Jarní Sázavafest 2008. A festivalová sezóna může směle začít!
Branami pražského Výstaviště toho dne proudily davy lidí. Většina sice mířila vzít útokem pestrobarevné atrakce letošní Matějské, ale kolem čtvrté – páté hodiny odpolední se sem začli trousit návštěvníci letošního Jarního Sázavafestu, který se 11. dubna konal právě na Výstavišti, konkrétně tedy v Křižíkově pavilonu.
Pavilon měl být otevřen od čtyř hodin, ale díky ne zrovna perfektní organizaci došlo k menším časovým posunům. A tak se kolem půl šesté na pódiu ke svému krátkému setu chystali Sunflower Caravan, které už uváděl naprosto otřesný moderátor, jehož jméno jsem se ani nenamáhala zjišťovat, protože on byl na celém festivalu naprosto to nejhorší. Pravda, měl snahu být vtipný a cool (zlatej Leoš Mareš), ale to všechno bohužel vyznělo spíš trapně, a co jsem tak pozorovala dění kolem, postupně přicházející návštěvníci z něj byli také spíš jemně řečeno rozpačití.
Ale naštěstí začli hrát Sunflower Caravan…jak Andy trefně podotkl, byl to trochu zvláštní čas pro koncert a na vystoupení SfC se to i tak trochu odrazilo. Nemluvím o kvalitě projevu, to rozhodně ne, jen Křižíkův pavilon byl tou dobou ještě téměř prázdný, venku bylo teplé jarní odpoledne v plném proudu, dovnitř doléhalo vřískání z Matějské a světelná show vůbec nevynikla. Než jsme se stihli nechat unést onou pověstnou caravanovskou energií, Andy vesele nakopl svoje hammondky (jestli je chtěl rozbít, nevím, ale za dané situace to působilo trochu zvláštně) a pánové se rozloučili. Zvládli nám zahrát asi pět písniček, energické vypalovačky se střídaly s klidnějšími melodiemi, pokud se u SfC dá o něčem takovém mluvit a strašně rychle bylo po všem.
Velký ,,sál“ se velmi pomalu plnil a na scéně za doprovodů moderátorova halekání (podle mě si ho snad vypůjčili od nějaké té atrakce venku) probíhala rychlá přestavba pro další kapelu, žánrově dost odlišnou od té předchozí – pro Prague Ska Conspiracy. Jak název sám napovídá, tentokrát si přišli na své fanoušci ska, ovšem ska lehce říznutého s r´n´b, reggae a soulu. Původně instrumentální kapela v současné době hraje s exotickou zpěvačkou Marianou, jejíž hlas dává kapele nový rozměr. Tahle veselá partička svým svěžím projevem rotančila první řady a nálada konečně začala připomínat festivalovou pohodu. Což si asi nemyslel dav kyslíkuchtichých lidí, kteří u vchodu čekali na pásku, aby se následne dostali zpět.
Ska fanoušci migrovali ven a před pódiem se hromadily dvanáctileté fanynky v černém, ano, NiceLand se jal křtít své zbrusu nové a hodně očekávané album Little Black Book. Ale abych nebyla nespravedlivá, právě na NiceLanda jsem byla docela zvědavá, protože jsem teď nedávno viděla jeho koncert pouze s akustickou kytarou na letošním Febio festu a upřímně řečeno mě to zrovna dvakrát nenadchlo. Proto jsem byla zvědavá, jak bude set vypadat za doprovodu celé kapely.
A musím říct, že jsem byla docela příjemně překvapena, i když tak velký a neosobní prostor NiceLandovi moc nesednul, chyběla tu taková ta intimní atmosféra, kterou si jeho písně přímo žádají. Ale budiž, set to byl povedený. Někdo šťastný se dokonce i dočkal od bílého vína ulepeného CD, které těsně po křtu NiceLand odhodil do davu. Možná by stálo za to říct, že při křtu asistoval Yarda Helešic, který desku produkoval a následně si s kapelou zahrál písničku Come On.
Jsem se nějak rozjela…no, každopádně po NiceLandovi přišla na řadu kapela s vtipným názvem Sto zvířat, jež nedávno vydala desku Rozptýlení pro pozůstalé. Jejich vystoupení jsou spontánní a živá, textům nechybí humor a švih, tahle kapela je pro festivaly jak stvořená.
