Please the Trees, Lion Prayer. Pro co se modlí lev?

Pamatujete? Před pár dny tu řádila Emma. Zabíjela lidi, kácela stromy, shazovala střechy a tam u nás doma poničila jedno čapí hnízdo. Hnízdo starší, než já sám. Hnízdo, na které rok co rok přilétají čápi. Prý každý rok jiní. To hnízdo tedy bylo takové přechodné bydliště pro celé generace čápů. A vy si teď asi říkáte: "Co tenhle text sakra dělá na hudebním webzinu? Běž k ornitologům, pako!" A já povím: "Čtěte dál, prosím."

Pamatujete? Před pár dny tu řádila Emma. Zabíjela lidi, kácela stromy, shazovala střechy a tam u nás doma poničila jedno čapí hnízdo. Hnízdo starší, než já sám. Hnízdo, na které rok co rok přilétají čápi. Prý každý rok jiní. To hnízdo tedy bylo takové přechodné bydliště pro celé generace čápů. A vy si teď asi říkáte: „Co tenhle text sakra dělá na hudebním webzinu? Běž k ornitologům, pako!“ A já povím: „Čtěte dál, prosím.“

Ono by se dalo začít ještě jinak – ne tak srdceryvně a trošku poetičtěji a dětštěji. Svého času, ještě za starého režimu, který, když nic jiného, uměl motivovat dětskou tvořivost, v jedné literární soutěži skončila na druhém místě za nějakou prokomunistickou povídkou básnička, co začínala takhle:

Blesk rozťal starou bílou břízu,

Padala do vyprahlé trávy,

Kolem ní létal závoj hmyzu,

Koroptve otáčely hlavy:

Co bude z naší bílé břízy?

Kdo pro ni přijde? Někdo cizí?

...

A pak je tady možný ještě jeden začátek – už ne tak dětsky jemný, spíš celkově lidsky něžný.

 

Proč že tolik úvodů, co nedávají dohromady dost dobrý smysl? Protože před dvěma lety spolu začali hrát Some Other Place – indie grupa z Tábora – a mistr Selfbrush – tedy Václav Havelka – panáček, který si natáčí svá alba v kůlně kdesi v Itálii. Spojením alternativního, jemně elektronického a decentně ambientního rocku táboritů s protáhlým vokálem a prímovou textační schopností Havelky pak vzniklo Please the Trees, které nedávno vydalo v limitované edici tří set kousků album Lion Prayer. Dost dobré album.

Je to tak trochu very old school. A taky není. Havelkův hlas uniknul někdy z dvacátých let a Selfbrush mu přidal něco málo na protaženosti. Dlouho se hledající Some Other Place pak dodali přesně to, co Selfbrushovým prvním počinům na deskách Ghost of a Handshake a Three Names chybělo – opravdový band coby background nutný k tomu, aby Havelka nezněl jako rozvláčnější a trochu niternější Nohavica v angličtině. Přidali mu nonšalantní modernost.

Vyrovnaný smutek z Havelkových dvou předešlých desek přešel i na Lion Prayer. A důraz zde prosím klaďte na slovo vyrovnaný. Lev od Please the Trees se totiž nemodlí proto, že by se něčeho bál – je koneckonců králem všech zvířat, a jako takový si strach jen sotva může dovolit. Daleko víc se modlí za svobodu svého počínání a za to, aby se mohl chovat jinak, aby neměl zakázaný jiný úhel pohledu, aby to slavné „be different“ směl ukázat třeba během od oceánu k oceánu a ostatní aby si neklepali na čelo.

Ne, Please the Trees zas tak rozdílní nejsou co se hudebních motivů a muzikantského projevu týká. Co ale umějí dokonale, je udělat atmosféru a to už když do ruky dostanete buklet ve kterém se schovává les – věřte tomu, nebo ne. Celá ta modlicí knížka je bez potenciálního rouhání schopná substituovat jakoukoli víru. A melodicky perfektní I´m afraid of you zazní v uší kdykoli, když ležíte na louce, sluníčko vás šimrá na tváři, posloucháte cvrčky a máte sakra (už s potenciálem rouhání) radost, že jste rádi na světě. Proto jsou snad taky modlitby, ne?

Vím, že by se hodilo taky něco, co by trošku tenhle počin shodilo. Kolegové z dalších hudebních webů to řeší kulišácky když napíšou, co všechno se jim na desce líbí a pak jí dají bez nejmenšího důvodu 80 procent. Jenže já mám prostě problém, protože se mi vždycky líbil i Havelka i jsem rád poslouchal To be Continued od Some Other Place a taky proto, že mi jejich spojení přijde zprvu trochu sladké, ale jen na první ochutnání – jak to není skoro s ničím v této zemi. Takže si při poslechu jen vrním blahem.

A mesidž, kterou deska nese, je pro mě jasná. Názvy z říše přírody dávají muzikanti jasně najevo, kde že se božství má hledat. A pak ještě v lehkosti a hravosti a ve zprávě o stavu světa, jakým je lví modlitba podobná té o bříze, ze které můžou být štětečky pro hru s temperami, zrcadlo pro parádnice a nebo plno jiné krásy. A nebo z ní taky lidi můžou udělat pažby do nových samopalů.

Na konci téhle dětské říkanky prosí les, abychom si v životě chránili to dobré, nebo abychom se ostýchali stromů, že nejsou lidi a více cítí. Spolu s přáním moci být bez vysvětlování důvodů jinačí jsem se tak dostal k osobní zprávě, kterou mi Please the Trees deskou řekli. Za přímočarostí skladeb a za syrovou jemností se pro mě schovává myšlenka o tom, že když přijde jednou Emma, je dobře postavit hnízda pro čápy tam, kde dřív stála a těšit se a doufat v jejich opětovné obydlení novou rodinou. A tak jsem moc zvědavý jak to letos dopadne.

KOMENTÁŘE