Rozhovor: Jaroslav Uhlíř! RFP, raduj se!

Dohrál jste koncert na rfp a rozezpíval několik tisíc posluchačů. Jaký z toho máte pocit?

Ten nejlepší, jakej může být. Kolega Svěrák říká, že největší pocta pro písničku není výhra v nějaké soutěži, poroty jsou různě úplatný, ale to, když písnička skončí u táboráku a když si ji lidi dobrovolně hrajou. A tady na festivalu je to analogie, když lidi texty znají. Kdyby byly špatně napsaný, nemohli by si je takhle pamatovat. To mám pak radost, že to funguje.

Je velký rozdíl mezi školkami nebo základními školami a festivalem? 

Děti zpívaj, protože písničky znaj a protože přišly na pořad, kde se zpívat má. Tady je to o stupínek vejš, protože ty lidi sice zpívaj taky, ale je to tuplovaná radost a možná i recese a legrace, že dospělej chlap zpívá: "Skřítkové, tesaři, zanechte spánku, vezměte kladívko lžíci a fanku..."

I skalní fanoušci Killers říkali, že váš koncert byl tady nejlepší, co na to říkáte?

No to může bejt subjektivní pocit... Ono je to asi tím, že přišli na rockovej festivala a najednou tam hraje člověk s piánem a je rozumět každýmu slovu a bedny tak neduněj. Lidi sem přecejen chodí na rockový kapaly, takže tahle reakce, jak o ní mluvíte je spíš výsledkem šoku.

Jak jste se na RFP dostal?

Vyzvaly mě Tři sestry, se kterejma už spolupracuju třetí rok. Poprvý mě pozvaly na Keltskou noc. A tehdy jsem z toho měl vážně strach... říkal jsem si: "Rockovej festival, tam mě zabijou, nebo vypískají." A nestalo se tak, takže od té doby jezdím.

Tento rozhovor vznikl ve spolupráci s Rádiem ICM.

KOMENTÁŘE