Kaiser Chiefs a Offspring, hvězdy letošních letních fesťáků

Nikoho asi nepřekvapí, že jsem jel na Rock For hlavně proto, abych spatřil naživo tyto dvě kapely. České koncerty Offspring se mi prozatím bohužel vyhýbaly a Kaiser Chiefs si v Hradci Králové odbyli svou českou premiéru.

Nikoho asi nepřekvapí, že jsem jel na Rock For hlavně proto, abych spatřil naživo tyto dvě kapely. České koncerty Offspring se mi prozatím bohužel vyhýbaly a Kaiser Chiefs si v Hradci Králové odbyli svou českou premiéru.

Na koncert Kaiser Chiefs jsem se těšil jako malý Jarda už pár měsíců předem. Tuhle ostrovní partu už poslouchám nějaký ten pátek, asi tak dva měsíce od vydání desky Employment, a dá se říct, že mi tak Rock For umožnil splnit si svůj skromný sen – vidět KC na živo.

Jediné, čeho jsem se obával, bylo pořádná atmosféra. Díky masité reklamě T-mobile a vůbec všech médií jsem raději čekal nejhorší, a to, že kupa lidí bude znát leda tak tracky Everything Is Average Nowadays, možná ještě Ruby. Tato situace se mi už párkrát stala a nemusím ani chodit k zahraničním kapelám, stačí uvést příklad Sunshine po vydání Dreamera.

Po prodrání se davem co nejblíže k pódiu a za pomalu začínajícího deště se ve čtvrtek před jedenáctou rozezněly nefalšované zvuky těchhle balíků z Leedsu. Schválně, tipněte si, co to bylo za song. Soooo, everything is average nowadays… Dav začal pařit a všechno vypadalo skvěle, jedna velká párty. V ní se pokračovalo i při další písni. Myslím, že to byla Everyday I Love You Less And Less z Employmentu. Ještě větší senzací ale bylo, že všichni zpívali! Žádné dva hity a vím, kdo jsou Kaiser Chiefs, super!

Postupně ale začínal déšť nabývat na intenzitě, a tak po čtvrtém songu Ruby několik lidí přece jen odešlo. Třeba to byla ta dvojhitová menšina, třeba nechtěli zmoknout. Každopádně v kotli, kde je hlava na hlavě, bylo teplo a déšť mi zmáčel akorát tak klobouk a nepromokavou bundu, což mi vůbec nevadilo. Zhruba tak ve střední části koncertu přišel menší set nových výtvorů z dílny Kaiser Chiefs, jmenovitě jsem pro vás chytl Never Missed a Beat a ještě European History či Mystery, to fakt nevím. Nejedná se o žádné extrémní novátorství, Kaiser Chiefs prostě navazují na zvuk, se kterým objíždějí svět od své první nahrávky. A vlastně proč měnit něco, co funguje, že?

Při pohledu na vrchní reflektory pódia mi ale bylo jasné, že se strhl liják jako prase a jediné, co drželo fanoušky u stage byl velice nenucený, divoký a přesto charismatický výkon zpěváka Rickyho Wilsona, jenž povzbuzoval dav, jak se dalo. Každou chvíli například házel mistrně s mikrofonem, který mu ani jednou nespadl.

Show trvala něco kolem hodiny a čtvrt, při níž britská banda ukázala talent spojit umně do setu všechna svá díla. Dokonce i s hitovkou Take My Temperature, která byla snad jediným dosud vydaným songem, při které se sborový zpěv trochu zadrhl. Kaiser Chiefs dohráli, světla na pódiu zhasla a přišlo kruté vystřízlivění. Nepromokavá bunda asi nebyla zvyklá na takovýto liják, takže jsem byl promoklý až na kost stejně jako všichni kolem mě, nemluvě o kalhotách přilepených na nohy. Dobrý začátek nastydnutí, a to mě ještě čekali Offspring.

Co z publika, a hlavně z pravých pankáčů, nevyždímali Kaiser Chiefs, doždímali američtí Offspring za hodinu a půl svého setu. S přáteli jsme se vesele vydali na pogo do kotle, kde byla opravdu hlava na hlavě už před samotným koncertem a přesto, že se zkoušely typické nárazové vlny, nikdo si lepší místo nevydobyl.

Dexter a spol. začali své vystoupení dobře zvoleným intrem, myslím, že bylo z Conspiracy of One. Jelikož jsem byl v kotli a při pogu jsem se prodral z nějaké dvacáté řady až dopředu kamsi mezi třetí a pátou, musíte omluvit, že mi názvy songů jaksi neuvízly. Ono šlo kromě hulákání do rytmu taky o to, abych si dával majzla na hlavu a taky abych nespadl na zem. Kanad kolem mě bylo až moc.

Dav se každou chvíli tlačil na nějakou stranu, takže nebylo zase až tak lehké udržet se na svém místě a nepropadnout se někam do horoucích pekel. Ostatně kupa lidí to vepředu postupně vzdávala a upřímně, nedivím se jim. Pokud jste neměli aspoň ten metr osmdesát, neměli jste šanci zaprvé šanci vidět Offspring, zadruhé pořádně se nadechnout. Pára z kotle sálala jako o život a všichni byli propocení jak blázni. Opustivším trvalo někdy i pět songů než se dostali do klidnější části publika, což je celkem síla.

Američané byli nadšeni atmosférou šílenství v kotli a byli rádi, že můžou být rockin‘ for people teď a tady. Pleják měli sestavený opravdu hezky pogově, jedna energická vypalovačka za druhou, převážně ze Smashe a Americany. Občas se přimísily i jiné věci, také bylo dost poznat Conspiracy of One plus asi tři nové záležitosti z nového alba Rase And Fall, Rage And Grace včetně pilotního singlu Hammerhead. Ze slabého Splinteru, myslím, nezahráli ani song.

Jediným oddechem byla sborově zazpívaná teenagerovská hymna mého mládí Why Don‘t You Get a Job. Nezaregistroval jsem, že by se někdo v průběhu poga v mém okolí zranil. Pár lidí přišlo o své brýle, ale většinou se o ně pak stejně nestarali a křepčili vesele dál. Ostatně musím také zmínit skvělou práci festivalové security, kdy byl vepředu k dispozici bouchač, jenž vás mohl vytáhnout z davu, když jste měli všeho dost. Od půli koncertu navíc securiťáci osvěžovali kotel vodou, což bylo velice příjemné. Z Offspringů jsem tedy odcházel promočený až na kost. Zpočátku vyhozenými pivy, poté naprosto propocený a na konec postříkán osvěžující vodou.

To byla poslední rána do rakve mému zdraví, tudíž jsem stejně tak jako většina návštěvníků nastydl. Bolest v krku, zmačkaný klobouk, naprosto zablácené boty a pár modřin mi ale za tyhle dvě kapely rozhodně stálo.

 

Reklama

KOMENTÁŘE