Studentská mixáž na Flédě

Gregory a spol., tedy Southpaw, vytvořili vždy nějaký ten rozruch, když prošli kolem svých fanynek a i z chlapských řad si vysloužili občas nějakou tu poznámku, ale ty moc publikovatelné nejsou. Klubem prošli sem a tam snad stokrát, neboť očividně zařizovali technické věci na koncert a musím říct, že příprava se jim povedla na jedničku.  

To Andy ze Sunflower Caravan si dokonce jako obyčejný smrtelník mohl nechal zapálit cigaretu u nejbližšího stolu, protože u sebe prostě a jednoduše neměl oheň. To byla ovšem jediná světská věc, kterou Andy, a vlastně i celá karavaní banda, udělali.

Koncert Sunflower Caravan byl totiž božský. Tihle energičtí mládenci opravdu splnili mnou očekávané předpoklady, které jsem si utvořil na základě  mnoha pozitivních recenzí. Nevím, jak bych vám tu atmosféru nejlépe popsal,ale je to něco jako zjevení, které vás osvítí, vtrhne do zvláštního stavu a než se nadějete, zmizí.

Jelikož SC nikdo moc neznal, chvíli trvalo, než se dalo publikum aspoň trochu do pohybu. Vlnící se Andy jak u hammondky, tak i u kláves, do bubnů mlátivší Vít a kytarák Michell vás prostě museli vtrhnout do děje. Těmhle talentovaným muzikantům jste věřili každý tón, který vyšel z jejich nástrojů. Nebál bych se je přirovnat k jazzovým hudebníkům, neboť nadání na to, že na začátku zahrají jeden motiv, který dále rozvíjejí v mnoha podobách, určitě mají.

Snad jediným větším mínusem bylo, že frontman u mikrofonu ze začátku nebyl moc slyšet a nebylo mu skoro nic rozumět. I tuhle chybičku ale nakonec SC překonali, ke konci se Andy už přece jen otrkal a vesele dával fanouškům odkaz na jejich profil na MySpace. Další chybu na sebe práskl sám velký mistr kláves a omlouval se, že při zbrusu novém songu něco spletl na klávesách, ale toho si opravdu nikdo nevšiml. Své vystoupení power popové trio zakončilo pomalým trackem Symphatetic a když jste se podívali na hodinky, spatřili jste, že celé zjevení trvalo zhruba hodinu.

Trochu načas si dali chlápci ze Southpaw, ale ti už si to přece jenom mohli dovolit. Fanoušci jim půlhodinové čekání hned odpustili. Southpaw se uvedli ještě pomaleji, než se rozloučili Sunflower Caravan, aby to následně mohli pořádně rozjet. Druhým songem už rozjíždějící se mašina zrychlila, důkazem bylo metronomické pokyvování hlavou jejich klávesáka. Publikum se začínalo dostávat do varu, který nastal při songu Emergency. Od té doby si mohl Gregory Finn (měl na sobě triko švédských The Sounds – jejich přátel z MySpace ) s fanoušky dělat, co chtěl. A tak se pod jeho taktovkou vesele skákalo i tleskalo. První dvě řady dokonce tvořily dost slušný kotel.

Během vystoupení Southpaw taky zahráli dvě nové věci, trochu pomalejší We Want More a druhou ( název si bohužel nepamatuji, kdo ví, jestli ho vůbec prozradili ) poměrně slušnou hopsačku. Kluci se tedy rozhodli vydat na cestu seznamování fanoušků s novými věcmi ještě před vydáním nové desky, ke kterému by mělo dojít až příští rok. A protože Southpaw vědí, co se sluší a patří, tak se naoko asi za 45 minut vytratili a rozloučili s publikem, aby mu mohli naservírovat očekávaný přídavek.

Všichni chtěli zahrát Toi Toi Song, ale prvním extra songem byla ‚fastfoodovská poezie‘ a druhým byla podle slov Gregoryho další novinka. Což byl pouhopouhý mamon a po pár tónech každý věděl, že se právě dočkal vytouženého Toi toiáckého songu. Celá akce tedy skončila sborovým napodobováním známého zvuku z reklamy u-u-u-u-u-uu a fanoušci se v dobré náladě začali pomalu, ale jistě, rozcházet.

KOMENTÁŘE