I ta letošní sezóna bude určitě prima

V klasicistních lázeňských Teplicích, by člověk čekal spíše tóny hudební klasiky Beethovena, Chopina nebo Liszta, ale kdepak… Severočeští už určitě vědí. Uvedení teplické lázeňské sezóny jsou už tradičně spjata s různými hudebními styly a žánry. Zahájení letošní 854. lázeňské sezóny nebylo výjimkou.

Na pěti „hlavních“ scénách se tu během posledního květnového víkendu představili hudebníci, které byste asi stěží vedle sebe potkali na nějakém hudebním festivalu. Vedle Mandrage, Jaksi Taksi, Clou , Nicelanda, Support Lesbiens tu vystupovali Věra Špinarová, Michal Prokop, Jiří Schmitzer, Jaroslav Uhlíř, Xavier Baumaxa a další. Na své si samozřejmě přišli i trampíci a folkaři při vystoupeních Věry Martinové, Pavlíny Jíšové, Roberta Křesťana či AG Fleku. Mimo to se rozezněl i jazz např. v podání Jany Koubkové nebo chansony Chantal Poullain. No a samozřejmě pro správné lázeňské šviháky nesměly chybět Ústečanka, Pichlovanka či dámský orchestr Járinky. Zkrátka pro každého něco.

Protože jsem dlouhý a náročný víkend trávila na cestách mezi Pardubicemi, Prahou a Duchcovem, dorazila jsem do Teplic až na nedělní odpoledne. Na severní scéně jsem minula severočeskou kapelu Dobrý pocity a po zvuku se drala davem lidí mezi pouťovými atrakcemi a stánky se vším možným směrem k malé scéně za domem kultury, kde už se ozývalo „ No tak lásko, kdo mi tě vzal, komus dala tělo i duši..“ Ano, samozřejmě Aleš Brichta s kapelou. Chvíli jsem postávala, ale pak jsem si řekla, že bude „užitečnější“ dát si pivčáka a něco k snědku (tím samozřejmě nechci znehodnocovat Brichtův výstup, ale hlad byl v tu chvíli prostě silnější). V mém rozjímání o jídle mě ale najednou odchytla rozjařená a nadšená paní: “Prosííím, Aleš Brichta hraje už poslední písničku, jak se k němu dostanu?Prostě ho potřebuju vidět!“ Poslala jsem jí tedy směrem ke kulturáku a sama vyrazila k Ptačím schodům a tedy k hlavní scéně, u které mě doslova čekalo (bez fronty) vytoužené pivo a párek.

Konečně pohoda, sluníčko, tráva,…- vlastně můj první letošní open air. Takže dobrý začátek festivalové sezóny. Hlavní scénu právě podle programu opustili, pražští Nightwork, kterým jsem nestačila zahlédnout ani paty. A zvolna začal zvučit Michal Hrůza s Kapelou Hrůzy. Přiznám se, že bych asi na samostatný koncert nevyrazila (i když...), ale to známé kouzlo festivalů... V té letní euforii mě Michal Hrůza bavil. A nebyla jsem sama. I další se pomalu osmělili tančit a dokonce i diváci téměř důchodového věku (doufám,že je tímto neurazím) stojící vedle mě pak s „hrůzou“ zpívali „Nosim černý brejle,...“.

Pod přísným dohledem Mozarta (nebo snad Beethovena…?, jak někteří Tepličáci tvrdí) pak vproudil na pódium další závan východočeského větru - Vypsaná fixa. Co dodat? Jak Márdi řekl: „Lidi pojďte do toho s námi, musíte to cítit TADY (u srdce)“.

Vzhledem k tomu, že čas pořadatele tlačil, nedostalo se ani na přídavky a ke svému setu se ihned začali připravovat Monkey Business. To už jsem ale pozvolna mířila k menším scénám a postupně i k přesunu do Ústí, kde mě čekala další zábava...

Alespoň podle začátku - i ta letošní sezóna bude určitě prima!

KOMENTÁŘE