Po ,,zvířatech“ převzala štafetu v podobě mikrofonu slovenská stálice, kapela Peha. Na tuhle partu mám svůj názor, tudíž jsem víceméně otráveně čekala, až skončí. Pro mě poněkud překvapivě se ale pod pódiem utvořil slušný kotel a frontmance Katarině se brzo podařilo přimět dav ke sborovému zpěvu při neskutečně ohraném ,,hitu“ Spomal. Nadšený dav ale brzy ochladnul, protože čas Pehy vypršel.
A tak jsem shodila kyselý škleb a vydala se blíž k centru dění, protože na pódiu se vynořil Kay ve své typické fialové mikině s kapucí a Sunshine se chystali rozdovádět své věrné. První věc jejich vystoupení – umírněná You In Your Head ale naznačila, že dneska to bude trochu o něčem jiném. Nevím, jestli to bylo tím prostředím, nebo nepříliš šťastným nazvučením, ale tentokrát mě SunZ zas až tak nenadchli. Jaká by to byla show bez Kayových typických čísel s publikem a akrobatických kousků na kopáku, ale to všechno už je trochu okoukané. Zazněly klasické osvědčené hitovky jako Victimisanothernameforlover, Ghetto, Lower Than Low, Top Top The Radio nebo Velvet Suicide. Ale na druhou stranu musím znova s obdivem konstatovat, že Kay by mohl charizma rozdávat a lidi si získat teda umí, všechna čest.
Ovšem zlatý hřeb večera nás teprve čekal. Dav podezřele zhoustl, na scéně se rozsvítily světelné tabule, za které by se nemusely stydět největší koncertní kapely světa a před nimi se jako duchové zjevili Tata Bojs, kteří po úžasném robotím tanečku spustili svou barevnou show, pánové, tohle byl naprosto nejlepší set celého festivalu. Tahle kapela je fantastická, mají vtipné a chytré texty, jejich show je přirozená a je to prostě zábava. Bublajs je perfekcionista, takovou Trilobeat začínali třikrát, než byl konečně spokojen, Mardoša je skokan roku a s kytarou předvádí až neuvěřitelné kousky…no prostě spokojenost na všech stranách, tatáči si užívali, lidi taky, dokonce jako jediná kapela museli přidávat.
Po Tata Bojs se představili headlineři Jarní Sázavy, anglické duo Mattafix,
o kterých u nás bylo slyšet před dvěma lety díky megahitům Big City Life
a To And Fro. Teď nám naservírovali hitovky ze svého druhého alba Rythm And Hymns, ale i osvědčené klasiky z debutové desky, včetně již zmiňovaných Big City Life a To And Fro. Jejich styl míchá hip hop, jazz, blues a reggae. Chvílema to byla trochu diskotéka, ale lidem se to líbilo a mně nakonec docela taky. Kapela svůj projev oživila doprovodnou zpěvačkou, která setu dodala větší říz a švih.
Bylo už hodně pozdě, dav znatelně prořídl a většina lidí zívala jak divá. Bylo třeba trochu rozptýlení…o které se zodpovědně postarali karlovarští Bow Wave. Hodně rychle rozhýbali zbylých sedm statečných svým diskutabilním hip hopem. Zahráli pár písniček, byla jsem až překvapená, ale jejich vystoupení se mi líbilo, nezazněly vylomeniny typu Boreček, ale ani pod tlakem bujarého aplausu jsme se nedočkali přídavku.
Jako poslední dvě partičky se předvedli slovenští šílenci Horkýže Slíže, kteří u nás mají poměrně slušnou fanouškvskou základnu a naše break beat/drum´n´bassová veselá partička Le Pneumatiq.
Tak. Byl to hodně dlouhý a náročný večer, ale pod jednou střechou se tu sešlo dost kapel různých stylů, což je dobře, ale stejně to pořád nemělo tu opravdickou festivalovou atmosféru, takže říkám to znova a budu to říkat až do léta, už chci ty pravý letní festivaly!
KOMENTÁŘE
