Jak pár chlápků v červeném málem zbouralo Akropoli aneb Datarock v Praze

Fá fá fá fa fa fa fa fá fá zpívala jsem si celou noc a dneska už od rána. Kdo mě slyšel, asi si myslí, že jsem definitivně zešílela, ale to (snad) ne, jen jsem v úterý večer byla v pražském Paláci Akropolis na koncertě norského projektu Datarock a tahle písnička, která je nakažlivá jak žlutá zimnice, mi ne a ne přestat znít v hlavě.

Ale vezmu to pěkně popořádku. Akropole dlouho zela prázdnotou, kolem se procházely různé zvláštní existence, například přímo u pódia se usídlila slečna, podle oděvu zcela zjevně skalní fanynka, přišla v teniskách, pěkně vytažené ponožky, cvičební úbor, froté čelenku a nezbytné černé sluneční brýle, prostě nepřehlédnutelná.

Zaujala jsem strategickou pozici na pravém balkonku hned nad pódiem a tak trochu nedůvěřivě čekala, co se teda bude dít. Mezitím se prostor pod námi zaplnil a na davu bylo vidět, že ví, do čeho jde, protože šílel ještě před vlastním začátkem koncertu.

Pak události dostaly rychlý spád. Ozvaly se první tóny intra - skladba Bulldozer a na scénu doslova vtrhla čtyřčlenná parta chlápků v červených teplákovkách (speciálně navržených od slavné Vivienne Westwood), červených plátěnkách a černých slunečních brýlích. Zostra se opřeli do svých nástrojů a začali natěšenou Akropoli krmit svými crazy electro rockovými kousky.

Ketil Mosnes a Fredrik Saroea, zakládající členové Datarock, měli nad lidmi absolutní moc. Slečna ve cvičebním úboru byla u vytržení, stejně jako zaplněný sál.

Pánové z Datarock jsou nebojácní, nedělalo jim žádný problém prostě seskočit z pódia mezi lidi, chvíli se tam s nimi objímat a vesele skákat do rytmu hitů jako Computer Camp Love, Princess, I Used To Dance With My Daddy, Laurie a spousty dalších. Na pódiu pak předváděli kousky téměř jak z tělocvičny - už chápu, proč ty teplákovky... Při písničkách si klidně střídali nástroje, zpěvák chvíli bubnoval, klávesák si střihnul sólo na saxofon, počáteční sliby o the craziest show se naplnily.

Do naprosté extáze se jim ale fanoušky podařilo dostat při již zmíněné megahitovce FaFaFa, kdy se Akropole bezmála otřásala v základech. Za pódiem na obří obrazovce běžela animovaná projekce, roztomile nakreslení členové Datarock, a koncert směřoval k monstróznímu finále.

Kapela dohrála hlavní část setu a zmizela do zákulisí, kde se ani nevydýchali, protože šílený řev a dupot je donutil se vrátit téměř okamžitě zpátky na scénu. Druhý přídavek, z playbacku puštěný evergreen Time Of My Life, byl perfektní tečkou na závěr. Pánové vyventilovali zbytek energie, z pódia se fotili s běsnícím publikem, vytáhli si z davu slečnu v úboru, objímali se, skákali a tančili...

Bylo na nich vidět, že jen neradi skutečně končí. O Datarock je známo, že se nebojí přiznat, že koncert by měl být především pořádná zábava. Tímhle heslem se řídí víc jak stoprocentně, na pódiu ze sebe vydali doopravdy všechno a předvedli úžasnou schopnost komunikovat se svým publikem.

A po koncertu? Myslíte, že zalezli do šaten a už o nich nikdo neslyšel? Naopak. V předsálí si klidně prodávali vlastní merch. Trika, cédéčka, soupravy, brýle, plakáty, fotili se s fanoušky, podepisovali lístky...pohoda.

A já si jdu sehnat tu červenou teplákovku.

KOMENTÁŘE