Shout Out Louds - Tahle kapela je prostě "Impossible"!

Ve středu 6. srpna - to si musím zapamatovat - se mi splnil jeden můj velký sen. Konečně jsem viděla živé vystoupení švédské kapely Shout Out Louds. Dovedu si představit, že u nás v Čechách to není žádný velký pojem a většina z vás pravděpodobně ani neví, o co vlastně jde... Velká chyba. Velká!

Ale vzhledem k tomu, že Anglie je země zaslíbená, tak klub Dingwalls v londýnském Camdenu včera praskal ve švech. Camden je ráj všech živlů a podivných existencí, takže jsem tam krásně zapadla, s jednou rukou až po zápěstí v obvaze jsem musela vypadat velmi drsně. Po menších útrapách jsem Dingwalls našla, po větších útrapách se dostala dovnitř a už se jen kochala.

Prostorný klub něžně osvětlený do ruda (zastřelit osvětlovače, nedala se udělat jedna normální fotka!!!), maličké pódium vyvýšené asi půl metru nad zemí slibovalo velmi blízký kontakt s kapelami, naopak plocha pro obecenstvo byla vyřešena perfektně, jakoby stupňovitě nahoru, tudíž i ti, co zakotvili u baru, krásně viděli, protože byli nejvýš.

Čekání na předkapelu, jíž byla londýnská parta s matoucím názvem The New York Funds zpříjemňovaly prima záležitosti v podobě Blur, Rolling Stones, CSS, Arctic Monkeys, a tak podobně...nikdo nechtěl Kabát a spol. :o)

Každopádně aspoň někde jsou Angličané pověstně přesní, a tak ve 21.35 tip top utichla hudba, zablikala světla a na maličké pódium se vměstnali The New York Funds. Příjemná rocková kapela decentně řízlá country a alternativou si náročné anglické publikum rychle získala a vypalovačkama (jak jsem stála vepředu, tak jsem obšlehla setlist) jako Guns, The End, šílenou Julie July, milou Oh My Sweet a závěrečnou Nobody Home nenásilně zkrátila čekání na Shout Out Louds.

Ti měli scénu vyzdobenou vlajkami (?), prostě symboly, které zdobí i jejich aktuální (absolutně fantastickou) desku Our Ill Wills. Koncert v Dingwalls se konal na počest vydání singlu Impossible. Tahle úžasná věc, nezlobte se, budu plýtvat superlativy, protože tuhle kapelu jednoduše miluju a stále jsem ještě plná dojmů a říkám si, jak je na tom světě krásně, tak tahle věc včera zazněla jako první a od té doby jsme jako jeden muž Shout Out Louds zobali z ruky.

V klubu byl narozdíl třeba od pražského Rock Café příjemný chládek a zaplaťpámbu se v Anglii nesmí v barech, hospodách a klubech kouřit, tudíž teď nesmrdím jak deset čertů a dokonce bylo i vidět na kapelu a lidi kolem sebe.

Ovšem chládek brzy zmizel, protože ti, co v Dingwalls byli, věděli, do čeho a na co jdou. Většina znala texty a jak se později ukázalo, možná i kapelu osobně... Chlapci a dívka představili Our Ill Wills, zazněly všechny nejdůležitější věci...moje osudová South America, Your Parent´s Living Room, Suit Yourself, Normandie, You Are Dreaming a nádherná Time Left For Love...z debutové desky Howl Howl Gaff Gaff jsme pak slyšeli 100°, Shut Your Eyes a vypalovačku Hurry Up Let´s Go, při které se narvané Dingwalls otřásalo v základech a já před reprobednama pomalu, ale jistě ,,ohluchávala".

Jedenáctá se kvapem blížila a kapela se po anglicku vypařila do backstage, to už jsme klub fakt málem zbourali, ozýval se šílený ryk a jekot, od tleskání mi odumíraly ruce a nohy bolely od dupání, hlasivky vyřvané dokonale.

Přídavek byl jasný, ale něco takovýho jsem vážně ještě neviděla..nebo spíš ne v takové míře. První přídavek byla ještě pecka z aktuální desky, Tonight I Have To Leave It. Adam se nestačil divit, když dozpíval první refrén a na pódiu najednou nebyl jen on a kapela, ale dalších asi třicet lidí z publika!

Smál se, koukal, objímal se s fanoušky a vypadal fakt dojatě. Ovšem lidičkám se nahoře nějak zalíbilo, fotili se s kapelou a i po konci písničky stage nějak nechtěli opustit...tak je Adam (zpěvák, kytarista) musel něžně upozornit, že tohle je přece ,,f... stage" :o) .

A tak na poslední věc večera, vyklidněnou Hard Rain zůstala na pódiu opravdu už jen kapela. Naštěstí.

Dalšího přídavku už jsme se bohužel nedoprosili.

A mně ještě pořád září očka nadšením, prozpěvuju si a utíkám si koupit tu první desku, zaslouží si to.

Celý mi to pořád přijde ještě tak trochu Impossible.

KOMENTÁŘE