Rozhovor: Zpraku! - V Čechách jsme spokojený

Ahoj kluci, tak jak to bylo se vznikem kapely, kdo na co hraje a jak dlouho?

Ahoj. Úplně v počátcích jsme se znali jen já a kytarista Machy. Chodili jsme ještě na základní škole do stejný třídy a tak dlouho jsme se hecovali a představovali si, jaký jsme rockový hvězdy, až jsme prodali, co se dalo a koupili si první nástroje. Taky jsme něco zdědili – zkoušel s náma ještě jeden spolužák na starou basu Jolana IV ze šedesátejch let (ta patřila mýmu tátovi :o)). O kapele se vůbec nedalo mluvit, spíš jsme do toho jen bušili jak hluchý do vrat, jak jsme byli unešený z toho zvuku.

To nám bylo čtrnáct. Asi po půl roce to basáka přestalo bavit a vrátil se ke svýmu oblíbenýmu sportu. My se ale rozhodli, že radši budem nahluchlý hubeňouři s kytarama a vyvěsili jsme inzerát  na nástěnku jednoho pražskýho obchodu s hudebninama. Ozvalo se pár kluků, ale rozhodli jsme se pro Toma (basa), kterej nás přesvědčil tim, že měl funglovýho Epiphona zavěšenýho místo popruhu na prádelní šňůře. Zkoušeli jsme asi další 2 měsíce, hlavně předělávky. Zničehonic přišel koncert, pro kterej jsme se narychlo nazvali Nová ves -  sranda akce :o). Pak se delší dobu nic nedělo a my jen pilně cvičili. Taky jsme vymysleli nový jméno – Lesní plody, no bylo nám 16 a byli jsme fakt dementi. S timhle jménem jsme pak odehráli docela dost koncertů, postupně jsme punkovatěli a dokonce jsme natočili dva demáče. Přeposlouchat je celý bych Ti nepřál. Jak se měnila a přitvrzovala hudba, zjistili jsme, že název kapely k ní vůbec nesedí. Po jedný nevydařený akci bylo rozhodnuto a los se postaral o nový jméno Zpraku!. Proti Lesním plodům druhej extrém.

Tenhle moment považujeme za vznik kapely. Od tý doby jsme natočili v roce 2001 jeden demáč a o tři roky později první „velkou“ desku. Na jaře roku 2004 jsme přibrali druhýho kytaristu PSD a v týhle sestavě hrajem doteď.

Jaký styl hudby hrajete?           

Říkáme tomu „náš punk-rock“. Vim, že spousta lidí s tim asi bude mít problém, protože tahle scéna je na škatulkování extrémě citlivá, ale my pro to neznáme lepší škatulku a s „pop-punkem“ nebo „neopunkem“ máme zase problém my. „Rychlejší rokec“ taky není špatný.

Koukala jsem, že hrajete koncerty jen po České republice (když nepočítám Slovensko). Chystáte se na nějaké tour po zahraniční nebo jste spokojeni tady u nás?

Nějaký náznaky výjezdu do zahraničí už proběhly a o něčem předběžně jednáme, ale zatím se nezadařilo, a ani se do toho nijak nehrneme. Jo, v Čechách jsme spokojený, zpíváme česky a iluze o tom, že bychom vyprodali kluby třeba po Německu, si neděláme. Maj spoustu svejch kapel a ta kvalita je pořád vyšší než u nás. Když něco přijde, tak to uvítáme.

A kde radši vystupujete? Na festivalech nebo v klubech?

Nezáleží na prostředí, ale na lidech, jestli se jim naše vystoupení líbí. A hlavně jestli se dokážou a chtěj bavit. Fesťáky jsou super kvůli celkový atmosféře, ale je lepší mít 25 pařících lidí v poloprázdnym klubu, než koukat na moře nechápajících znuděnejch ksichtů. To je fakt hrozný :o).

Kde a s kým se vám hrálo nejlépe a kde a s kým byste si rádi v budoucnu zahráli?

Tak konkrétní místo a akci Ti asi neřeknu… Rádi hrajeme v Praze v Rock Café, moc se mi líbí klub Božák v Teplicích, El Diablo v Hradci je taky fajn…nebejvá závratná návštěvnost, ale je to přesně o tom, že se tam lidi choděj bavit. Spíš je to fakt o lidech než o místě, ale samozřejmě se hraje líp, když je dobrej zvuk a to je věc toho konkrétního místa a zvukaře. S kým bychom ještě chtěli hrát? U českejch kapel je pro nás důležitější, jaký to jsou lidi a hudba je spíš příjemnej bonus… Zahraničních kapel je fakt hodně. Hrát před těma opravdu velkejma jako jsou třeba NOFX, Green Day, Goldfinger nebo Toy Dolls, radši si na podium vezmu plíny :o).

Zhruba po třech letech se chystáte vydat novou desku. Na co a hlavně kdy se můžeme těšit?

Těšit se můžete na 12 novejch skladeb, lepší zvuk, lepší zpěvy, dospělejší texty, celkově zvukově barevnější výběr songů a míň barevnej obal :o).

