Kdybych se dostal na Prázdninách v Telči na Ebeny a Žofii Kabelkovou...

Moc jsem chtěl být na koncertě bratrů Ebenů ten srpnový čtvrtek večer v Telči na Prázdninách. A taky jsem tam moc chtěl vidět Žofii Kabelkovou. A víte proč?

Přijet do Telče je totiž moje prázdninová povinnost. Každý rok.

A přijet do Telče je taky moje každoroční touha.

A pak… Být na koncertě Žofky Kabelkové viděl bych, že se z ní stala mladá krásná dáma (nebo, lépe řečeno, slečna) a moje platonická láska k ní by se ještě tisíckrát prohloubila.

Být na koncertě slečny Kabelkové slyšel bych, že její hlas je teď zas o něco jistější a že songy, které zpívá, dostaly zvláštní příchuť. Lehounce dospělou – však je jí 25 (v tomhle věku se to ještě říkat smí), takže aby ne – se špetkou zklamání a porcí naděje.

Být na tom jejím koncertě, uvědomil bych si, že v punčochách s výrazným vzorem a v náušnicích z ptačích pírek slečna Žofie zpívá dost abstraktně na to, aby to jen tak pochopil běžný tuctový posluchač, jako jsem já. A tak bych jí v duchu říkal – holka, ty texty by to chtělo ještě domáknout. Je to krásně poetický a taky jazykově celochytrý, ale trošku tomu schází přímočarost. Nebo větší zapeklitost.

Být na tom koncertě, byl bych tuze překvapenej, jak z holčiny, kterou si pamatuju jako muzikantský nedochůdče (heh, a to jsem asi o rok mladší než ona, ale psst, o tom už se mluvit nesmí) vyrostla hudebnice, se dvěma řadovkami a takovou mírou krásné lidské obyčejnosti a (aspoň mnou vnímané) čistoty, až se krátí dech.

Být na letos na těch Prázdninách, moc bych se už během koncertu Žofky Kabelkové těšil na Ebeny.

A vidět pak přijít bratry Ebeny (a hlavně Marka) v té Telči, říkal bych si: „Tak, kamaráde, až budeš jednou tam, co on, nejspíš budeš mít splněný svůj sen, co?“ A smál bych se jejich fórkům a z plna hrdla bych pošetmu zpíval jejich songy.

Být na tom koncertu, koukal bych, jen co by se setmělo, jak se mi nad hlavou pokyvuje dáma v houpacím křesle a krásně na mě svítí.

Jo, a sedět tam v Telči, slyšel bych, že songy, co zpívá Marek a hraje zbytek kapely, znějí na chlup stejně, jako z desek. Skoro

A poslouchat v Telči na nádvoří zámku tak už teď vím, že jistota Markova hlasu je na nižším levelu, než u sterilní a čisté nahrávky. Semo tamo mu to halt ujede.

A dostat se ten večer do Telče tak zas řeším, co že je to v songu takové pokleslééé… páč na to ne a nééééé přijít.

A přijet na prázdninový telčský koncert tak zkouším přijít na to, jak dlouho mi bude trvat, než se nevejdu do starejch džín a budu tím pádem novou desku Ebenů poslouchat s o to větším zaujetím. Jo a taky bych asi věděl, proč že jsou najednou místo afrických slonů na Chlebíčkách sloni indický.

A ukázat se v Telči, jako už tolikrát, budu muset přemýšlet, jestli je publikum tam horší nebo lepší než v Třebíči a Jindřichově Hradci. A na jistotu už bych ale věděl, že v časopisu Vesmír jde hlavně o biologii a genetiku a je to asi stejný, jako kdyby v Chovateli psali o vládních stranách.    

Hmmm, čekat před zámkem u brány, dal bych si grilovaný kuře, pak bych viděl spoustu leknínů v kašně, chytnul se chvíli na chvilku s mámou za ruku a přemýšlel, jestli si fakt Ebeni před blesky foťáků připadají slavnější.

Jóóó, jo, být tak tenhle rok na Ebenech a Žofce v Telči… asi bych byl šťasnej

KOMENTÁŘE