Tůmová. Možná vám to jméno nic neříká. Dodám jen, že se už tři roky stará o jednu z nejúspěšnějších českých skupin Wohnout. Po jejich koncertě na Rock for People jsme si na chvíli sedli a popovídali si o její práci i životě.

Manažer kapely. Člověk, který není skoro vidět a přitom má na úspěšném fungování kapely samotné velký podíl. Martina Tůmová. Možná vám to jméno nic neříká. Dodám jen, že se už tři roky stará o jednu z nejúspěšnějších českých skupin Wohnout. Po jejich koncertě na Rock for People jsme si na chvíli sedli a popovídali si o její práci i životě.

Martino, co vlastně obnáší funkce manažera? Normální člověk si řekne, že je to někdo, kdo přijede s kapelou, sebere prachy za vystoupení a zas jede…

Že bys přijel a sebral prachy? Zas až takhle jednoduchý to není :o) To je až odměna! Já osobně se věnuji full-managementu, takže mám na starost celkový chod okolo kapely.

Co máš tedy ve skutečnosti všechno na starosti?

Pro normálního smrtelníka je pohled z venku asi takový, že tomu věnuji pondělí až sobotu do noci, kdy se vracím z koncertů. Práce v týdnu je hlavně o schůzkách, e-mailech a telefonech. Komunikuji s pořadateli, vydavatelstvím, kapelou, webmasterem, mediálními a obchodními partnery. Zajišťuji propagaci koncertů, nových alb, DVD, taky výrobu videoklipů nebo merchandise.
Vytvořím si koncepci, takový marketingový plán a pak podle něj jedu. U Wohnoutů se snažím mít takový plán na dva roky dopředu.
O víkendu pak všichni podle mého rozpisu odjíždí od zkušebny na koncerty. Takže pak v klubu nebo na festivalu dohlédnu, aby proběhla zvuková zkouška, aby moji svěřenci dostali najíst a napít. Aby se jejich hosté dostali do areálu bez problémů, zkontroluji technické podmínky a pak si během toho, co kapela „baví fanoušky“, jdu pro ty zmíněné peníze, tedy honorář.
Po koncertě to pro mě ještě zdaleka nekončí, občas se zůstává přes noc, protože se druhý den přejíždí na další koncert a vracet se domů se nevyplatí. Pak musíš vědět, kde je hotel a mít jistotu, že všichni z týmu ví, kde dnes složí hlavu. V tom druhém případě se odjíždí domů, někdy je potřeba zajistit bedňáky na vyložení nástrojovky a rozhodně vždy po posledním koncertu nastává vyúčtování honorářů. Je toho prostě hrozně moc, ač se to nezdá.

Jak ses k téhle práci dostala? Vím, že jsi dřív měla na starosti Kryštofa…

Kryštof nebyla první kapela. Úplný začátek byl pro mne s Liquid Harmony, i když ta spolupráce trvala děsně krátce, neboť se kapela rozpadla. Kluci a Tonya se nedokázali shodnout, a tak si šel každý po své vlastní ose. A jak jsem se k tomu dostala, to by bylo na dlouho. Zjednoduším to a řeknu, že jsem si šla za vlastním snem a měla jsem to štěstí být na správném místě ve správný čas a se správnými lidmi.

A co tě osobně na té práci nejvíc baví?

Neustálé setkávání se s novými lidmi, výzvy, které ti pestrobarevnost téhle práce nabízí, možnost cestování, spousta legrace a hlavně muzika Wohnoutů :o)
Když jsme třeba chystali výroční koncert k deseti letům, přípravy zabraly víc jak půl roku. A nakonec přišlo neuvěřitelných 4500 fanoušků, koncert plný hostů trval 2,5 hodiny a my to celé zaznamenávali na 20 kamer a pak z toho další rok připravovali DVD. Bylo to náročné, ale obohatilo mě to a odměnou nám jsou vždycky nadšení fanoušci. Tak v tom je celé to kouzlo :o)

Takže to není otázka peněz, ale spíš pocitu? Kdyby přišla nějaká kapela a nabídla ti hromadu peněž, ale nesedla ti lidsky…

…to by museli být asi Foo Fighters nebo U2… haha  

Jde ti o to, abys k nim měla blíž lidsky, nebo hudebně?

Za tu dobu, co to dělám, jsem byla oslovena několika kapelami, že si mě vybraly díky výsledkům, co viděly. Ale já nedokážu dělat s někým, jehož hudba mě neoslovuje. Musí mi být fakt blízká.  Wohnouty jsem poslouchala od první desky.

Zvládáš to takhle sama, nebo je potřeba mít kolem sebe další lidi?

