Prostě dohromady jim to šlape. Čechomor a Divokej Bill ve Žlutých lázních

Tak opět do lázní... Společné koncertní turné ke dvaceti letům Čechomoru a deseti letům Divokýho Billa je v plném proudu. A tento proud omlel ve středu 28. května i pravý pražský břeh Vltavy v místě Žlutých lázní.

Jistě jsem nebyla první ani poslední, když mě spojení Čechomoru a Divokýho Billa v rámci jednoho koncertního turné napadlo na loňském festivalu Keltská noc, kde obě kapely vystupovaly hned za sebou. Když k tomu ale teď došlo, nepřipadalo mi to až tak zajímavé, abych se vypravila na společný koncert. Jednak proto, že jsem asi ještě neměla tu správnou náladu (kterou na Billa potřebuji) a vlastně jsem také na obě kapely trochu pozapomněla, protože ani Čechomor a ani (a to hlavně) Divokej Bill nejsou z těch, které bych si pouštěla v tichu svého domova.

Zvědavost však nakonec zvítězila. Po shlédnutí kusu společné části koncertu z Jindřichova Hradce, který byl přenášen on-line, bylo rozhodnuto. Čechomor zdrsněný jednoduchostí Divokýho Billa a naopak Divokej Bill zpoetizovaný Čechomorem. Najednou jsem chtěla takový koncert slyšet na vlastní uši a vidět na vlastní oči...

O průběhu koncertu se moc rozepisovat nebudu. Koneckonců se příliš nelišil od dalších z této koncertní série s názvem Connection 10, 20. První hráli Čechomoři, jejichž vystoupení jsem ke své smůle nezvládla, což mě hodně mrzí. Takže ani nevím o údajném výpadku proudu, ani o tom, že svůj set uvedli společně s Divokým Billem. Ten se pak ještě před západem slunce na pódium k Čechomoru vrátil a plynule tak přešel ke své hudební i světelné show, v rámci které představil i dvě novinky Dovolená a Laboratoře Delta.

Naposledy jsem byla na Billovi zcela náhodou, ve sportovní hale na pražském Výstavišti, kde mě i přes všechny ohromující efekty docela zklamal. Ale tady jsem už po pár písních (i přes svůj přísný zákaz, že přece nebudu blbnout, když jsem na koncertu sama) zapojila první části těla. A když se ke konci k Divokýmu Billovi znovu přidal Čechomor, začala jsem si i notovat. No a když došlo na poslední píseň Eight Days A Week od The Beatles...

Vážení přátelé, ano. Týden jsem měla doslova „bláhový“. V úterý koncert Medvěda 009, ve středu pak Divokej Bill, ani se nedivím, že mě Vašek Bláha pronásledoval i ve snu, ze kterého mě ke všemu ještě ráno probudilo rádio písní „Venda, Venda,...“ Nesmím však opomenout ani další členy jak Divokýho Billa, tak Čechomoru a samozřejmě také zvukaře Milana Cimfeho. Vrcholem večera pro mě jednoznačně byly společné pasáže. Divokej Bill oživený Čechomorem a tedy celkem patnáct lidí na pódiu je zajímavá podívaná, protože je pořád na co koukat, ale hlavní je, že je i co poslouchat. Prostě dohromady jim to šlape.

KOMENTÁŘE