Dochází Vám palivo? Dejte si Sunflower Caravan!

Sunflower Caravan, to je formace přímo stvořená pro koncertování. Důkazem toho je pondělní vystoupení v pražském Roxy.

Už brzy po osmé hodině se před klubem začal shromažďovat slušný dav, který se hned po otevření jak velká voda hrnul dolů vytvořit pořádný kotel. Atmosféru dokreslovala příjemná hudba a rudě osvětlené pódium s připravenou aparaturou. Kolem deváté hodiny hudba utichla, na dvou velkoplošných obrazovkách se za doprovodu intra objevilo černobílé logo Sunflower Caravan a na scénu pomalu vstoupila sama kapela a začalo velkolepé představení.

Show téměr beze slov, zato plná úžasné energie, kdy neuvěřitelně hubený frontman Andy střídavě obsluhoval klávesy a hammondky, show, kdy basák Michell vystřihával famózní kytarové riffy a bubeník Vít si nestačil stírat pot z čela.

Po celou dobu vystoupení za kapelou běžela stejně psychedelická projekce, jako je samotná hudba Sunflower Caravan. Jednou se na plátně proháněly srnky, jindy se plynule prolínaly střihy z filmů ze 30. let se záběry na jednotlivé členy "karavanů".

Zaplněné Roxy se nadšeně vlnilo do rytmu hitů jako London Dancing, který se společně s rozcinkanou baladickou Sympathetic setkal s největším aplausem.

Ještě nikdy mi žádný koncert nepřipadal tak strašně krátký. Necelá hodinka a půl utekla jako voda a nám nezbylo nic jiného, než si vychutnat tu energii, kterou nás hudba Sunflowers nabila.

Kdo Sunflower Caravan nikdy neviděl hrát živě, může mít dojem, že projev čistě instrumentální kapely může působit tak trochu "staticky", ale opak je pravdou. Zvlášť, když má frontmana jako je Andy, což je neuvěřitelný živel a každému koncertu dodává punc jedinečnosti díky svému neopakovatelnému projevu.

Zvuk hammondek a inspirace kapelami zvučných jmen sedmdesátých let dodává hudbě Sunflower Caravan tak trochu nádech retra, ale nasazení a touha kapely být co nejlepší věští Sunflower Caravan velkou a úspěšnou budoucnost.

A teď už jen to album...

KOMENTÁŘE