Rozhovor: Marta Jandová - Chci hrát pro Čechy

Pocházíš z Česka a hraješ v Německu... Cítíš se víc jako Češka, Němka nebo už jako Evropanka.

Víceméně jako Evropanka. Myslím si dokonce, že Evropa je to nejkrásnější místo na celým světě. I kdybych měla jezdit někam dál, stejně bych chtěla ještě před tím poznat hlavně Evropu. Musím ale taky říct, že se v Německu cítím moc dobře. Bydlím tam už čtrnáctým rokem a seznámila jsem se tam se spoustou lidí, kteří jsou hrozně milí. Vždycky, když přejedu hranice a hrajeme v Česku, tak jsem ale asi stokrát nervóznější než normálně, protože nevím, jak na nás budou lidi reagovat. Zatím ale vždycky reagovali úplně senzačně, takže sem jezdím hrozně ráda.

Jak ses do Německa dostala?

Po maturitě jsem chtěla studovat, ale hned se mi nepovedlo dostat se na vysokou, tak jsme se rozhodla, že pojedu do Německa, abych se naučila jazyk. Chtěla jsem být překladatelka. A pak už jsem tam zůstala. Náš kytarista se mě totiž po 14 dnech pobytu zeptal, jestli bych nechtěla zpívat v jeho kapele, která se jmenuje Die Happy. A pak už jsem v ní zůstala.. Takže Die Happy byla moje první kapela a nikdy jsem jí nebyla nevěrná, kromě pár sólo projektů s několika jinými kapelami.

Cítíš nějaký rozdíl mezi Němci a Čechy?

Samozřejmě rozdíly jsou, ale nejsou nějak markantní. Vůbec si myslím, že jsou lidi všude stejní, i když je trochu rozdíl, jak vyrostli a čem vyrostli. A protože já vyrostla v komunismu, mám trošku jiné hodnoty. Ale blbej a hodnej člověk je v Čechách stejně jako v Německu.

Proč zpíváte anglicky?

Když jsem přijela do Německa, neuměla jsem ani slovo a několik měsíců vůbec trvalo, než jsem se naučila trochu komunikovat. Na začátku to tedy nemělo cenu zpívat německy, i když by příšerný přízvuk možná měl nějaký sexappeal. A protože rok před tím byla v Americe a anglicky jsem mluvila skvěle a psala si už tenkrát bez kapely různé texty a básničky, bylo to pro mě nejlepší. A navíc jsem přišla k hudbě v době, kdy byly nejlepší Grunch, Soundgarden a Nirvana a ti všichni zpívali anglicky, takže už v té době jsem si  říkala, že kdybych já chtěla dělat muziku, dělala bych ji jenom anglicky.

Uvažovali jsme po letech, že bychom udělali několik písniček v německy, ale pak se nám do toho ale moc nechtělo, protože skoro všechny nové německé kapely zpívali jenom německy. My teď máme tu výhodu, že s angličtinou můžeme víc cestovat, naše deska nám vyšla už i v Japonsku, Brazílii a skoro v celé Evropě. To se německy mluvícím kapelám moc nestává. A v angličtině navíc zpívá o moc líp.

A jaké to je uspět v Německu? Je to těžší než v Čechách?

Řekla bych, že je to v každé zemi úplně stejně těžké. Když je ale člověk hvězda v Česku,  je o trošku menší hvězda, než když je v Německu. Trh je tam přecejen větší. A myslím si taky, že z Německa je jednodušší dostat se do světa, což mě hodně mrzí. Na festivalech kde hrajeme, vidíme spoustu dobrých českých kapel nebo zpěváků a zpěvaček a tak si říkám, že je hrozná škoda, že český trh nikoho nezajímá. Působí jakási hierarchie. Číslo jedna je Amerika, potom Anglie a už anglické kapely mají problém uspět v Americe. A německé zase nemají skoro nikdy možnost jet do Anglie.

A neplánujete se víc prosadit v Čechcách?

No bylo by to hrozně fajn. Už jsem přemýšlela o tom přeložit nějaké texty do češtiny, abychom se přiblížili. Texty jsou u nás hrozně důležité a mohly bychom posluchače dostat. Uvidíme. Teď pojedeme v listopadu hrát jako předkapela Divokýmu Billovi, pak taky budeme hrát sami, v Praze, Plzni, Českých Budějovicích atd. Byla bych ráda, kdybychom tu mohli hrát čím dál víc. Jako hrdé Češce by se moc líbilo v Česku uspět.

Jak jste se dostali jako předkapela Divokýmu Billovi?

Přes agenturu. Billa jsem znala jen po jméně a musela jsem si na netu dokonce hledat hudbu, kterou dělají. Tak uvidíme, jak to dopadne.

A sleduješ nějak českou hudební scénu?

Abych pravdu řekla, moc ne. Jsem tady hrozně málo. Když tu jsem, tak jen na dva tři dny... Vidím se s kamarádkami a s rodinou a nemám čas ještě něco sledovat. Dneska jsem tu ale slyšela Hrůzu a strašně se mi to líbilo, takže myslím, že desku si pořídím.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Rádiem ICM.

KOMENTÁŘE