Krize hudby? Máme přece svoje uši!

Už jste to slyšeli? Hudba je v krizi! Píše se to na stránkách renomovaných hudebních časopisů. Říkají to hudebníci sami. A já mám strach. Už takhle se mi občas stává, že poslouchám muziku, která mi nic neříká. A to si představte, že jsem teprve před nedávnem (tak před deseti, patnácti lety) začal poslouchat tu modernější, neřku-li novou. A výše zmíněné hudební časopisy pro mě byly vodítkem, abych se v tom všem hudebnění neztratil.

Už jste to slyšeli? Hudba je v krizi! Píše se to na stránkách renomovaných hudebních časopisů. Říkají to hudebníci sami. A já mám strach. Už takhle se mi občas stává, že poslouchám muziku, která mi nic neříká. A to si představte, že jsem teprve před nedávnem (tak před deseti, patnácti lety) začal poslouchat tu modernější, neřku-li novou. A výše zmíněné hudební časopisy pro mě byly vodítkem, abych se v tom všem hudebnění neztratil.

A teď přichází rána za ranou, když se dozvídám, že jsme zavření ve vězení retra a že se všechno opakuje a že nikdo nepřináší nic nového. Chvilku jsem si přišel podvedený, protože jsem si říkal, že není fér žít v době, která tuneluje minulost a že ti přede mnou se měli, že mohli poslouchat něco, co před nimi nikdo. Přál jsem si dokonce žít v minulosti a přemýšlel jsem, do jaké doby se vrátit. No a došlo mi, že už jen vymyslet místo, kam se vrátit za originální muzikou, je nemožné – každá má nějaké kořeny, nebo ne? A aby toho nebylo málo, máme tu ještě Retro. To Retro, které prostě přiznává, že kopíruje z minulosti vychází a že se k ní vrací. A často je tohle Retro obdivováno.

Hm, zvláštní to přístup k obojímu.

Lidi, kteří, si o muzice myslí, že je v krizi, by měli začít psát o obrazech nebo knížkách. Pro ně už prostě hudba není to pravé, jsou asi staří a suší a v životě slyšeli víc desek, než bylo vůbec vydáno, jsou nejspíš zajati kdesi ve svém mládí a ne a ne se z něj vyhrabat. Jsou to přesně ti lidé, kteří říkají, že za nich to takhle nebylo, že je špatná doba. Jsou to pomatení hudební recenzenti a pseudoznalci, kteří vzpomínají na své mládí a s nostalgií se chtějí vrátit tam, kde nikdy nebyli.

Jenže pak jsme tu my, myslím my, co posloucháme třeba Hladíka a Hammela, Yellow Sisters, Murcofa, Black Sabbath, Armstronga, Insect Elektrika, Prouzu, Ivu Bittovou… a nám se nezdá, že by bylo zle. Každý měsíc jsme překvapováni novými a novými deskami, každý týden se radujeme, protože slyšíme zase něco, co nás obohatí. Něco je špatný, něco je dobrý, ale tak je to vždycky a vždycky bylo. A hudbu, co nemáme rádi, prostě neposloucháme a nemůže nás nudit. A navíc bude asi bavit někoho jiného. Nehne nám ale žlučí a fatální závěry o krizi hudby bychom si z úst nedovolili vypustit. Malé čecháčkovské sničímnesouhlasení se nám protiví.

Hej, vy tam, nepomlouvejte nám naši hudbu a hudbu naší doby! Ano, vy, kteří jste se narodili bůhví kdy v minulosti nebo jen chcete vypadat neskutečně světaznale. Ano, přesně vy, co si nevidíte na špičku nosu, když kritizujete naši hudbu a jedním dechem vyzdvihuje Retro White Stripes. A přijměte mou upřímnou soustrast nad ztrátou smyslu života vašich uší a vraťte se raději do doby, kdy se Vám poslouchalo líp – těch starých nahrávek, a skvělých desek jsou plné bazary, užijte si je a pište o nich – my o nich budeme rádi číst a porovnáme, jak že to bylo dřív a jak že je to teď. Nesnažte se to dělat za nás.

Máme svoje uši.

KOMENTÁŘE