Sziget. Zapomeňte na české festivaly...

Na Sziget jsem odjížděla trochu s pochybnostmi, jak mi tak obří fesťák bude sedět. Jestli po prvních dvou dnech nebudu mít všech těch desetitisíců lidí plné zuby a festival area projitý skrz naskrz. Stal se pravý opak.

Pokud nejste přímo festivalový živel, po dvou dnech se do vašeho festivalového života pomalu vkrádá stereotyp a nuda. Ať je hudební stránka jakkoli dobrá, dva dny před pódii nebo u stánku s pivem začínají vadit. Jakmile pak využijete všech promo nabídek a úchylných her sponzorů (jo, minulý rok jsem u jednoho telefonního operátora vyhrála plavecký brejličky za to, že jsem vyťukula nejrychleji sms), může vás přepadnout pocit, že by to přeci jenom chtělo ještě nějakou další programovou výplň.

A přesně to mi poskytl Sziget Festival v Budapešti. Sziget znamená v maďarštině ostrov a přesně na něm, přímo v centru Budapešti, se jeden z největších evropských festivalů odehrával. Za šest dní, kdy Sziget probíhal, na ostrov přišlo 365 000 lidí. V sobotu, v den, kdy hráli R.E.M., se na Szigetu sešlo na 70 000 lidí. Spočítali jsme, že denně se odehrálo na 70 koncertů a to nepočítáme vystoupení na divadelní a taneční stage. Nabídka opravdu více než pestrá a bohatá.

Svým hudebním zaměřením se Sziget blíží Rock for People, ovšem nebere secondhand kapely (omlouvám se The Offspring), ale vybírá z aktuální špičky a nezapomíná ani na osvědčené legendy. Iron Maiden, Sex Pistols, Alanis Morissette, Kaiser Chiefs, Jamiroquai, Roising Murphy, Babyshambles a další jsou jména, která se objevila na programu Main Stage. Tam jsme se také zdržovali nejvíce. Nevynechali jsme ale ani Apocalypticu na metalové HammerWorld stage a zastavili se u stage nových talentů na elektronice s tureckými vlivy Myzrab. U World Music Stage jsme strávili páteční večer ve společnosti Transglobal Underground + Natasha Atlas a Mory Kante. Hudba se našla téměř pro každého - ať už jste měli chuť na disco, techno, elektroniku, metal, rock, pop, world music nebo jazz.

To, co ovšem odlišovalo v mých očích Sziget od ostatních festivalů, nebyla ani tolik hudební složka, ale spíše to všechno kolem. Požitek a pastvu pro oči skýtaly jenom pouhé procházky po spletitých cestách ostrova, kdy jste každou chvíli narazili buď na úplně novou, zatím pro vás neznámou stage, nebo jste si prostě jenom všimli lampionů na stromech, které fungovaly jako noční osvětlení a braly na sebe nejrůznější tvary - od pánské košile až po tlamu žraloka. Jako perlička může působit, že hned první den jsme na jedné z obchůzek narazili na klidovou hindu zónu, kde se dalo posedět na polštářích a kobercích a celkově se zrelaxovat. Nezdrželi jsme se, s tím, že se sem uklidíme až nám bude docházet dech. Bohužel. Ať jsme hledali sebedůkladněji a prokřižovali snad pětkrát celý ostrov, hindu zónu jsme objevili zcela náhodně až po dvou dnech.

Stejně tak jsme se jeden večer stali svědky velmi alternativního divadla. V zemi vykopaná jáma velikosti vany vystlaná igelitem a naplněná mlékem. A vedle si chlapík severských rysů s téměř průsvitným obličejem a světlými vlasy nesrozumitelně povídá s osmiletým chlapečkem, který ruce boří do bahna. Stojíme a čekáme, co přijde dál. Najednou se vynoří těhotná žena v bílých šatech a na hlavu si nasazuje kartonovou krabici. Dítě se celé potírá bahnem a otec se vrhá do mléka. Matka si trhavými neurotickými pohyby kreslí na krabici obličej, ústa i oči a otec exakticky noří hlavu do mléka. Vše doprovází dramatická hudba až do úplného vrcholu – těhotná žena padá do mléka, nemůže se z něj vyhrabat, posléze se v mléce utápí i dítě, které ze sebe smývá bahno. Představení končí.

Trochu více srozumitelněji pak působilo vystoupení kubánského tanečního sboru na Theater and Dance Tent. Do popisu se raději vrhat nebudu, ale seděla jsem jako přibitá po celou dobu představení a nedokázala odtrhnout oči od "gumových" tanečníků. Další zážitek nám připravilo světelné a taneční vystoupení akrobatických dancerů. Za svoje pódium si totiž vzali železnou konstrukci, jejíž vnitřek byl protkán nespočtem lan. A přesně tam se spolu se světly a ohňostrojem "odtančila" velká část vystoupení. Vrcholem pak bylo využití vysokého jeřábu, který do vzduchu vynesl konstrukci ve tvaru trojúhelníku. Na každé špici konstrukce pak plachtil tanečník, kterému šel při pohybech v padesátimetrové výšce kouř od nohou. Spolu se světelnými efekty a dokonale padnoucí hudbou vyrážela celá show dech.

Za zmínku stojí také další z relaxačních zón – Luminárium. Před nafukovacím stanem blobovitých tvarů se neustále tvořily fronty. Pokud jste však byli trpěliví, dostali jste se na zhruba půl hodiny do barevného světa Luminária, kde jste se mohli v poklidu projít a poležet. Pravda, teplota překračovala i venkovních 35°C, takže po zmíněné půl hodině jste rádi uvolnili místo dalším čekajícím.

Sziget festival mi připadal organizačně velmi dobře zvládnutý, počasí přálo a z hudebních hvězd se nakonec nedostavili pouze Pendulum a Carl Cox. Pokud tedy příští rok chcete vybočit z českého festivalového standardu, zajeďte do Maďarska. Je to kousek.

KOMENTÁŘE