Ať se mládí vydovádí - Airfare ovládli Akropolis

Mám už tak trochu dost všech těch rádoby intelektuálních kapel, co to děsně baštěj a berou se moc vážně. A tak po prvním poslechu naprosto nehorázné pecky Sorry Baby se mi rozlil blažený úsměv na tváři... Co to je? Angličtina zní jako angličtina, ne jako "čengliš", kytarový riffy jako za starých dobrých časů, tak nějak z toho čiší radost a...a to mládí, no.

Mám už tak trochu dost všech těch rádoby intelektuálních kapel, co to děsně baštěj a berou se moc vážně. A tak po prvním poslechu naprosto nehorázné pecky Sorry Baby se mi rozlil blažený úsměv na tváři... Co to je? Angličtina zní jako angličtina, ne jako "čengliš", kytarový riffy jako za starých dobrých časů, tak nějak z toho čiší radost a...a to mládí, no.

No a pak jsem Airfare viděla na předávání Hudebních cen Óčka a bylo jasno, tuhle kapelu miluju. Tak jsem se začala pídit po nějakých těch pikantních detailech. James Bond by ze mě neměl radost, moc jsem toho nevypátrala.

Airfare - partička čtyř mladých nadšenců, jimž šéfuje Thomas J. Lichtag - americký to zpěvák a kytarista, proto ta angličtina, jasně, na basu válí TV (?), také pomáhá se zpěvem, dalším nadšencem je Lukáš Chromek, taktéž kytarista a doprovodný zpěvák a u bubnů ze sebe vydává všechno David “Tačut“ Petroušek.

Tahle banda teď nedávno vydala debutovou desku Hotel Moscow. Kdo si potrpí na škatulky, tak...to je těžký...třeba pod indie rock se toho hodně vejde. Prostě a jednoduše: vemte si vervu, energii a možná i hlas The Strokes, protřepat - nemíchat se stylem Arctic Monkeys...a voilà, máme tu Airfare!

A když jsem zjistila, že mají 15.4. koncert v Akropoli, bylo jasný, že to si prostě nemůžu nechat ujít. Ovšem každá sranda něco stojí, a tak jsme si museli vyslechnout, jak to jen říct, ne zrovna úžasnou předkapelu.

Této nevděčné role se statečně ujala pražská skupina Hangover.cz, která nás bezmála pětačtyřicet minut oblažovala svým ,,dirty popem“. Prostě taková parta pánů ve středních letech, zpěvák, zřejmě oslněn reflektory, prožil půl koncertu ve slunečních brýlých, načež se u předposlední písničky konečně ozval, že má jaksi špatně nazvučen nástroj, či co. Ještě předtím ovšem vytáhl odkudsi flašku vaječného koňaku, který následně nechal kolovat kotlem. No nic.

Nejlíp to asi vystihuje jeho výrok, který by se měl stát legendárním: ,,Děkujeme klukům z Airfare, že nás sem vzali, oni jsou skvělý..my se prostě snažíme.“

Ovšem všechno má svůj konec, a tak lehce po deváté sál dramaticky potemněl a na scéně se konečně zjevili toužebně očekávaní Airfare.

Předchozí utrpení zapomenuto, nastala ta pravá zábava.

Kluci se do toho opřeli s neuvěřitelnou vervou, Thomas J. zpívá stylem je mi to všechno úplně jedno, ale móc dobře ví, jak ho dvanáctileté fanynky - a nejen ty, baští. Jeho styl hry na kytaru i pohybu po pódiu chvílema vážně připomíná Alexe Turnera z Arctic Monkeys. Jasně, možná je to celý trochu kopírka a vykrádačka, ale co dneska není, že.

Airfare nás provedli ,,Hotelem Moskva“, přesvědčili jsme se, že ,,Life Is Easy“, oddaný kotel se dozvěděl, že Thomas J. není žádná ,,Morning Person“ (miluju tam takový to veselý pohvizdování zhruba uprostřed), myslím, že zazněla i Hive a Belladonna... Sorry Baby překvapivě nezazněla. Vtip. Zazněla, jasně, hned asi jako třetí a naprosto oprávněně slavila největší úspěch.

Ale deska Airfare není nekonečná, tak bylo strašně rychle po všem. Jenže to se oddanému kotli zrovna dvakrát nelíbilo a Airfare se nechali přemluvit k přídavku. Takže znova.. Sorry Baby, a tak dále.

A konec. Skoro...prostě jsme odmítli odejít. Tak mládenci znova naklusali na scénu, Thomas J. nás už skoro prosil, ať jdeme domů, ale zopakovali další věc... Sorry Baby kupodivu potřetí nezazněla.

Sakra, tohle byl koncert jak řemen. Dlouho mě už žádná - chtěla jsem říct naše, ale to asi zrovna není na místě - kapela takhle nedostala. Dokonce i tu desku jsem si pořídila...a sjíždím ji pořád dokola, ale to je tajemství :o)

fotky k článku: avi

Reklama

KOMENTÁŘE