Rozptýlení pro pozůstalé – Zvířata se vrací

Není ska, jako ska. A že Sto zvířat hraje trošku jiné ska, je známá věc. Lépe řečeno, měli-li bychom koukat na čistotu stylu, pak bychom Sto zvířat řadili někam k poprockska, což je sice pěkně (ne plně) výstižné, podle mého názoru tohle hodnocení ale grupě z Prahy jenom škodí.

Hned na začátku recenze bych se rád přiznal k tomu, že napsat ji je pro mě malinko utrpení. Jednoduše proto, že od Nikdy nic nebylo je Sto zvířat formací, která snad svoje texty a celé skladby píše přímo pro mě. Baví mě jejich humor a tragihumor, těší mě jejich zvuk a celkově jsou jejich songy jako psané pro moji paměť i pro způsob života, jaký žiju. Samotná písnička Nikdy nic nebylo mě už párkrát vytáhla z bryndy, Pochyby mě z ní tahají ještě teď a mým snem je být stará dáma s čápem. Ne, nechci, aby to vypadalo, že jsem slyšel jen jednu jejich desku a dělám ze Sta zvířat hudební bohy. Jde mi jen o navození atmosféry, protože Rozptýlení pro pozůstalé se řadovce předcházející podobá. A je přitom ještě vtipnější, originálnější, nápaditější. Tedy textově. Hudebně je tomu právě naopak.

A ještě jedna vzpomínka na Nikdy nic nebylo. Vzpomínáte si, že snad ani jedna písnička i po několikerém hraní nezačala lézt krkem? A víte, že ani z jednoho songu se nestal hit? U Rozptýlení pro pozůstalé tomu, hádám, bude nejinak. Ty texty jsou totiž moc „vulgární“ na to, aby je zpívali intelektuálové a mladé emo holčičky a kluci a moc chytré na to, aby si je zapamatovali opilci a pobudové. Navíc jsou to někdy texty až moc dospělé a hrané muzikou až moc teen… hm, a pak si vyberte rádio, kde něco podobného dají hrát.

Životní moudra věkem zkušených tvůrců nás ani chvilku desky nenechají na pochybách, že je život jedna velká párty s veselou až rušnou muzikou a děsivými, až smrtelně nebezpečnými tanci. A navíc… deska, ač zrovna nepopisuje optimismem prosáknutý život (když ji slyšela moje máma, tak mi říkala, že jestli je tohle hudba dnešních mladých, je ráda, že byla mladá dřív a poslouchala o šťastné budoucnosti), má šmrnc a spád a po odposlouchání patnácti písniček, které mají bratru k padesáti minutám si říkáte, že to někdo musel zvorat a vypálit jenom půlku desky.

Podtrženo a sečteno, obměněná desítka Sta zvířat (od posledně vyměnili trumpetistu, bubeníka a kytaristu) sehrála tenhle smuteční part s grácií a zanechala po sobě epitaf, který se možná nebudou učit děti ve škole jako ten Wolkerův, ale každý z jejich bohatých životů si ozkouší aspoň jeden song Rozptýlení pro pozůstalé na vlastní kůži.

Amen.

KOMENTÁŘE