A kdy? 1. října by měla bejt venku.

Proč zrovna název „Za Hranici“?

To má víc důvodů. Jmenuje se tak jedna písnička, která nás k názvu celý desky přivedla, ale hlavně by ten název měl vystihnout celkovou náladu cédéčka. Ne v tom smyslu, že by si Zpraku! rádi zahráli v Německu, ale ve smyslu osobnějšim, niternějšim. Všude jsme slyšeli, že druhá deska je pro kapelu deskou nejtěžší. Teď doufám, že je to pravda. My měli před začátkem vymýšlení novejch věcí dvě možnosti. Buď natočíme téměř to samý, co už bylo na „Budoucnosti“ a budem se držet ověřenejch postupů s jasnym výsledkem, nebo půjdeme trochu do risku a zkusíme, co jsme ze sebe schopný vymáčknout novýho. Tim nemyslim něco obecně novýho, co nikdo nikdy neslyšel, ale novýho pro nás. A samozřejmě jsme věděli, že se to nemusí podařit. Hledali jsme tu hranici, kterou máme a snažili se jí překročit. Dalším důvodem je, že tématem překračování hranice se zabejvaj všechny texty na cd. Ale jak konkrétně, to už musí posluchač zjistit sám :o).

Kolik času jste nad ní strávili a co se vám zdálo nejtěžší?

Strááášně moc :o). Nejtěžší byly zpěvy, ve kterejch se ještě pořád necejtíme moc jistý, pak bylo taky těžký se vzájemně domluvit na spoustě věcí, protože se nahrávalo na etapy a vůbec to bylo hodně chaotický. Potom zvuk, kterej jsme si dělali sami a to taky nebyla žádná sranda. No a nakonec finance - s nima se potýkáme ještě teď, i když je už přes tři měsíce hotovo.

Jaký kousek považujete za nejpovedenější?

Asi budu mluvit jen za sebe a u mě se to docela mění :o). Přece jenom, písničky už jsou hotový docela dlouho, takže mám trochu odstup. Jednou je to jedna skladba, pak zase jiná. A to si myslim, že je dobře. Nepřijde mi, že by některá skladba vyčnívala nad jiný, nebo naopak na desce přebejvala. Když to řeknu konkrétně, tak pořád se mi líbí Noční můra, titulní Za hranici, Xichty, Pod vodou… ale je to hodně ovlivněný náladou.

Kdo z vás píše písničky? Nebo je to spíše kolektivní práce?

Kolektivní práce. A každá vznikne trochu jinak, nemáme systém. Jednou to celý vyleze z riffu nebo rytmu, na který se nabalí zbytek, jindy někdo přinese hotový akordy, jinej do toho udělá NÁNÁNÁ a je to. Text se dělá většinou do hotovejch akordů, pak se mu zpátky přizpůsobí melodie, nebo se znova hrábne do akordů. Zůstává jen to, že já píšu texty. Oproti minulý desce jsem je teď ale hodně konzultoval s Tomem.

Co se snažíte ve svých textech vyjádřit?

Tak to je vážně těžká otázka. Když se k něčemu vyjadřuju, tak je to většinou nějaká kritika…poměrů, lidskýho chování, tuposti, zabedněnosti. Spíš si ale myslim, že to jsou komentáře situací. Třeba i těch, který jsem nezažil, ale baví mě si je představovat, vžívat se do postav a tak. Ne ve smyslu „to je hajzl a proto dělá tohle“, ale „ten hajzl to dělá, protože…“ Nebo se o to aspoň snažim.

Když se ohlédnete do své hudební minulosti, je tam něco, co byste rádi změnili nebo na to úplně zapomněli?

No, to že naše starý demáče ještě s minulým názvem kapely byly hrozný, jsem říkal, ale tim si musí projít asi každej. Na to bychom ale stejně asi nechtěli zapomenout, protože přece jen ovlivnily to, co děláme teď. Možná když promluvim za Toma, tak by chtěl změnit to, jak nazpíval „Kecy si nechte…“ Spousta lidí si na to zvykla a vyčítá nám, že už ten zpěv není tak nasranej jak bejval. Ale on tam nechal hlasivky v podstatě jen proto, že jsme nevěděli, jak to udělat jinak a báli se nějaký „měkkárny“. Teď víme, že to bylo přehnaný a zní nám to spíš jak padesátiletej vochlasta v poslední křeči kuřáckýho deliria. Na druhou stranu se to někomu líbilo, takže já děkuju i za to.  

Chcete vzkázat něco našim čtenářům?

Chceme poděkovat všem fanouškům za podporu, taky lidem, který choděj na koncerty kapel obecně a všem, co se snažej hudbu podporovat jakymkoliv způsobem. A rádi bychom vzkázali, že muzika je především o zábavě. Že má lidi spojovat a ne rozdělovat na dobrý a špatný nebo povidlový a makový, který se pak vzájemně napadaj, jak tomu často je.

Moc díky za rozhovor a přeju vám hodně úspěchů a to nejen na poli hudebním.

My děkujem, tobě taky.

KOMENTÁŘE