Sorry mum, I spent night with The Prostitutes... a ještě s Drain a Kill The Dandies!

7.4.2008

V pražském Lucerna Music Baru už jsem pěkných pár koncertů zažila. No a jeden z dalších "trojkoncertů" jsem si prostě opět nemohla nechat ujít. Zvláště když všechna tři jména na programu slibovala slušnou jízdu. Vezměme to ale pěkně od začátku. Lucerna Music Bar, 2. dubna 2008, start klasicky kolem deváté hodiny. Program: Drain, Kill the Dandies! (miluju tam ten vykřičník) a The Prostitutes.

Vezměme to ale pěkně od začátku. Lucerna Music Bar, 2. dubna 2008, start klasicky kolem deváté hodiny. Program: Drain, Kill the Dandies! (miluju tam ten vykřičník) a The Prostitutes.

Samozřejmě věrna své naplašenosti jsme stepovaly s fotografkou před Lucernou už na osmou. Hodinku jsme pozorovaly cvrkot, pomalu se plnící bar a poslední přípravy na pódiu.

Drain

Jako první začla hrát mezi Českými Budějovicemi a Prahou pendlující parta Drain. Tahle čtyř lomeno pěti - členná kapela se dala dohromady koncem roku 2006, nahráli krátké demo a vydali se dobýt českou klubovou scénu. Jejich styl míchající indie a garage rock a prvky alternative rocku je příjemný, dá se poslouchat a určitě má hodně do sebe, o čemž svědčil i poměrně vřelý aplaus v Lucerně a to, že mají skutečně slušně našlápnuto, dokazuje i fakt, že si je Prositutes pozvali na společný koncert. Svou část večera zužitkovali naplno, do nástrojů se opřeli s takovou vervou, že jsem nostalgicky zavzpomínala na začátky The Strokes. No schválně, zkuste si je někdy jít poslechnout, taková In Pipeline je live docela slušnej nářez! Dle svých slov se tato mladá a ambciciózní kapela snaží získat slávu, tisíce fanynek, milióny peněz a nehynoucí respekt. No, hodně štěstí!

Jako druhá kapela v pořadí se představila současná žhavá novinka domácí scény Kill the Dandies!, kteří se zrodili po rozpadu Moimir Papalescu and the Nihilists. V čele stojí bývalá zpěvačka a klávesistka The Nihilists La Petite Sonja, která je sice maličká a éterická bytost, ale na pódiu se mění v divoženku obrovského charizma. La Petite Sonja a zpěvák a kytarista Hank J. Manchini založili Kill the Dandies! s kytaristou Richardem Fischerem současně působícím v Take Death (no není ten název prostě úžasnej?), bubeníkem Wratislavem Plachetou a syntezátory obsluhujícím Zdeňkem Rudolem.

V jejich lehce temně dekadentní hudbě je slyšet vliv ,,garage rocku a šedesátkové psychedelie“ a inspirace kapelami jako Sonic Youth nebo The Velvet Underground. I přes drobný zádrhel se zvukem předvedli Kill the Dandies! fantastickou show a pro většinu rozdováděného osazenstva Lucerny to byl vrchol večera.

Pro mě osobně tedy přišel zlatý hřeb večera až s poměrně čerstvým a neokoukaným objevem domácího prostředí, ostrou indie-punk kytarovkou The Prostitutes. Velebím do nebes rok 2004, kdy se tahle banda dala dohromady, protože přesně takováhle kapela tu dlouho chyběla. Nejen proto, že její zpěvák Adrian Bell je původem Brit, tudíž má perfektní angličtinu, což se o většině našich kapel zpívajících anglicky bohužel říct nedá. Nebudu vás tu zatěžovat nějakou zdlouhavou historií, to je zbytečný, jediný, co vám řeknu, je: Běžte na jejich koncert! Protože to je to, co z nich dělá jednu z nejlepších a nejoriginálnějších kapel u nás. Adrian Bell má neuvěřitelné charizma doprovázené hlubokým hlasem ne nadarmo přirovnávaným k projevu Iana Curtise z Joy Division, Martin Destroyer se s kytarou taky zrovna dvakrát nemazlí, Stevie LFO je za klávesami sice nenápadný, ale o to hlasitější, bubeník Luk Santiago je výrazně talentovaný a basáka Šmityho asi ani netřeba komentovat či blíže představovat.

Jestli nějaká kapela u nás donutí chladné české publikum akce, jsou to právě Prostitutes. Při hitovkách ze stále ještě aktuální desky Get Me Out Of Here, jako jsou Look Into My Eyes, Don´t Give a Damn, Eject, She´s a Prostitute (jen by mě fakt zajímalo, proč při refrénu Bell ukázal přímo mým směrem?!), roztancované She´s a Monster nebo mojí srdcovce She´s Dead, kotel prostě šílel a Lucerna se otřásala v základech. Nemluvě o několika novinkách z připravované desky, které byly přijaty s velkým nadšením.

Takže suma sumárum to byl krásný večer s atmosférou, večer temný - a teď nemám na mysli jen hudbu, melodický, hlučný, plný úderných kláves a bicích, rázných kytar a osobitých hlasových i jiných projevů, večer protkaný talentem a především kvalitní muzikou.

A já už se těšim na ty letní festivaly!

Foto: avi