U kapel, jako jsou Wohnouti, není v silách jen manažera, aby vše obstarával sám. Je fakt, že na koncerty se skupinou jezdím - jsou kapely, se kterými jezdí tzv. tourmanager- ale jinak mám asistentku, která se mimo jiné stará např. o merchandise. Taky bych asi těžko byla zvukař, nástrojový technik či řidič v jedné osobě, a tak náš nejbližší tým čítá celkem 4 osoby. V blízké budoucnosti se tohle trošku změní, protože chystáme nový model fungování, ale chceme si to zatím nechat v tajnosti, protože s tím vylezeme až s novou deskou. A snad se to osvědčí.

Je vidět, že Wohnouti jsou pro tebe práce na celý úvazek a nebudeš asi přibírat nějaké další kapely.

Starám se ještě o Janu Lotu, což je debutová zpěvačka, se kterou Matěj Homola udělal desku. Autorsky se na ní podílel. Já do toho šla jenom proto, že Jana Lota je moje dlouholetá kamarádka a Matěj Homola je můj dlouholetý kamarád :o) Oba mě o to požádali, to byl ten hlavní důvod. Navíc se mi muzika, co udělali, líbí, ale myslím si, že do budoucna bude potřeba přijmout dalšího pracovníka do týmu. Už takhle tomu věnuju víc času, než mám.
Když děláš jednu kapelu na full-time, tak si to rozvrhneš, aby ti zbylo trochu času na sebe, aby sis mohl odpočinout a načerpat další inspiraci. To s dalším interpretem už moc nejde. Zvlášť s interpretem, který teprve začíná. To vyžaduje spíš dvojnásobek energie. Ale říkám si, že s novým projektem, který chystáme, se to víc prolne a bude víc lidí, kteří se tomu budou věnovat.

Když máš čas, chodíš na koncerty? Nebo rychle pryč od toho? Inspiruješ se třeba od kolegů z branže?

Na koncerty chodím, hlavně na zahraniční interprety, kteří mě oslovují buď hudebně, nebo mě zajímají z profesního hlediska. Momentálně se těším na Coldplay, ale jinak jsem si dala všechny možné prvoligové kapely od Robbieho Williamse přes U2, Smashing Pumpkins, Green Day až po Jamese Browna a jeho poslední koncert vůbec. Bavilo mě, jak T-Mobile Aréna tancovala, to bylo úžasné. Nejvíc mě ale dostal koncert Foo Fighters v Salzburgu na festivalu. Ten večer byl úplněk, já zírala na svou nejoblíbenější kapelu, okolo osmdesátitisícový dav a celé mi to přišlo velmi magické. To nepopíšu, to musíš zažít.
Jsou i koncerty, kdy vyrazím na doporučení, to si pak jdu rozšířit obzory. A samozřejmě vždycky koukám, co za show a efekty kdo přiveze.
Horší je to s tuzemskou scénou. Když už na něco jdu, tak na Sunshine, jejich desky mě oslovily, a pak na Fixu, Divokýho Billa, tam mě baví atmosféra koncertu a taky, že potkám přátele, že pokecám, zjistím, co je nového a pobavím se :o)

Dokážeš si tyhle koncerty užít a nebo celou dobu přemýšlíš, co bys udělala líp?

Koncerty si umím užít, ale vždycky je co zlepšovat. To je ta deformace :o)

Jak jsi zmiňovala ty Foo Fighters a Robbieho, máš nějaký sen dostat se třeba jednou k velké nadnárodní kapele a nebo radši do budoucna dělat pořád tuhle jednu věc? Kde se vidíš třeba za takových 10 let?

 Co se týče zahraničních kapel, kdybych je opravdu chtěla dělat, nebudu dneska na Rock for People, ale budu ladit angličtinu třeba v Glastonbury někde na trávníku a budu přemýšlet, jak se dostat do backstage :o) Aa kde se vidím za 10 let? Někde s Wohnoutama na fesťáku a kolem sebe vlastní děti, který těm klukům Wohnutejm budou říkat: Strejdo, zahraj dneska Banány!

Takže chceš dělat dál tu samou práci a zlepšovat se?

Rozhodně! Byla bych nejradši, kdyby se Wohnoutům společně se mnou dařilo minimálně ještě dalších 10, 20, 30 let. Kdyby to byla jedna z nejoblíbenějších nejen festivalových kapel, která bude mít stále lidem co nabídnout.

To my taky :o)

Dneska, když jsem stála na pódiu u nástrojového technika a viděla ten dav dole, tak jsem měla husí kůži. To je pro mě taková odměna a štěstí, jak je mají lidi pořád rádi. To je to, co bych si přála. A taky, aby lidi nepřestávali chodit na koncerty a kupovat si desky. To mi bude bohatě stačit!

KOMENTÁŘE